Dragon Quest: Builders Recenze Dragon Quest: Builders

Dragon Quest: Builders

Vojta Dřevíkovský

Vojta Dřevíkovský

7. 2. 2018 14:45
Reklama
Reklama

Přiznám se bez mučení, že jsem spíš fanoušek série Final Fantasy než Dragon Questu. Není divu, Dragon Quest je kulturní fenomén hlavně doma v Japonsku, kde je v podstatě považovaný za národní poklad. Mě navíc nikdy ani neoslovil jeho vizuální styl a tváře postav, takže mě nelákalo si nějaký díl z této 22leté série vyzkoušet. To se změnilo po dobře míněném doporučení od kamaráda, který si při pořízení nové PS4 rovnou vzal i Dragon Quest: Builders a pak v nočních hodinách na party chatu básnil o tom, jak zábavná hra to je. Když tedy nyní po dvou letech vychází port na moji novou nejoblíbenější platformu, zvědavost mi nedala a rozhodl jsem tedy do toho jít.

Že Dragon Quest: Builders není typický JRPG díl, ale spin-off, který se veze na sandoboxové craftící vlně, to jsem věděl. Třeba v takové Terrarii nebo Starboundu mám nahrané stovky hodin a strávneného času nelituji. Bohužel to samé nemůžu říct o Dragon Quest: Builders, který těmto dvěma indie titulům nesahá ani po kotníky. Předpokládám, že za jeho vznikem stojí marketingové oddělení ve Square Enixu, které si řeklo, že si prostě udělají vlastní Minecraft. Ne však s prostitutkami a blackjackem, ale se Slimy a obřím kladivem. Builders je tak jen další hra ze světa složeného z kostiček, které můžete rozbít, sebrat a postavit z nich jinde třeba zeď, případně upéct chleba.

ZNÁTE BOŘKA, ŠIKULU?

Stavění nemá hra jen ve jménu, ale je to koncept v samotném jádru příběhu. DQ:B se odehrává ve světě, na který zlý Dragonlord seslal kletbu a všichni lidé na staletí zapomněli, co je to vlastně vytváření. To se samozřejmě netýká našeho avatara, který je mýty opředený, amnézií stižený a milosrdnou bohynní protežovaný Stavitel s velkým S. Tedy B. Jen on může opět postavit lidská města, opevnit je proti útokům potvor s blaženým úsměvem žížaly Julie a z natěžených materiálů vyrobit všechno od dřevěného stolku či cihlové podlahy až třeba po plátovou zbroj.

Známé schéma průzkumu nových lokací trochu oživují nepovinné challenge, na které můžete ve světech narazit.

Pokud má DQ:B být takovým Minecraftem s příběhem, tak se mohl trochu víc předvést. Ono není žádné tajemství, že série Dragon Quest na pár výjimek nikdy příběhem neoslňuje a drží se v bezpečí naivní klasiky o hrdinovy a záchraně světa. V Builders tomu není jinak a ani NPC postavy, které vaše stavitelské snahy postupně přilákají do vašich vesniček, vás svými dialogy, osobnostmi a questy nijak nenadchnou. Tenhle bude chtít postavit ložnici, druhej pak chytit pět sardinek, třetí vycraftit nové vřeteno.

KDYŽ NOVINKY SKONČÍ NA PŮLI CESTY

Je pak zbytečně v roce 2018 vysvětlovat, jak se ve hře, která chce být jako Minecraft, chodí do rozlehlého světa, buší do kostiček různých barev, sbírá rozličný materiál a z kombinací toho či onoho se potom doma u ponku nebo kotlíku vytváří zbroj, nábytek, jídlo nebo třeba další pokročilejší materiál na další zpracování. Survivalové prvky tu zastupuje nutnost čas od času něco sníst, útoky nepřátel v noci a postupně se rozpadající zbraně a zbroj, RPG zas levelování, příběhové questy a nepovinné challenge. Třeba takhle při procházce lesem spatříte podivnou kamennou místnost, ve které čeká hlavolam na vyřešení. Nebo narazíte na spícího draka, kterého je třeba umlátit kyjem. Nebo objevíte obří dům s poničenou střechou vybízející k opravení. Splnění těchto úkolů bude lákat především kompletáře, kteří budou chtít v každé z pěti kapitol najít a vyřešit všechny tři challenge. Ostatním mohou přinést jen vzácnější materiály nebo naučit něco nového ke craftování a zkrášlení vašeho městečka.

V Dragon Quest: Builders se totiž neleveluje vaše postava, ale vaše město. Za každou novou budovu, vybavení a dekoraci dostáváte body a některé hlavní questy vyžadují posunout osadu na vyšší úroveň. Popravdě to moc těžké není, protože často to sami na další úroveň nějak dotlačíte stavbou questových budov. Většinou ale budete při stavění bojovat s ovládáním, když dojde na stavění v jedné řadě. V DB:Q se můžete pohybovat do stran jen při stisknutí čudlíků L1 a R1, se kterými lze postavit kostičku nahoru či dolu. Stavba rovné zdi na stejné úrovni, jako je vaše postava, pak vyžaduje neustálé mačkání a pouštění zaměřovacích tlačítek, abyste mohli ukročit do strany. Při rychlém stavění tak často postavíte kostičku i tam, kam nechcete, a je třeba ji zbourat a pokračovat v celém martýriu dál... Ale když si budete chtít postavit náměstíčko a pár pěkných patrových domků s byty a obchody, máte k tomu prostor. Vyšší level města ale nic nepřináší, je to jen požadavek na posunutí příběhu k další metě. Navíc hra po pár hodinách otevře i nekonečný režim, ve kterém si můžete stavět a prozkoumávat svět bez “omezení” příběhovou linkou. Sice nevím, proč byste to dělali, ale ta možnost tady je.

NEUMĚNÍ BOJE

Jak jsem totiž prozradil už na začátku, Dragon Quest: Builders není v žádném ohledu lepší než levnější a robustnější Terraria, Starbound, Minecraft nebo i Forest či prakticky cokoliv jiného z podobného craft/survive sim žánru. Alespoň ne pro mě. Neurazí, nenadchne a je jí snazší kritizovat než chválit. Například, když se tedy chce profilovat jako RPG, tak by bylo vhodné přijít s nějakým zajímavým soubojovým systémem. Souboje ale vždy probíhají tak, že přiběhnete k nepříteli, zasáhnete ho zbraní, odběhnete dřív než on zasáhne vás a zas k němu příběhnete. Nejsou tu úskoky, není tu magie, nejsou tu střelné zbraně... Není tu nic kromě absolutního minima v podobě silnějšího útoku, kvůli kterému je třeba chvíli podržet tlačítko. Nuda a zmar pak nastává při questech, kdy je třeba odrazit několik vln příšer útočící na vaše městečko - bojový systém prostě není zábavný a opakování taktiky zásahu a útěku je prostě repetitivní.

Dokážu si představit, že pro takového dětského hráče může být Dragon Quest: Builders vlastně vcelku zajímavý.

Stejná výtka, tedy repetitivnost, se pojí na zvolený soundtrack. Vcelku krátké smyčky rozverné hudby se během pár minut jako vrtačka vloudí přes ucho do vašeho mozku a udělá tam podobnou rotyku jako nová příklepka od Bosche. Ona ta otravná hudba na pozadí společně s veselým designem nepřátel a nízkou obtížností v podstatě tak nějak k tomu všemu sedí. Dokážu si představit, že pro takového dětského hráče může být Dragon Quest: Builders vlastně vcelku zajímavý. Ale proč by měli hrát něco jiného než komplexnější Minecraft, ve kterém těží koblstoun, diamanty a redstoun, programují vozítka a staví portály do Netheru?

HLAVNĚ TU NEJSOU ŽÁDNÝ VOSY

Možná kvůli tomu, že Dragon Quest: Builders nemají herní svět postupně generovaný, ale ručně postavený. Do téže řeky sice vstoupíte dvakrát, ale hra tak nepřichází s podivným terénem a nezajímavými prázdnými lokacemi. Platí, že když se někam vydáte, často tam najdete i něco zajímavého. Na Switchi navíc hra nevypadá nejhůř a běhá plynule, byť s takovou jednoduchou grafikou by byly problémy s výkonem spíše k ostudě. I příběhová linka je z pohledu nenáročného hráče docela dostačující a ani angličtina nemusí být překážkou, neboť často ke splnění questu vedou ukazatele na mapě, případně se požadovaný předmět v dialogu ještě ukáže s příslušnou ikonkou.

Dragon Quest: Builders

Jenže nepíšu pro Mateřídoušku nebo Abíčko. Já jsem dospělý, vy jste (pravděpodobně) taky dospělí a co Dragon Quest: Builders nabízí, není ani pro jednoho z nás žádné terno. Situace by byla asi jiná, kdyby to byla na Switchi jediné sandboxové RPG, ale Minecraft tu už máme a Terraria je za rohem. V této přímé konkurenci se pak DQ:B vůbec nechytá.

Dragon Quest: Builders
Nintendo Switch Switch

Verdikt

Sandboxové RPG ze světa Dragon Questu si vzalo za cíl být jako Minecraft, ale ve výsledku působí jako napodobenina s nedotaženými vlastními nápady.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme

Váš tým Hrej.cz