Conflict: Global Terror Recenze Conflict: Global Storm

Conflict: Global Storm

frix@seznam.cz

frix@seznam.cz

9. 1. 2006 23:50
Reklama
Reklama

Pokud vám jméno Conflict nic neříká, vězte, že se jedná o v zahraničí velice populární střílečku z pohledu třetí osoby s prvky taktiky, v níž ovládáte čtyřčlenný tým. Kombinací přístupnosti i pro začátečníky s přiměřenou komplexností si Conflict rychle vydobyl své místečko na výslunní žánru, dosud se prodalo více jak šest miliónů kopií všech dílů, což je opravdu solidní číslo. Jednou ze zcela neutrálních změn nového dílu je návrat ke kořenům co se postav týče – po výletu zpět v čase do vietnamské války se na scénu vrací čtveřice veteránů, kterou jsme již dvakrát provedli peklem války v zálivu. Nově si říkají Red Team a mají coby elitní protiteroristická jednotka na starost kompletní eliminaci neonacistických guerril, které operují doslova po celém světě.

Cesta kolem světa za 14 misí

Bradley, Foley, Connors a Jones se musejí vydat na cestu po exotických místech jako je Kolumbie, Jižní Korea nebo Kašmír. Mise vypadají sice dost identicky, ale prostředí se mění rapidně a autoři si s různorodostí sympaticky vyhráli. Zatímco kolumbijské začátky vás mohou vrátit do dob Conflict: Vietnam, o chvíli později už v Seoulu musíte chránit amerického diplomata v klaustrofobickém komplexu budov a uliček. Ačkoliv nechci nikomu kazit překvapení, sluší se dodat, že Foley je z jistých důvodů vcelku záhy nahrazen sniperkou Shermanovou.

Neředěná akce

Global Storm (dále jen CGS) je hodně hektická akce a chvílemi jsem měl pocit, že hraji jen nikdy nekončící střelnici, která se snaží prezentovat zbytečně vážně. Mezi vojáky můžete plynule přepínat a každý z nich má svoji specializaci, je tu ostřelovač, medik, expert na výbušniny a univerzální voják. Narozdíl od minula bohužel nemůžete rozdělovat zkušenosti, čímž se RPG složka kompletně vytrácí.

Můžete vydávat rozkazy a třeba i připravovat časované léčky, jenže v boji proti desítkám nepřátel, kteří vás zasypávají olovem, se spíše budete starat o hladinu nábojů a zdraví, než cokoliv jiného. Už alespoň víme, že CGS rozhodně není taktická střílečka, jako to šlo s přivřením očí prohlásit o předchozích dílech. A jak dopadla coby střílečka běžná?

Jak dostat tank do metra

Mise vypadají co do vzhledu skutečně různorodě, oproti předchozím dílům je však CGS o hodně lineárnější. Aby hra mohla uspět s takovým stylem boje, musí mít dokonale ošetřené všechny herní mechanismy – dobrým příkladem je Max Payne nebo Doom 3. Běhání po stále stejných chodbách, které jsou potažené texturou zelených palem nebo šedivého betonu by šlo hře odpustit, pokud by boj nebyl tak kolísavý. Zadané úkoly většinou znějí atraktivně, vyhazujete například do vzduchu továrnu na kokain, ale ve skutečnosti je to stereotypní opakování toho samého. Spolu s náročností klesla i obtížnost a s ní spojená doba hraní, ke konci se lze prodrat za 10 hodin, minulý díl nabídl zhruba dvojnásobek.

Výraznou chybou je fakt, že polovinu tohoto času strávíte řešením situací, které autoři nevychytali ve fázi testování a pokud bych měl za CGS vydat těžce vydělané peníze, nejspíše by mě dohřály ještě více. Především jde o likvidaci tanků, které se objevují v prakticky každé misi (věděli jste, že jde dostat tank i do stanice metra?) a jedinou účinnou zbraní je střela z bazuky do zadního pancíře. Tank je třeba na otevřeném prostranství oběhnout, jenže tankista o vaší pozici jako zázrakem ví i v případě, že celou dobu běžíte v zákrytu. Jedna raketa znamená smrt a v kombinaci se špatným skriptováním to může leckdy znamenat zkaženou misi.

V jedné z prvních misí měl tank přijet na louku úzkým kaňonem, který však zablokoval vybuchlý džíp – oběhnutí tanku bylo zhola nemožné a po zhruba dvou hodinách umírání jsem se vzdal a misi restartoval. V takovýchto chvílích oceníte stále stejný styl léčení, kdy můžete po vyčerpání hitpointů oživit raněného kolegu jednou lékárničkou. Oproti dřívějšku vás limituje jen počet lékárniček, které najdete, resuscitovat se můžete třeba i desetkrát za misi.

Umělá inteligence na dovolené

Dříve byla právě AI kladem série a je dvojnásob smutné, když musíte bojovat po boku pitomců proti ještě větším pitomcům, přičemž veškerá AI trpí navrch i sebevražednými sklony. Kolegové mají podezřele často tendenci ignorovat rozkazy, neútočit na nepřítele a pod palbou se bez vašeho rozkazu nehnout z místa. Ostatně, někdy zůstanou ve spárech smrti i přes daný rozkaz, mnohokrát jsem kvůli tomu musel opakovat jinak snadné mise.

Nepřátelé nabíhají jako lumíci na konec útesu před vaši hlaveň, která se jen zázrakem neroztaví nekonečnou palbou. Kvalita je totiž nahrazena kvantitou, bohužel se objeví i nenáviděné situace, v nichž se nepřátelé bez ustání obnovují do chvíle, než to utnete nějakým skriptem. Jinými slovy, vybijete místnost, otočíte se kolem své osy a kolem vás stojí padesát nepřátel – bez legrace!

Uživatelské rozhraní je zjednodušené do bodu, kdy se jeho ovládání stává paradoxně obtížnějším. Hodně je to znát u rozkazů, které šly dříve díky komplexnějšímu systému ovládat daleko snáz. Arzenál je obrovský a podařený, zbraně se chovají variabilně a konečně je můžete i sbírat po mrtvých nepřátelích. Rozhodně chválím inovační systém házení granátů, které letí po stisku tlačítka na místo, kam právě míříte – granáty jsou díky tomu skutečně užitečné a odpadá dobře známá frustrace, kdy nemůžete odhadnout sílu a úhel virtuálního hodu. Také minimapa je zlepšená, dá se podle ní orientovat (ačkoliv to není kvůli snadnému designu misí příliš třeba) a konečně si autoři vzpomněli na nářky PC hráčů ohledně sekavého pohybu myši.

Sežeňte kamarády, jinak utečte

Důvod, proč dostává CGS vyšší než podprůměrnou známku je jednoslovný – multiplayer. Deathmatch nečekejte, autoři jen konečně vrátili do PC verze kooperativní hraní, z nepochopitelných důvodů ve dvojce a trojce přítomné jen v konzolových verzích. Odpadá nepoužitelná AI kolegů, zmatečné rozkazy a vůbec si můžete boj daleko lépe vychutnat. Z jinak šedivé hry se zázrakem nestává úžasná pecka, ale rozhodně je tato složka největším potenciálním důvodem ke koupi.

To se nedá říci o grafice ani zvucích. Přestože je engine zjevně vylepšený, nezapře konzolový původ a na PC trhu by možná sklidila grafika úspěch tak před dvěma lety. Textury jsou velice neostré, nejdou zapnout post-processing efekty nebo alespoň vyhlazování hran a celkový dojem je podobně jako hratelnost poněkud plytký. Zvuky jsou standardní, za zmínku stojí jen pořádně halasná střelba.

Pro někoho možná bude kladem i plánovaná kompletní lokalizace, česká verze se u nás začne prodávat začátkem března.

Conflict: Global Terror
Windows icon PC

Verdikt

Živoucí důkaz toho, že ve fungujícím soukolí by se neměl nikdo vrtat. Místo nadprůměrné týmovky je nový Conflict tupou střelnicí bez nápadu, která sází jednu chybu vedle druhé a na jejich vrchu je opravdu slabá umělá inteligence.

Co se nám líbí a nelíbí?

Ovládání konečně bez problémů, multiplayer nemá chybu, na pár nudných odpolední ucházející zábava i v kampani.
Celá řada změn k horšímu dělá z dříve vyvážené hry bezmyšlenkovitou rubačku, která se může hodně rychle přejíst. Chyby v umělé inteligenci jsou neodpustitelné, zvláště co se vlastního týmu týče. Silně lineární mise znemožňují opakované hraní.
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz