Hrej.cz Assassin's Creed Valhalla Recenze

Assassin's Creed Valhalla

jakub-stepanek
Jakub Štěpánek
9. 11. 2020 11:01 13 Sdílej:
Reklama
Reklama

Když nás série Assassin's Creed tři roky nazpět vzala na výpravu do starověkého Egypta, přinesla zároveň poměrně zásadní změny. Z akční adventury jsme se nenápadně přesunuli do žánru akčního RPG, což oprýskané asasínské kocábce pustilo svěží vítr do plachet. S Odyssey zašli autoři ještě dál, příklon k RPG byl mnohem znatelnější. I letošní přírůstek je v tomto ohledu úplně jiný, autoři i nadále hledají tu správnou cestu.

Tentokrát nastává doba vikingů, neohrožených mořeplavců, kteří za večeři s Odinem udělají úplně všechno. Připravte se tedy na vypalování vesnic, rabování klášterů a další brutální metody šikany ustrašených katolíků. Inu, nebudeme se zdržovat. Lodě jsou připravené, už jen nabrat ten správný kurz a trefit se do Anglie.

DIVOKÁ BRITÁNIE

Začneme na pozitivní vlně. Jestli mě Valhalla něčím nadchla, byl to její svět. Jako malý kluk jsem si často hrával v lese, rád tam chodím i nyní. Dobře na mě působí i lesy virtuální, také z nich dokážu načerpat pozitivní energii. A tu ve mně vzbuzuje i svět Valhally. Toulání zdivočelou Británií má prostě něco do sebe, přičemž vůbec nezáleží, jestli jdete pěšky, nebo se vezete v sedle věrného oře. Hra světel a stínů vytváří magické momenty, které chytnou za srdíčko, často jsem se zastavoval, abych se pokochal pohádkovou scenérií. K tomu se vám pod nohama plete zvěř všeho druhu, od ustrašených zajíců a veverek přes agresivní divočáky až po smrtelně nebezpečné medvědy. I tetřeva jsem zahlédl! Zdá se, že je opeřenec mezi herními vývojáři i nadále velmi oblíbený.

Parádní je cestování po hlavních vodních tocích. Jelikož máte k dispozici partu motivovaných veslařů, můžete veškerou dřinu nechat na nich. Sami pak můžete nasávat krásy okolní přírody. Připraven je také autopilot. Stačí na mapě označit konkrétní bod a zavelet. Posádka pak už sama zajistí, abyste se co nejrychleji dostali na dané místo. K tomu si od námořníků můžete vyslechnout písničku, nebo šťavnatou historku. Máte samozřejmě příležitost dojít si uvařit (skutečnou) kávu, já jsem se ale ani v těchto momentech nemohl odlepit od televize.

Řeky skvěle pokrývají celou mapu, takže se tímto způsobem všude rychle a pohodlně dopravíte, zakotvením v přístavu si zpřístupníte bod pro rychlé cestování. Na pevnině je pak tradičně nutné vylézt na předem určený vrchol, pořádně se rozhlédnout a následně skočit do nejbližší kupky sena. Ano, zde se vůbec nic nemění.

Pokud patříte mezi světoběžníky a rádi objevujete svět, udělá vám Valhalla velkou radost. Pro mě osobně je atraktivní zasazení jedním z hlavních taháků letité série. Nejsem si ale úplně jistý, jestli je středověká Anglie ideálním místem pro příslušníky bratrstva zabijáků. Poskakování po pyramidách v sobě kouzlo mělo, drápání na monumentální stavby starověkého Řecka také. Zde ale něco podobného chybí. Ve hře je sice nespočet tvrzí, kostelíků a dalších zajímavých objektů, které zajistí ten správný rozhled. Většinu času ale strávíte pobíháním po lesích, plavbou po řece nebo v koňském sedle. Je mi ale jasné, jakou má značka Assassin's Creed sílu a proč na ní Ubisoft ulpívá.

ZBYTEČNÉ ZMĚNY, ZBYTEČNÉ PŘEŠLAPY

Asi se očekává, že budu sáhodlouze vyprávět o budování osady Ravensthorpe. Právě na ni často cílila marketingová kampaň, často ji promovali i samotní vývojáři. Za sebe řeknu, že zřejmě není tak důležitá, jak by se mohlo zdát. Za kořist z raidů můžete nechat postavit budovy, díky nimž se dostanete k více či méně užitečnému obsahu. Ocenil jsem stáje, kde mého koně naučili plavat, obchodník zajistil potřebné předměty, pekárna zase jídlo na hostinu, po níž měli bojovníci více síly na další raid. Bez budov se ale zároveň pohodlně obejdete, pokud třeba nutně netoužíte po tetování. Stavěl jsem spíše kvůli lidem. Ti jsou vám totiž za investice vděčni. A kdo ví, třeba některá přátelství přerostou v něco většího. Osada ale skvěle funguje jako bezpečný přístav, kam se budete po válečné vřavě rádi vracet. Pokud máte zájem o detailnější informace, zkuste si přečíst třeba naši novinku, kde je mechanismus podrobněji popsán.

Bitvy jsou až překvapivě brutální. Nechybí usekané končetiny a hlavy, neméně drastické jsou dokončovací kombinace. A k tomu samozřejmě potoky krve.

Ještě než začneme zběsile máchat sekerou, musím se zmínit o RPG systému. Je naprosto evidentní, že se vývojáři snaží donutit hráče k detailnímu průzkumu světa. Ve výsledku se tato snaha projevuje ve značkách, z nichž v podstatě vůbec nepoznáte, co vás na daném místě čeká. Barva světélka pouze napoví, zda jde o výbavu a cennosti, nebo aktivity v podobě vedlejších úkolů a podobně. Vůči tomu vlastně výhrady nemám. Mnohem horší ale je, že si tímto způsobem opatřujete také jednotlivé dovednosti. K těm se dostanete listováním v chytrých knihách. Ty jsou ukryté na méně přístupných místech, například ve sklepení hradu. Nikdy ale předem nevíte, co vás kniha naučí. A to je podle mě jeden z největších přešlapů, jakého se designéři dopustili. Předpokládám, že by si hráči chtěli postavu svobodně profilovat, vybrat si dané schopnosti. Zde jste ale odkázání na náhodu. Já osobně zrovna nemusím střílení z luku. A hádejte, co mi chytré knihy nadělily jako první tři dovednosti. Ano, skilly navázané na lukostřelbu.

Místa s knihami jsou navíc ukryta velmi pečlivě. Přiznám se, že jejich hledání pro mě bylo velmi frustrující. Často není jasné, jestli ke značce hluboko pod zemí vede průchod jeskyní, nebo skrze zříceninu. Několikrát jsem tak pátrání vzdal, načež jsem si šel vybít zlost na nebožácích v nejbližší vesnici.

Musím se zmínit také o stromu schopností. Zde jde spíše o souhvězdí, kam jsou uloženy především pasivní skilly. Zprvu je vše zahaleno mrakem, i zde je dle autorů potřeba objevovat. A ani v tomto případě podle mě nejde o povedený systém. Body získáváte v podstatě neustále. Za ně si pořizujete políčka, která jsou sama o sobě naprosto bezvýznamná, o kousek třeba zlepší útočnou sílu, obranu a tak dále. Políčka krouží kolem významnějších dovedností, ani ty ale nejsou kdovíjakou motivací. Zde zkrátka měly být zakomponovány schopnosti, které se otevírají skrze knihy. V pozdější fází jsem se přistihl, že už skill pointy rozděluju náhodně, jen aby se zvýšila celková síla postavy. Ta je v podstatě ekvivalentem úrovně. Pokud je číslo příliš malé, nebudete mít proti vojákům o vyšší síle šanci. Jisté bariéry tedy autoři zachovali.

Velmi zvláštní rozhodnutí souvisí také s výbavou. Ta už totiž nevypadává z nepřátel, respektive ne tak často, jak by mi bylo po chuti. I za ní se musíte vypravit do světa a cíleně ji vyhledávat. Tím se ale zároveň téměř úplně vytrácí odměna za postup hrou. A je to hodně znát. Jde dle mého názoru o další velkou chybu. Hráči přece chtějí být odměňováni. Asi shodneme na tom, že není zrovna nutné měnit výbavu každých deset minut, jako tomu bylo v Odyssey, zde ale nastává zcela opačný extrém. Po dvaceti hodinách jsem měl v inventáři asi šest zbraní, když tedy nepočítám štíty. Ano, přiznávám, že jsem po nich cíleně nepátral, na druhou stranu jsem ale úplně neignoroval značky, které na mě cestou vyskočily. No řekněte sami, není to trochu málo?

VÁLEČNÁ VŘAVA

I soubojový systém prošel revizí, přestože je v základu velmi podobný předchozím dílům. V první řadě je potřeba zmínit, že můžete do každé ruky vložit zbraň/štít dle vlastního uvážení. Sluší se dodat, že je pravá ruka dominantní. Pokud tedy držíte třeba jednoruční sekeru a kladivo, záleží i na tom, která jaká zbraň je v dané ruce. Ve výsledku jde ale spíše o detail. Časem si můžete odemknout i možnost nést v každé ruce obouruční zbraň, právě tehdy začíná pořádný masakr. Bitvy jsou až překvapivě brutální. Nechybí usekané končetiny a hlavy, neméně drastické jsou dokončovací kombinace. A k tomu samozřejmě potoky krve.

V rámci raidů se navíc do plenění zapojí i další příslušníci vašeho klanu. Měl jsem tradičně pocit, že by jim obránci bez mé přítomnosti rychle vyprášili kožich. Souboje NPC postav jsou zároveň trochu kostrbaté, hádám, že jsou spíše na efekt pro danou scénu. Je to ale fajn pocit běžet do vesnice s hordou uřvaných válečníků v zádech.

Scénáristé nabízí otázky, které silně otřásají s vírou udatných seveřanů, s tím, jestli jdou správnou cestou, jestli si za své činy vůbec zaslouží usednout v nebeské síni a pochlastávat medovinu s Odinem.

Můžete si také vybrat poručíky, kteří se sami hlásí do služby. Přiznám se ale, že jsem si jich už na bojišti nevšímal. Buď se ztratili mezi ostatními bojovníky, nebo se zbaběle schovali na lodi. Poručíky je dokonce možné poupravit v kasárnách, které představují jednou z budov osady.

BRUTÁLNÍ POHÁDKA

Pojďme se ale konečně podívat na příběh. Zdálo se mi, že se autoři tentokrát rozhodli přinést mnohem temnější pohádku, alespoň v porovnání s předchozím dílem. Částečně tomu možná přispívá dabing, který už není tak groteskní. Herci se zbytečně nepokouší o výrazný akcent, za což děkuji všem severským bohům.

Ani Eivor už nepůsobí tak přihlouplým dojmem jako Alexios. Za mužskou postavu jsem hrál v Odyssey a sáhl jsem po ní i tentokrát. Trochu mi přišlo, že Eivora ostatní postavy maličko zastiňují, v cutscénách je dokonce často upozaděný, pouze pozoruje aktuální dění. Možná by lépe vyznělo, kdyby si prohodil roli s bratrem Sigurdem, který ho na cestě do Valhally doprovází. Je totiž mnohem charismatičtější a osobnostně by jako hlavní postava více vynikl. Nutno ale dodat, že se i charakter Eivora časem posune, nakonec ostatně záleží také na tom, jaká s ním uděláte rozhodnutí.

Po příběhové stránce se ve hře děje asi to, co byste očekávali. Eivor a jeho banda rozhodně nejsou první seveřané, s nimiž se místní potkali. Anglií se už dávno prohání nespočet vousáčů z dalších klanů. A s nimi musí výprava spojit síly, aby obstála proti naštvaným křesťanům.

Právě návštěvy krajanů v konkrétních částech země jsou velmi příjemné. Příběhy vystavěné kolem lídrů vikinských klanů jsou podané poutavým způsobem, scénáristé si opravdu dali záležet. Připravili si také velmi zásadní příběhové zvraty, které navíc vy sami často ovlivňujete volbou určité odpovědi v dialozích. Ač se to na první pohled nemusí úplně zdát, časem vybublají na povrch i (ne)příjemné následky. Autoři vás často staví do nepohodlných situací, mnohdy se vám ani jedna z možných odpovědí nemusí líbit. Blízkým postavám například občas musíte zalhat. Někdy jde o milosrdnou lež, jindy vás už donutí k zamyšlení, zda jste šlamastiku skutečně vyřešili tím nejlepším možným způsobem.

Zklamala mě ale interakce postavy s prostředím. Eivor například občas odmítal proskočit oknem, přestože se mu to před minutou podařilo. Těžko hledal body, za něž by se mohl zachytit.

Nejprve jsem si myslel, že půjde o klasický hrdinský epos, s nímž jsme se ve videohrách setkali už milionkrát. Celé vyprávění mě nakonec velmi příjemně překvapilo. Příběh je mnohem dospělejší, temnější. Scénáristé nabízí otázky, které silně otřásají s vírou udatných seveřanů, s tím, jestli jdou správnou cestou, jestli si za své činy vůbec zaslouží usednout v nebeské síni a pochlastávat medovinu s Odinem. Rozervané pocity a nejistota Eivorem silně rezonují, přes něj se pak dostala pod kůži i mě, což znamená, že mě autoři s hlavní postavou dokázali skvěle propojit. A za to si zaslouží velkou pochvalu.

SKAL!

Možná jste si všimli, že jsem se ani nezmínil o bratrstvu zabijáků, což možná trochu napovídá, že už mě vleklá bitva mezi asasíny a templáři trochu unavuje. Ve Valhalle jsou nicméně přítomni od samého začátku. Stejně jako v předchozích dílech dostanete hodně dlouhý seznam lidí, o něž byste se měli postarat. Představitelé řádu vás ale zároveň značnou část cesty přímo doprovázejí. Ve skutečnosti bych řekl, že jsou asasíni na dobyvačný epos naroubováni docela šikovně. Nechybí ani prostřihy do přítomnosti, i když jsou výrazně upozaděny. Zde ale opět raději nebudu prozrazovat.

Nemluvil jsem ani o technickém stavu. Chápu, že hra ještě dostane nějakou péči. S některými problémy jsem i počítal. Nepřekvapilo mě prolínání a doskakování textur, ani další malé chybky. Zklamala mě ale interakce postavy s prostředím. Eivor například občas odmítal proskočit oknem, přestože se mu to před minutou podařilo. Těžko hledal body, za něž by se mohl zachytit. Myslím si, že systém šplhání a prolézání se od předchozích dílů nijak neliší, jen není optimalizovaný na anglosaskou architekturu. Z míry mě vyvádělo také bizarní zpracování ohně.

O Valhalle by se dalo napsat ještě dalších deset tisíc znaků, my se ale pomalu přesuneme k závěrečnému hodnocení. Přiznám se, že jsem původně chtěl udělit 3/5. Nepochopitelné změny v RPG systému a frustrující hledání předmětů a dovedností jsou podle mě zbytečným skokem kamsi do tmy. Velkou radost mi ale udělal příběh, jeho postavy, zvraty a volby, které skutečně mají význam. To vše navíc zabalené do nádherného světa. Tím autoři v mých očích celou situaci zachránili.

Assassin's Creed Valhalla
PlayStation icon PlayStation 5
Xbox icon Xbox One
Windows icon PC
Xbox icon Xbox Series X | S
PlayStation icon PlayStation 4

Verdikt

Vousáči doručili až překvapivě slušný příběh a překrásné vizuály. Valhalla i přes zásadní a nepochopitelné přešlapy v RPG systému se ctí navazuje na předchozí díly.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz