City Life - Paroubkova cesta

Někdo chce být v dětství kosmonautem, někdo automechanikem, někdo letadlem a někdo chce být tak mocný, aby mohl plánovat města. Jenže postavit město na zelené louce není hračka, a tak nám Will Wright už před lety nadělil dárek v podobě SimCity. Žánr budovatelských strategií se od té doby rozrostl, nicméně simulace budování města, pokud se vůbec nějaké další objevují, se víceméně drží zajetých kolejí. Co si o tom myslí pan Paroubek?

"Tak já si myslím, že to je problém, kterého si lidé moc nevšímají." Ano, to je bohužel pravda. Naštěstí jej ale zaregistrovalo francouzské studio Monte Cristo, které už koncem minulého roku ohlásilo svou budovatelskou simulaci City Life. Frantíci se nedrželi zaběhnutých stereotypů a hry se zhostili podle vlastního receptu.

Francouzská kuchařka

Byla by hloupost zbavovat se základních ingrediencí, které určují chuť, a tak je základ City Life do značné míry podobný SimCity. Hra začíná tak, že někam na herní mapu zasadíte radnici. Kolem ní pak začínáte stavět svou budoucí metropoli. Postavíte obytné zóny, průmyslové zóny, hasiče, policii, školy, obchody, elektrárnu, a všechno to samozřejmě propojíte silnicemi.

Město se rozrůstá, obyvatelé přibývají a začínají si stěžovat. Tu je málo obchodů, tady zase chybí školy, elektřina je moc drahá, není kde skladovat odpadky, voda je špinavá, prostě remcají. Francouzi to nejspíš mají v nátuře, a tak ani pro obyvatele vašeho virtuálního městečka není problém vyjít do ulic s transparenty a hlasitě povykovat cosi o tom, že starosta je kokot. Kdo ví, jak se řekne francouzsky kokot? Pan Paroubek? "Tak samozřejmě, že to vím, ale nevím, proč bych se tady s tím měl chlubit." Aha.

Sociální inženýrství

Jak ukázaly nedávné nepokoje v Paříži a dalších městech země galského kohouta, zajistit, aby spolu občané velkoměst žili v klidu a míru není zas vůbec jednoduché. Propastné rozdíly mezi jednotlivými sociálními skupinami vytvářejí napětí, které může dát zrod nečekaným důsledkům. A přesně na tomhle principu je postaven titul City Life. Obyvatelstvo měst je rozděleno do šesti různých tříd, od nejchudších po nejbohatší. Každá skupina má rozdílné představy o životě ve městě a jeho podobě. Prací starosty je zajistit, aby a) město rostlo, b) prosperovalo, a to díky usazování se stále bohatších vrstev, c) aby spolu různé vrstvy obyvatel dobře vycházely.

Počátky budování města jsou relativně snadné, nižší střední třída není extra náročná a rychle se množí, takže město roste. Jenže rostoucí populace si nevyhnutelně žádá další investice. Do průmyslu, který vydělává, a pak do zábavy, školství, životního prostředí, zdravotnictví a dalších služeb. A právě tyhle služby jsou zaručeně nejrudější položkou vašeho rozpočtu, protože polykají neúměrné množství peněz. Další vývoj je nevyhnutelný. Z části nižší střední vrstvy se stává chudina a jen malé procento postoupí do vyšší společenské vrstvy. A už tu máme společenské nepokoje - kulturní napětí mezi jednotlivými třídami lze hasit pomocí speciálních budov porozumění, které ale žerou další a další peníze z rozpočtu. Ba co hůř, mají pouze omezený dosah, stejně jako většina budov v City Life, a tak je nutné je stavět na více místech rozrůstající se metropole. Být starostou opravdu není snadné. Že pane Paroubku? "No tak já si myslím, že snadné to jistě není, ale já jsem připraven takovou výzvu přijmout a věřím, že budu úspěšný."

Zábava na dlouhé večery

Simulace života uvnitř virtuálního městečka je nesmírně komplexní a pár chvil vám nejspíš potrvá, než všechny vazby pochopíte. Jakmile se do toho ale dostanete, dočkáte se krásného, prosperujícího a hlavně šťastného města. Není to snad sen všech plánovačů a sociálních inženýrů? Budou vám v tom samozřejmě pomáhat četné seznamy, přehledy, někdy i tabulky, dost často půjčky (s přijatelným úrokem) a hlavně vaše prozíravost. Stavění města je totiž skutečně především o plánování, před zahájením výstavby je potřeba si dobře rozmyslet rozvržení čtvrtí, dostupnost služeb, průmyslu, vliv znečištění, hustotu dopravy, prostě všechno. City Life je hra plná detailů.

Kromě freeform módu, ve kterém si budujete městečko podle své libovůle na zvolené mapě jsou samozřejmě k dispozici scénáře. Obvykle obsahují různé podmínky, které podmiňují odemknutí nových map, na kterých pak můžete vesele budovat dál a odolávat novým výzvám. Po technické stránce je City Life velice současnou hrou, na nových strojích je radost se na ni dívat a i na starších konfiguracích je radost ji alespoň hrát. A málem bych zapomněl, jelikož je hra plně ve 3D, můžete se přepnout do pohledu běžného občana a městem se procházet. Vlastně prolétávat. No to je jedno. SimCity hadr.

PS: Jen pro pana Paroubka bych rád doplnil, že hru City Life mohou hrát děti už od tří let. Do toho, pane premiére!