15 Days Recenze 15 Days

15 Days

Lukáš Grygar

Lukáš Grygar

4. 8. 2010 22:32
Reklama
Reklama

Můj ty bože – trojice idealistických zlodějů právě vyřídila zakázku za pět miliónů. Liber. Peníze jsou v kufříku, hrdinka se s ním vrátí do skladiště, odkud skupina operuje, a... nic. Tiché, prázdné přízemí. Zhruba jeden, maximálně dva aktivní předměty na obrazovku, všechny ale dávno proklikané a okomentované nicneříkajícími větami (klik na záznamník = „Záznamník“). Ještě před pár obrazovkami se tu usilovně řešilo, jestli v nelegální činnosti pokračovat. Teď je kšeft vyřízený a hrdinka bez jakéhokoliv hnutí brvou vzala kšeft další, ještě podezřelejší. Co to znamená v praxi? Další kolo nekonečně klapajících podrážek, prkenného natáčení na místě do skriptovaných pozic, nepřirozeně dlouhých pomlk mezi větami.

Jsou hry, které vás svým jednáním vyloženě rozčílí, ale také hry, kde autory tiše politujete, protože měli zjevně dobré úmysly. Čerstvě rozpuštěné studio House of Tales jsou Němci, zodpovědní mimo jiné za psychologický thriller Overclocked. Už v něm šlo dostopovat signály, že někde v rámci autorského týmu sedí inteligentní scenárista nebo scenáristé, a že mít tihle lidé víc odvahy (nebo tvůrčí svobody, kdo ví), dokázali by možná přijít s hrou, která bude aktuální, bude chytrá a vyvlékne se z otěží, které celý žánr soustavně táhnou dolů. Snad proto je tak smutné zjistit, že 15 Days takovou hrou není a nemůže být.

Marxovi parťáci

Už její úvod horečnatě signalizuje, že se před hráčem odvíjí víc průšvih, než autorské dílo. Vržení do příběhu, jako když kopnou neplavce do vody, končí vodou v plicích a naštváním, že tu šla logika ke dnu. Ani nevadí, když vás hra se svými ústředními protagonisty neseznámí, ale ona je postupem času profiluje jako bandu robotů. Jistě, o hrdince Cathryn se dozvíte, že zpřetrhala vztahy se svým otcem, a geniální hacker Mike je geniální proto, že s ním zčistajasna dostanete do ruky hádanku, postavenou na ladění frekvencí bezdrátové sítě a metodou pokus-omyl se vám ji podaří vyřešit. Všechno jde ráz na ráz, ale pokud to má být součástí autorské metody, tak tenhle úvodní zmatek selhává na celé čáře a hráč z něj vychází s dojmem, že 15 Days je hra o skupině zlodějů, kteří vykrádají přísně střežené galerie, ale chovají se zároveň jako banda naivních aktivistů, kterou by kdokoliv soudný okamžitě odhalil a zavřel.

Dobře, jak se dozvíte vzápětí, oni těmi aktivisty skutečně jsou a jejich zločiny mají motivaci složenou z vyšších principů. Celé úvodní poselství hry by se vlastně dalo shrnout do konstatování, že svět výtvarného umění je zkažený a zaslouží rozkrást. Utržené peníze pak hrdinové plánují rozdat charitativním organizacím. Tenhle koncept může být poťouchle sympatický nejen čtenářům Václava Bělohradského, ale autoři se zasekávají na povrchu a dští síru nesprávným směrem. Do zápletky zároveň vstupuje druhý plán v podobě detektiva Interpolu, který se shodou dosti absurdních okolností dostává na stopu právě našim hrdinům. Skoro by to vypadalo, že pronásledovat po vzoru Fahrenheitu vlastní ocas umožní autorům konečně otevřít příběhy jednotlivých členů zlodějské charity, ale to by zmíněný detektiv, hovado jménem Jack Stern, nesměl být tak nesnesitelný. Jeho prvoplánový cynismus je veleúnavný a působí jako pěst na už tak dost zmožené oko.

Fízle, fízle

Jack Stern je navíc naprostý idiot: například se vláme do skladiště, které hrdinové sice stihli opustit, ale nechali za sebou počítače, vizitky, vysokoškolské diplomy a album fotografií. A pan Stern, génius na ntou, těmhle věcem věnuje minimální pozornost a přitom venku před budovou s radostí opakuje, že ještě nemůže odjet, ještě má uvnitř nějakou práci. Takže se vrátíte, znovu dokola projdete tisíckrát viděné prázdné obrazovky, proklejete Sterna i autory a pak si vzpomenete, že telefonovat (z mobilu!) jde vlastně jenom z policejní dodávky. Proč? Je tam pro telefonické hovory připravena scéna. Stern v jejím rámci valí oči, jako by mu někdo prováděl kolonoskopii. Právem.

15 Days je opakem hry, kde by vás dopředu měla posouvat vlastní bystrost. Záseky schovává do malichernostmi v posloupnosti akcí a dialogy rdousí strnulým zíráním ohyzdných postav do prostoru a jejich neschopností neprotiřečit si alespoň v rámci jednoho rozhovoru. A k čemu pak je, když se mezi blábolením zjeví inteligentní myšlenka, když se do situace vloudí dramatický náboj? To je zároveň poznání, které se podezřele často opakuje: adventury si možná uzurpují pozice přemýšlivých her, ale ve skutečnosti tím jen odhalují, jak jsou často doopravdy blbé. Lze se jistě radovat, že jako žánr nevymřely po kurzoru, ale na svou skutečnou renesanci čekají stejně, jako židé na Mesiáše. Určitě nemám 15 Days za zlé, že herním mesiášem není, ale nic to nemění na skutečnosti, že je přes svá silnější místa rouháním proti rozumu.

15 Days
Windows icon PC

Verdikt

Slibně nastíněný příběh jde do kytek od prvního momentu, kdy vám autoři svěří kurzor myši. Jejich odhodlání bylo možná úctyhodné, ale hra se jim rozpadá na fragmenty, které dohromady jako motivace k hraní – a koupi – nemůžou vystačit.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz