Overclocked Recenze Overclocked

Overclocked

Lukáš Grygar

Lukáš Grygar

11. 5. 2008 22:00 2
Reklama

Ubíjející čekání vysaje život i z Ferdy Mravence, natož pak z alkoholika, kterému se rozpadá manželství. Tím je hrdina adventury Overclocked, policejní psycholog Dave McNamara. Celé odpoledne jsem plánoval se do ní zase na skok vrátit, ale při představě všeho toho čekání mezi zajímavějšími pasážemi jsem pochyby rozsekl po Davidově vzoru a nalil si panáka. Džusu. Jak člověk stárne, tak nějak mu dojde, že buď potřebuje pít víc anebo vůbec. A tak nějak mu dojde, že adventury jsou většinou koncentrovaná neochota jejich autorů doopravdy přemýšlet. Žánr, který tuze rád staví na odiv, že mu jde o vyšší mozkovou aktivitu, než jsou jen rychlé reakce, a podívejte, čím zaměstnává naše hlavy: seber, přines, použij, bav se. Overclocked je jenom další hra, co za rafinovaně se tvařící fasádou skrývá přízemní nápady.

Hlavním motivem je tu práce s traumatizovanými jedinci. Pět dospívajících děcek, pět ozbrojených exhibicí uprostřed New Yorku, pět případů ztráty paměti. Tradiční léčba si neví rady a na scénu tedy vstupuje McNamara se svou kontroverzní metodou hypnotické regrese. Jinými slovy pacienta uspí a skrze vhodně vybrané podněty stopuje vzpomínky uložené v jeho podvědomí. Hra si dává práci s ukotvením lekářského diskurzu: nechá vás číst a stanovovat diagnózy a nechá vás dohadovat se s dalšími postavami o správném postupu léčby. Samotná hypnóza navíc představuje důležitý prvek vlastního hraní — ve vzpomínkách přebíráte roli hypnotizovaného subjektu. Jde o sympatický nápad, jenže autoři s ním pracují velmi lajdácky a povrchně.

Diagnóza

1. Když už lezeme do něčí hlavy, není od věci naznačit o dotyčném víc, než dokáže (v případě postav docela ohyzdná) grafika
2. Když už jsme jednou uvnitř, měly by se tam dít zajímavější věci, než jsou obvyklé (tedy stokrát viděné / řešené) adventurní problémy

První výtce se lze bránit faktem, že o pětici pacientů nejprve nevíme vůbec nic a jejich osobnost a příběh rozkrýváme v průběhu hry. Problémem je, že doopravdy nerozkryjeme nic — jen schematickou báchorku o vládní konspiraci, jakých tu bylo tisíc (báchorek, nikoli konspirací). Na své si nepřijdou ani příznivci detektivek, ani zájemci o psychologii. O to podivněji pak působí kontrast mělkého scénáře s výborně podaným Davem McNamarou. Hrdinů, kteří váhají a zpytují svědomí, je ve hrách setsakra málo a tenhle díky tomu působí výrazně lidsky. Už kvůli McNamarovi stojí za to věnovat Overclocked pozornost. Další důvody se ale hledají výrazně obtížněji: děj se vleče a pohodlný interface sám o sobě nevytrhne z všudypřítomné nudy. Prostor mezi důležitými momenty hry vycpává příliš velké množství balastu, nebo lépe řečeno nicoty.

3. Kde nic není, ani psycholog nebere

Cirhóza

Jiným trumfem adventur bývá obvykle výtvarná stránka. Co na tom, že renderované pohlednice v devíti případech z deseti postrádají všechny stopy života a na sto honů páchnou umělotinou — publikum to tak má rádo a s ochotou sobě vlastní zaměňuje hyperrealistická zátiší za umění. Overlocked jen pokračuje v nastoleném trendu a nedá se jí upřít, že některé obrazovky jsou na pohled zajímavé, snad i hezké. Střídají se ovšem s místy bez jediného nápadu, bez kouzla zachyceného okamžiku. Virtuální papundekl. Spoustu času strávíte uvnitř vysloužilé nemocnice na Staten Islandu, kde se tvůrci pokoušejí o tísnivé pocity a za nehty lezoucí depresi. Křesají zbytečně. Nezávislá zběsilost Masq dokáže mnohem víc ve dvou barvách a okýnku o čtvrtinovém rozlišení.

Víc se povedlo namluvení (odvíjející se od vcelku dobře zvládnutých dialogů) a vůbec zvuková složka zážitku. Skoro je lepší někdy zavřít oči a soustředit se na hluky v pozadí a vytrvalý déšť, který po vzoru sněhové vánice ve Fahrenheitu halí New York do stínu soudného dne. Ulicemi se kymácejí trojrozměrné loutky a jejich snaha o gestikulaci je spíš směšná, přesto jim ale něco z té všeobjímající mizérie věříte. Tenhle kruh opět uzavírá McNamara, středobod příběhu a vůbec všeho dobrého, co Overclocked nabízí. Na sklenku whisky do baru Nighthawk a hlavně netelefonovat manželce...

Alka-Seltzer

Lhal bych tvrdit, že mě hraní Overclocked nějakým zásadním způsobem nebavilo. Nudil jsem se, ale netrápil. Nevěřil jsem vedlejším postavám jejich motivace, ale nesmál se. Poloviční úspěch je taky úspěch. Jenom se bojím, že po roce si nevybavím jedinou repliku, jedinou výraznější myšlenku. Snad jen scénu, kdy se v Davidovi poprvé všechno sebere a on mrští telefonem proti zrcadlu. Nic světoborného, ale přesně v tu chvíli jsem okamžitě zpozorněl. Dave dokráčel k zrcadlu a pohladil rozbité sklo rukou. Proč jen adventury rezignují na obyčejné emoce, obyčejné příběhy? Tahle měla být kronikou rozpadajícího se manželského vztahu. Jako psychologický thriller nikdy doopravdy nefunguje.

Overclocked
Windows PC

Verdikt

Pravidelní konzumenti interaktivních příběhů budou spokojeni, náročnější hráči už méně. Overclocked jen drží lehký adventurní nadprůměr tam, kde jsme uvykli nad ním krčit rameny. Škoda.

Co se nám líbí a nelíbí?

Inteligentní hrdina s uvěřitelnými myšlenkovými pochody, něco málo silných momentů a dobře trefená hudba.
Šnečí tempo dané častým nahráváním a špatně časovanými dialogy i animacemi, zpracování postavené na ošklivých hercích uprostřed efektně mrtvých kulis.
Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama