Age of Empires III: Definitive Edition

„Země na obzoru! Připravte se k vylodění, dejte vědět admirálovi, stáhněte plachty a vyhoďte kotvu! Nepřítel se blíží! Kanóny do bitevní pozice! Nabijte děla! Zacílit... a palte!“

Age of Empires III jsem v Hpodu přirovnal k ex-přítelkyni. Po několika desítkách hodin mám stále stejný pocit jako na začátku. Age of Empires II Věk králů byla naprosto perfektní strategie, která roky kralovala na trůnu RTS her. Teoreticky ji mohl dostat dolů Blizzard svým Warcraftem anebo na sci-fi žánru postaveným Starcraftem. Ovšem ani jedna z těchto her nesázela na historii nebo realismus – Age of Empires bylo prostě jenom jedno. A zatímco nedávný remake prvního dílu ukázal, jak jednička zestárla, definitivní verze druhého dílu naopak dokázala, jak perfektní hrou i po letech je. Na třetí AOE se po patnácti dlouhých letech vlastně zapomnělo. A přitom to objevování Nového světa bylo tehdy tak krásné! Nebo ne?

STARÁ LÁSKA NEREZAVÍ

U vzpomínek je to vždy tak, že si věci pamatujeme trošku přikrášleně. Nikdo nám nevymluví, že první pusa s holkou byla jedinečná. Že první kino s tátou bylo epické. A že první… Chápete pointu. Jenže tady mám pocit, že nadšení ze mě opadlo stejně jako tehdy. Na Age of Empires III svět zapomněl. Všichni jsme chtěli definitivní edici druhého dílu, protože je prostě nejlepší! Ale přiznám se, že u trojky už to tak žhavé nebylo. A věřím že nejsem jediný. I když doba, kdy piráti brázdili oceán, indiáni pokojně žili ve své zemi, kdy námořnici kasali plachty a kolonizátoři stavěli první železnice je prostě vzrušující. Trojka tehdy přišla s nádhernými námořními bitvami, a i dnes se jedná o jeden z nejpovedenějších prvků hry.

Jednotky všelijak bloudí a podivně se plouží do bitev.

Kdybych mluvil o tom, jak je úžasné vyvíjet ty nejlepší koráby a brázdit širý oceán, do toho stavět velké pevnosti na neprobádaných ostrovech a za krásné hudby válčit proti nepřátelům, tak vám hned řeknu, jak jsem spokojený, nadšený jako malý kluk a nic jiného ke štěstí nepotřebuji. Ale o tom bohužel celá hra není. Age of Empires III stojí na obrovské kampani, a i když mi za ty roky z paměti většina příběhu vymizela, některé pasáže zůstaly. Hra v definitivní edici obsahuje všechna rozšíření, co kdy vyšly. Navíc taky přihazuje dvě zcela nové civilizace, Inky a Švédy. To sčítá celkem šestnáct hratelných národů a osm příběhových tažení. A takováto porce obsahu vám vydrží na desítky hodin. Jenže ty bohužel nejsou jen o objevování Nového světa a hraní s lodičkami.

NĚKDY VŠAK LEPŠÍ NECHAT BÝT...

Po vizuální stránce není moc co vytýkat – hře byste patnáct let určitě netipli. Vysoké rozlišení a vyhlazenější hrany navíc grafice dost pomohly. Hudebně je to stejná balada jako před lety. A možná i lepší, protože byly jednotlivé skladby nahrány znovu.

Drobné herní „vylepšováky“ uvítá každý. Ovládací rozhraní si můžete přizpůsobit dle potřeby a v nastavení je i možnost velmi podobná remaku dvojky. Možnost takových úprav je sice pohodlná, ale pro svátečního hráče asi i trošku zbytečná. Sám jsem zpočátku nepoznal, které rozhraní je nové a které staré.

To, co lze ale hře vyčítat především, je pathfinding jednotek a umělá AI. Už před lety to bylo o parník horší než v případě druhého dílu a ani tentokrát k žádným změnám nedošlo. Jednotky všelijak bloudí a podivně se plouží do bitev. Než najdou cestu k cíli, je možné (a kolikrát i reálné), že se nepřítel mezitím beze spěchu přestěhuje na jiný kontinent. Půlka se vám navíc poztrácí a nedej bože, aby na ně někdo skočil zezadu. V tom případě si vůbec neumí poradit a jednotka bez vaší zběsilé pomoci myší pojde jak fíkus bez zalévání. Takové vojsko je prostě platné jak sáňky v létě.

NOVÝ SVĚT

V hratelnosti čeká na ty, kteří původní hru nehráli, mnoho změn (oproti jedničce a dvojce). Tvůrci tehdy implementovali několik RPG prvků – kupříkladu to, že máte své domovské město a z něj si pomocí kartiček můžete sesílat jednotky, suroviny a hrdiny do rozjeté bitvy. Ne každému tento systém sedí a komu nezachutnal před lety, může lamentovat znovu. V kampani si odemykáte další a další kartičky, abyste si mohli vytvořit ten nejlepší možný balíček. Změnám se nevyhnulo ani těžení. Marně jsem pátral po nějakých dolech, pile nebo skladu. Farmy se obhospodařují samy a vaši pracanti už ani nenosí suroviny zpět do centra, těží se zkrátka na místě. A úplně stejně jako tehdy mi i teď ta změna přijde hloupá.

Hráč se díky těmto změnám více soustředí na bitvy a stavění armády. Hra je pak více akční, a mnohem méně strategická.

Jako by se z milované RTS se vytratilo kouzlo oné strategie. Hráč se díky těmto změnám více soustředí na bitvy a stavění armády. Hra je pak více akční, a mnohem méně strategická. Hledat výzvu samozřejmě můžete i tak, najdete zde režim Art od War - ten představuje sérii výzev, které vám mají pomoci naučit se hrát jako profík. V překladu zhruba tak, abyste nepohořeli jako já v každé online bitvě vlivem špatně poskládaného balíčku. Mimochodem, ze hry vymizely transportní lodě a vše obstarají kánoe. Nakládání děl, kanonů i těžké kavalerie na tato malá plavidla mě v roce 2020 prostě pobavilo.

KDE JE TA ČTYŘKA?

Pokud jste fanoušci real-time strategií jako já a „Ejdže“ vás baví, klidně skočte i do definitivní edice trojky. Není tak zastaralá jako první díl, ale není bohužel ani zdaleka tak kvalitní jako dvojka. Ovšem při nekonečném čekání na (již) oznámený čtvrtý díl nám asi nejspíš nic jiného nezbývá. Trojka trpí stejnými neduhy jako před patnácti lety a nespraví to ani příběhová kampaň, která sice zabaví, ale zdaleka ne tak, jak se u jména Age of Empires sluší a patří. Pokud chcete ušetřit, rozhodně doporučím návrat ke druhému dílu. Tím nelze zkazit naprosto nic. Definitivní edice trojky skutečně dopadla tak, jako zmiňovaná expřítelkyně. Možná se na ni někdy hezky vzpomíná, ale každý moc dobře víme, proč už patří jen do minulosti.