Z otloukánka ostříleným pouličním bojovníkem aneb recenze Street Fighter 6 | Kapitola 3
Těžko uvěřit, že uteklo už sedm let od posledního číslovaného dílu série Street Fighter. Ještě dnes si pamatuju na všechny ty trable a patálie, které minulou pětku provázely. A že jich nebylo málo. Nicméně jádro pudla v podobě skvělého soubojového systému, který tvůrci (poprvé bez Jošinori Ona) vypilovali do nejmenšího detailu, naštěstí zůstal. I tak ale nevydařené vydání zůstalo v paměti fanoušků série až dodnes. Nový díl by rád svoji lehce pošramocenou reputaci napravil, a to i přesto, že se z jeho předchůdce stala stálice profi bojovkářského světa. Podaří se to ale i aktuálnímu dílu?
Z předchozího textu by se vám mohlo zdát, že máme tu čest s tím nejlepším zbožím v žánru, jenže i šestý Street Fighter má svoje mouchy. A není jich zrovna málo. Ve své podstatě zde máme dvě naprosto odlišné hry. I když všechno běží na interním RE Engine, tak World Tour i Battle Hub jsou graficky nepříliš povedené záležitosti. Chybí detaily postav, grafické chyby včetně prolínání postav materiály jsou tu na denním pořádku a pokud byste hledali stíny, tak ty, přátelé, naleznete pouze někdy a jen u některých postav. Těžko říct, proč hra vypadá v tomto režimu tak, jak vypadá. Dokonce i postavy, které dostanete na výběr v kterémkoli z klasických režimů, vypadají ve World Tour přinejmenším jinak.
Zápasy, které budete velmi často absolvovat v hlavním příběhovém režimu, taky nejsou v pořádku. Kromě kolísající snímkové frekvence (nejdůležitější v bojovkách obecně extrémně zásadní problém) zde hapruje i ovládání postižené příšerným input lagem. Dá se na to sice zvyknout, ale po 10 hodinách jsem hru začal proklínat. Pro dobro věci nehovoří ani častá repetetivnost toho, co v hlavním módu činíte. Ani poslední patch na chodu hry v tomto režimu nic nezměnil, a nám nezbývá nic jiného než čekat, jestli opravě dojde někdy v budoucnu.
Naštěstí to nejdůležitější funguje špičkově. Ať už hrajete hodnocené či casual zápasy, arcade nebo versus, hra reaguje na vaše pokyny špičkově. Všech 18 bojovníků (půlka fighterů je nová) je vyvedených do nejmenšího detailu a stejně tak i všech 16 dostupných arén. To, že váš nebo soupeřův avatar v lobby vypadá přinejmenším jako retard, vás doopravdy nemusí zajímat. Navíc jsem v průběhu hraní na čerstvě spuštěných serverech neměl nouzi o soupeře a všechno fungovalo bez zaškobrtnutí či lagů. A to bez rollbacku, který snad časem také přibude. Musím vyzdvihnout i systém ranked zápasů, které mi alespoň doposud vždy přiřazovaly hráče, kteří odpovídali mému ranku. Podobně dobře tento systém fungoval i u posledních dvou beta testů.
Ještě zmíním něco málo ke zvuku, který umně mixuje klasické „streetfighterovské“ melodie a přidává k tomu fajn nadstavbu v podobě zpívaných hip-hopových songů. Když se to vezme kolem a kolem, zdá se mi, že aktuální Street Fighter je hodně o ulici a její kultuře, která ke hře neodmyslitelně patří a řekl bych, že také dost sedne i svou novou grafickou stylizací. Opět doporučím pohled do galerie screenshotů, abyste sami posoudili, zdali mám pravdu nebo ne. Do toho si přimyslete spoustu emotů, grimas a další blbinek, které spolu dohromady vytváří doopravdy fajn zážitek a po dlouhé době se těším na každý další zápas.
Verdikt
Street Fighter 6 je skvělá bojovka s propracovaným soubojovým systémem a neuvěřitelně rychlou a plynulou hratelností. To, v čem má hra vynikat je zpracováno do nejmenšího detailu a s citem pro nové i hardcore fanoušky. Ten zbytek (mám na mysli hlavní příběhový mód World Tour) má sloužit pouze jako příběhová výplň mezi pobytem v Battle Hubu nebo Fighting Grounds, které jsou hlavními režimy, kvůli kterým si zaslouží tvůrci vaše peníze. Chcete-li začít s bojovkami, Street Fighter 6 by měla být vaše ideální volba.
