Dead or Alive: Xtreme 2
Některé tituly jsou vskutku pouze pro vyvolené, kteří dokáží ocenit, nebo alespoň pochopit, co že se jim to vlastně tvůrci snaží nabídnout. Vývojáři ze studia Team Ninja jakoby byli na tvorbu podobných her přímo vysazeni, jak dokazují jejich série Dead or Alive, Ninja Gaiden, nebo právě Dead or Alive Xtreme. Ninja Gaiden hry se kupříkladu vyznačují svojí neuvěřitelnou obtížností, zatímco bojovková série Dead or Alive zase vsází na nepříliš komplikovaný bojový systém, který ustupuje nejenom parádnímu vizuálnímu zpracování bojovníků a bojovnic, ale i bojových arén. V případě zatím dvoudílné série Dead or Alive Xtreme pak onu výlučnost představuje zaměření se na presentaci dívek s nerealistickými tělesnými proporcemi a vskutku minimalistickým přístupem k oblékání.
Xtrémní proměna
První DOA: Xtreme titul, který pod názvem Dead or Alive: Xtreme Beach Volleybal vyšel v březnu roku 2003, se točil okolo plážového volejbalu a nutno říci, že nebyl zas tak špatný. Je sice pravda, že primárním lákadlem hry byly dívky a vynikající technické zpracování, které maximálně vytěžovalo výkonový potenciál Xboxu, ale ona hlavní volejbalová část byla zpracována způsobem poměrně komplexním a díky kvalitní AI se dala 
To však bylo v roce 2003. O tři a půl roku později vyrukovali tvůrci z Team Ninja se svým druhým Xbox 360 titulem Dead or Alive: Xtreme 2, který vedle plážového volejbalu nabízí ještě šest (vlastně sedm včetně kasina) dalších rádoby sportovních her a k tomu pak i tradiční upravitelnost postav, velmi zlehka pojatou podporu Xbox Live a parádní vizuální zpracování. Dead or Alive: Xtreme 2 vypadá lákavě už na první pohled. Stačí, když člověk přežije intro, během něhož se bude nevěřícně dívat okolo sebe, jestli i ostatním přijde tak hrozně trapné. On je totiž rozdíl mezi tím, když je něco naschvál přehnané a když je něco trapné. Intro DOA: Xtreme 2 je trapné. Ale je to koneckonců jen intro, které vlastně na kvality hry samotné nemá žádný vliv a slouží jen k tomu, aby hráče dopravilo na bájný Zack’s Island.
Ostrovní ráj
Hned jak se zde hráč chopí jedné z dívek a dostane možnost vrhnout se do první sportovní disciplíny, kterou je plážový volejbal, tak si uvědomí dvě zásadní věci – hra vypadá nádherně (jak už je výše uvedeno) a hratelnost je hodně omezená. Nejdříve tedy k té grafice. DOA: Xtreme 2 je opravdu nádherná hra, která dokáže člověk očarovat zpracováním lokací i postav – tedy až do chvíle, kdy se v mozku něco sepne a ústa se zašklebí odporem. Proporce dívek a žen v titulech od Team Ninja byly vždycky přehnaně kypré, ale to co je k vidění v DOA Xtreme 2 je skutečně trošku moc. Dá se pochopit, že se zrovna tohle může spoustě lidí líbit a nehodlám jim to vyvracet. Stejně tak však svůj vkus nemůžu přimět k tomu, aby vyobrazení dívek v tomto titulu akceptoval.
Na druhou stranu je však třeba říci, že zpracování dívek svědčí o tom, jak moc si tvůrci vývoj hry užívali a chtěli zřejmě hráčům nabídnout možnost, aby si dívek, či spíše pohledu na ně, užili (samozřejmě jen těm, kteří hru nevypnou po pár hodinách nudy) dosytosti také. Krásně to dokazuje jeden z módů, v němž je možné fotit dívky u bazénu do alba, což může někomu připadat fajn a jinému zas jako docela děsivá voyeuristická vložka. Dívky totiž na přítomnost hráče s foťákem nijak výrazně nereagují, což vyvolává pocit, že člověk spoře oděnou děvu fotí bez jejího vědomí. Brrr...
Sportujeme
To už je lepší věnovat se jednotlivých sportovním aktivitám, nakupování různých doplňků, či dárků, interakci s ostatními dívkami a užívání si v místním kasinu. Ovšem ani tyto činnosti člověka na dlouho nezabaví. Může za to hlavně neuvěřitelně plytké zpracování víceméně všech ve hře dostupných miniher. Když vezmu třeba plážový volejbal, tak můžu jen kroutit nevěřícně hlavou, co tvůrce vedlo k tak drastickým změnám. Namísto propracovaného sportu z prvního DOA: Xtreme titulu, v němž hrála prim kvalitní kamera a docela propracovaný herní systém, jsme se v pokračování dočkali jednoduché minihry s kamerou pevně umístěnou na jedné straně. Při hře je tak velmi často nesmírně obtížné odhadnout pozici míče, což je chyba přímo fatální. Podávání sice funguje víceméně bezchybně, ale samotná hra v poli a blokování je prostě nesmírně zmatené, nepřesné a celkově dosti o náhodě.
Voda je vůbec oblíbeným živlem lidí z Tecma, což dokazuje fakt, že jsou s ní spojeny skoro všechny minihry až na výše popsaný plážový volejbal, rychlostní závod na pláží a kasino. Na kvalitu miniher však vodní úchylka tvůrců nemá žádný vliv. Přeskakování z jednoho okraje bazénu na druhý přes plošinky je pouze o reflexech a navíc je otravné, že stačí jedna chyba a člověk může začínat znovu. Přetlačovaná s lanem je čistě o štěstí, což platí i o Hip wrestlingu, kdy se dívky snaží rozhodit jedna druhou s pomocí svých vypracovaných boků a zadnic. Výše zmíněný závod na pláži je pouze o tom, jak rychle a dlouho dokáže hráč mačkat jedno tlačítko a pak už zbývá jenom kasino, které nabízí docela solidně zpracované hazardní hry včetně několika karetních a rulety.
Víceméně pro všechny hry platí, že se velmi rychle omrzí. Zvlášť, když není po ruce živý hráč a člověk musí soupeřit s cheatující AI. Tvůrci už před vydáním hry zdůrazňovali, že je obtížnost řady miniher nastavena schválně vysoko, aby jejich zvládnutí bylo pro hráče výzvou. Smutným faktem ovšem je, že vysokou obtížností (která však neplatí například pro závody vodních skútrů) kryjí vývojáři pouze absolutní primitivnost a nezábavnost jednotlivých her. Ti co se však rádi dívají na legrační fyziku ňader a vlasů, nebo je okouzluje střet nahých dívčích těl s vodou, ti budou nadšeni.
Něco navíc?
Na své si možná přijdou i hráči, kteří se budou zabývat rozvíjením vztahů mezi dívkami. Každá z nich je jiná, každou z nich potěší jiný dárek, každou z nich něco jiného naštve, každá z nich má ráda jinou barvu. Odhalit co na kterou dívku platí a jak se jí lidově řečeno dostat na kobylku, to chvilku trvá. Zvlášť, kdy jsou ve hře stovky předmětů, které se dají sbírat, kupovat a darovat. Na všechno jsou však potřeba peníze, které se 
Hráči, které obvykle při hraní motivuje získávání achievementů, si na své v DOA: Xtreme 2 rozhodně nepřijdou. Získání každého jednotlivého achievementu je totiž doslova a do písmene mučení. K tomu, aby hráč vůbec mohl začít se sbíráním achievementů u jednotlivých dívek, musí u každé z nich zkompletovat sbírku plavek. Děkuji nechci. Stejně tak s díky odmítnu i možnost účastnit se online multiplayer klání skrze Xbox Live. Podporovány jsou totiž pouze dvě disciplíny, které nejsou v multiplayeru ani o kousek zábavnější než v singlu. DOA Xtreme 2 je zkrátka na první pohled moc pěkný titul, který se hráče snaží ošálit přítomností vnadných dívek, pastelovými barvami a krásnými efekty. Za tímto pozlátkem se však skrývá maximální kýč, plytké rádoby sportovní minihry, zmatená struktura bez jasného cíle a nuda, nuda, nuda a ještě jednou nuda.
Verdikt
Oproti solidnímu prvnímu dílu je DOA: Xtreme 2 výrazný krok zpět a jasný důkaz toho, že více vždy neznamená lépe. Kdyby tvůrci zůstali u plážového volejbalu z prvního dílu a snažili se jej vypilovat, namísto toho, aby se do hry snažili nacpat několik dalších sportovních aktivit, tak bych možná přivřel oči i nad kýčovitě trapným zpracováním, plytkostí a všudypřítomnou nudou. I když vlastně...ne, určitě nepřivřel!
