Šifra mistra Leonarda - hra

I když s tím asi autoři filmu nepočítali, očekávání a nervozity ze strany diváků se dočkali ještě dlouho před samotnou premiérou. Za vinu tomu měl Vatikán, ostře protestující proti některým částem filmu a především proti tvrzením, které jsou ve snímku předkládány. Najednou byly námětu plné noviny a o tento projekt se začala zajímat i veřejnost, která se nikdy dříve s podobnými filmy nezapletla. Snímek je v kinech, nikterak skvěle neobstál, ale nyní jsme tu kvůli hře. Nás – dychtivé hráče – samozřejmě také zajímá, jak dopadla stejnojmenná hra jdoucí bok po boku svému filmovému bratříčku.

Příběh podle knihy či filmu?

Přestože jde hra na trh zároveň s filmem, neznamená to, že by se opírala čistě o jeho děj. Kolikrát se podíváte do míst, kam se hlavní hrdina filmu i knihy – doktor Robert Langdon – nikdy nepodíval. Autoři tedy zapojují i svou fantazii, i když si myslíme, že měli spíše problém s tím, kam všude vás poslat, aby byla hra dostatečně dlouhá. Nakonec se jim to jakž takž povedlo a titul obsahuje jedenáct dlouhých misí. V těch se samozřejmě podíváte do musea v Louvru, projdete kostel Saint Sulpice, zavítáte do banky v Zurichu a na další dějově podstatná místa. Do některých lokalit se podíváte i dvakrát za hraní, protože získáte nějaký nový důkaz nebo nápad a tudíž vás například děj zavede na konci opět do pařížského musea. Příběh je třeba pochválit a i když by si více chvály zasloužila spíše předloha, převod do hry nevypadá vůbec špatně. Dočkáte se spojujících videí a i když by se v ději mohl neznalý hráč poměrně ztrácet, patří tato část mezi jednoznačné klady.

Pro neznalce, kteří se v poslední době vyhýbali novinám i televizi, zhruba nastiňme příběh. Hlavní hrdina Robert Langdon se vydává pomoct s objasněním rituální vraždy správce musea v Louvru, který je zároveň dědečkem druhé hratelné postavy – kryptoložky Sophie Neveau. Oba jsou odborníci na luštění šifer a starodávných symbolů. Skrz jejich řešení hádanek se dostáváte v příběhu dál a s napětím zjišťujete, že vrcholek vysokého ledovce je v samotném Vatikánu, budete uprostřed náboženského sporu, největšího tajemství současných dějin a dostanete se do křížku s francouzskou policií. Řeč je o Zlatém grálu a jeho samotném významu. Víc však rozhodně neprozradíme a pokud jste nečetli knihu a neviděli film, příběh je tím nejlepším, co vám může hra nabídnout. Knižní i filmový námět je totiž strhující děj o víře, zkorumpované církvi a tajných organizacích sahajících až do dávné minulosti.

Samotná hra

Samotná hra by se dala označit jako akční adventura se zaměřením na puzzle a řešení šifer. Z počátku nás trošku zarazil pohled, který je sice klasicky z třetí osoby, avšak je poměrně přiblížený a především je dolní a horní okraj obrazovky nahrazen černým pruhem. To má zcela jistě navodit filmový nádech, ale v tomto hra působí minimálně sporně, protože dobrou atmosféru tato technická „vychytávka“ rozhodně nepodporuje. Po chvíli si na tento pohled zvyknete a poté se již dáte do samotného řešení nejrůznějších hádanek. Koncept hry je postaven na hledání dalších vodítek, občasném řešení nějakých puzzlů nebo šifer a poměrně často i na soubojích. Tyto pasáže se nám zdáli zbytečně časté a i v porovnání s knižní i filmovou předlouhou si autoři viditelně chtěli akční částí pomoct. Takový je hold nynější trend adventure, ale o tom až později. Je fajn, že se autoři nepokusili namačkat do mapy desítky objektů, s kterými byste pak nevěděli co dělat. Doktor Langdon není žádný McGyver, na což tvůrci nezapomněli a sbírat a kombinovat věci budete jen občas a striktně logicky. Navíc se většinou všech předmětů zbavíte ještě v téže misi, takže nemáte v inventáři zmatek.

Povedené puzzle a zbytečný boj

Další povedenou částí hry jsou již zmiňované šifry a puzzle. Sice jich není ve hře tolik, jako například soubojů, ale jejich kvalita je několikrát vyšší. Zkusíte rozluštit nejdříve jednoduché zpřeházení písmen, poté již neznámé symboly a dostanete se až na puzzle podle určitého systému, posouvání dlaždic s písmeny a další složité systémy, které by se dali v moderní adventuře najít. Je fajn, že autoři obtížnost hádanek zvedají postupně a hned na začátku na vás nevybalí neřešitelný problém. Zmíním například i příjemnou věc, kdy vás v první misi doprovází druhá (hratelná) hlavní postava Sophie a vy se při řešení miniher můžete zeptat na nějakou nápovědu. Ta však není, jako například v případě nedávno vydaného Keepsake, neomezená a vaše kolegyně vám dá jen pár základních vodítek, z kterých pak musíte odtušit zbytek.

Přestože většině soubojů se můžete nějakou cestou vyhnout (ve hře se můžete tiše plížit), většinou se s nějakým tím strážným nebo jiným padouchem potkáte a poté dojde na pěstní souboj. Tyto akční pasáže mi připadali jako nastavovaná kaše, kdy se autoři rozhodli, že musí do hry dostat něco násilného, akčního, aby se hráči nenudili. Boj však není kdovíjaká zábava a již v první misi vás začne pravděpodobně nudit. Systém je velice jednoduchý a jedná se o takovou minihru, kdy musíte správně načasovat stisknutí jednoho tlačítka na myši. Takto se bráníte, útočíte, odhazujete nepřítele, nebo je narážíte na stěnu. Se Sophií se dá občas udělat nějaké sympatické kombo a pochválit také musíme poměrně povedené pohyby v této pasáži. Kromě boje využijete různé přesně načasované klikání při fyzicky náročných věcech (odsouvání postele, vysazování Sophe do ventilace a tak dále). Tento styl nám trošku připomínal skvělý titul Fahrenheit, kde však bylo vše dotaženo do samého konce.

Technické zpracování a rozuzlení

Kdyby zde končila recenze, pravděpodobně by si hra odnesla mírně nadprůměrné hodnocení. Nyní však přicházíme asi k tomu největšímu nedostatku Šifry mistra Leonarda. To, že grafika vypadá minimálně průměrně, běh hlavních postav je jemně řečeno zvláštní a animace mezi misemi vskutku kostrbaté, bychom možná mohli autorům odpustit. Nepříjemné ovládání a především kameru však již přehlédnout nemůžeme a právě zde se nachází největší kámen úrazu. Kamera vás vůbec neposlouchá a v úzkých chodbách se boj rovná čirému šílenství. Občas nevidíte za sebe, někdy zase před vás a celkový pohled je příliš nízko a blízko za postavou. Ovládání je také poměrně zvláštní, občas se musíte správně natočit, aby šla určitá věc udělat a podobně. Další nepříjemností jsou bugy a nedodělky. Osoby se zasekávají o objekty, nepřátelé mají vskutku zvláštní chování a párkrát se mi dokonce stalo, že jsem uvízl ve stěně a musel se vysvobodit načtením předchozí pozice. Hru nemůžete libovolně ukládat, což je jedině dobře a ona sama zajišťuje checkpointy, ke kterým se poté můžete vracet.

Je opravdová škoda, že si autoři nedali více práce s odstraněním některých nedostatkům a s vypilováním grafiky. Z té se povedly snad jen často se měnící prostředí (skleněná pyramida v Louvru vypadá z okna musea vskutku úchvatně), v kterých se budete pohybovat. Kdyby si titul nechal povedené puzzle a zajímavý námět, mohl se i s příliš častým bojem těšit velkého úspěchu. Takto se však jedná jen o „další průměrnou hru podle filmové předlohy“. Bohužel.

Nezapomeňte si přečíst také hloubkový rozbor filmu, abyste si o nových zpracováních Šifry udělali kompletní přehled!