XCOM: Enemy Unknown Recenze XCOM: Enemy Unknown

XCOM: Enemy Unknown

Tomáš Krajča

Tomáš Krajča

8. 10. 2012 22:00 17
Reklama
Reklama

Na Zemi útočí armády krvežíznivých mimozemšťanů. Přistávají v létajících talířích poháněných neznámou energií, unášejí lidi, obsazují území a rozsévají teror a zkázu ve velkoměstech. Zoufalá rada Spojených národů formuje organizaci XCOM – mezinárodní sbor agentů, inženýrů a vědců, kteří se mají postavit neznámé hrozbě. Na XCOM se skládají všechny státy světa, ale v boji s pokročilými zbraněmi vetřelců není kreditů nikdy dost a hranice mezi úspěchem a neúspěchem může být mimořádně tenká...

Závod s časem

Reinkarnace slavé strategické série splnila prakticky všechno, co si může hráč přát od moderní verze klasiky z počátku 90. let minulého století. UFO: Enemy Unknown bylo v době svého vydání bleskem z čistého nebe. Ambiciózní, neobvykle komplexní hra se strhující, tísnivou a napínavou atmosférou si právem získala statisíce oddaných fanoušků. Ti skalní možná dnes mají odvahu se vrátit i k původní hře. Většina dá ale přednost remaku ve slušivější grafice, s přehledným ovládacím rozhraním a větším množstvím doplňujících informací. Zvláště když tento remake působí jako citlivě vybudovaná pocta unikátním herním principům a zachovává nejen klasické rozvržení hratelnosti a dynamiku kampaně, ale daří se mu vystihnout i ducha onoho zdrcujícího závodu proti silnějším, početnějším a hrozivějším vetřelcům. A jako kostičky hozené těm, kdo u původní hry strávili dlouhé hodiny, nabízí XCOM: Enemy Unknown setkání se všemi starými známými – Sectoidy počínaje, Mutony, Chryssalidy či Cyberdiscem nekonče...

Na začátku je tedy základna, dva stíhací letouny, několik málo vojáků a skromná výbava v podobě neprůstřelných vest, projektilových zbraní a lékárničky. Na globální mapě hráč sleduje postup invaze a snaží se udržet co nejdéle jednotlivá území. Výměnou za satelitní sledování povrchu části Země mohou být výhody: Čína poskytne vědce, USA peníze, Rusko inženýry... Naopak únosy a útoky emzáků rozsévají po světě strach a když se hráč delší dobu nevěnuje třeba Brazílii, velmi snadno přijde o její měsíční příspěvek a financování operací organizace XCOM se může rázem zhroutit jako domeček z karet.

Báze mezi mravenci

Globální fáze dále slouží k budování základny, tentokrát zobrazené pohledem ze strany, což funkčně příliš neznamená, ale struktura mraveniště působí originálně, živě a hráč se leckdy přistihne, že jen tak "šmíruje" dění v jednotlivých místnostech. Odehrává se tu výzkum – ať už jde o odhalování nových technologií brnění, zbraní nebo výbavy, anebo autopsii či vyslýchání živých nepřátel. Mimozemské zbraně a materiály brzy poslouží k výrobě laserových či plazmových zbraní, supersilných brnění a řady dalších vymožeností – které vznikají v inženýrské dílně, povede-li se hráči nasbírat dostatek surovin a zaplatit vývojový tým. A v neposlední řadě řeší hráč v této přece jen klidnější fázi také mikromagement týmu vojáků: těm, kdo si v misích vybojovali povýšení, vybírá schopnosti, ověšuje své muže zbraněmi, rozhoduje o přídavném vybavení, sleduje průběh uzdravování zraněných... a v síni slávy může zhlédnout statistiky těch, kdo se ze své poslední mise nevrátili.

Nalijme si čistého vína: ano, XCOM oproti UFO mnoho mechanismů zjednodušil. Základna se staví pouze jedna, do mise velení vysílá nejprve čtyři a posléze maximálně šest vojáků, kterým se během boje nelze hrabat v inventáři, mapy jsou z velké části předpočítané a zmizel akční systém založený na časových bodech. Jenže: s jednou základnou je stavění mnohem přehlednější, aniž by utrpěla komplexnost. Méně vojáků znamená, že se o ně hráč víc stará a vznikají krizovější situace: každá zaseknutá zbraň či nepovedená střela najednou způsobí velké problémy. Mapy jsou inteligentně navržené, dávají spoustu možností ke krytí a získání bojové výhody. A časové body? Skalní, neurazte se – ty nikomu chybět nebudou...

Konzolově pozitivní taktika

V boji se naplno projevuje modernizace herního systému. Poměrně zajímavé je, že se XCOM: Enemy Unknown ovládá lépe na gamepadu než na kombinaci klávesnice + myš. Je to asi hereze, ale analogy zvládnou bezproblémově řídit jak pohyb, tak i rozmanité akce jednotek, zatímco myší občas hráč pocitově kliká o jednou více, než by musel, a šikovné klávesové zkratky pro jednotlivé typy výstřelů či jiných akcí jednotek jsou zrádné, protože na tatáž čísla jsou namapovány jiné akce pro různé třídy vojáků. Zmíněné časové body byly nahrazeny systémem dvou zón pohybu. Modře vybravené prostory znamenají pohyb jednotky s následnou možností provést jednu akci – vystřelit, použít lékárničku, anebo třeba zakleknout a hlídat s prstem na spoušti pohyb nepřátel v jejich tahu. Žlutá zóna je pak rozlehlejší, ale doběhnout do ní znamená, že se voják automaticky vzdává následné akce a je tak zranitelný v případě, že se objeví nepřátelé. Výsledkem zjednodušeného systému je, že se hráč neotravuje počítáním bodů a plánování akcí je rychlejší – přitom ale nemizi soustředění na taktiku, hledání správných krytů, vzájemnou podporu jednotek a využívání převahy například při střelbě z vyvýšeného místa typu střechy.

Skvělé je, že se podařilo udržet náročnost a atmosféru neutuchající paniky. Na klasickou obtížnost mají emzáci neustále technologický náskok a sotva hráč vyvine obranu proti plazmovým zbraním, už mají k dispozici něco lepšího. Teror-mise se mění ve skutečné peklo při nutnosti zachraňovat bezradné civily, zatímco se po ulicích prohání bandy supersilných vetřelců. Stejně jako v originálu tu výtečně funguje provázanost taktické a globální části: na glóbu hráč jen zoufale sleduje tři souběžně probíhající útoky a musí volit: ochrání Brazílii, Austrálii nebo Čínu? Výhoda může být různá, cena za opuštění země vysoká... a neúspěch v misi znamená leckdy rozdíl mezi přežitím a koncem lidstva, protože zdroje se krátí a zkušené vojáky nemá kdo nahradit. Triumf po nějakých pětadvaceti hodinách neustálého stresu je skutečně obrovský a zadostiučinění nekonečné. I na obtížnost Normal trvá dohrání okolo patnácti hodin, a kdo je skutečný tvrďák, má možnost zkusit úroveň Iron Man – s jednou save pozicí a bez jakékoliv možnosti ukončit hru bez uložení je průchod extrémně obtížnou hrou bez nadsázky peklem.

To nevyjde. Já vím...

Diskutabilní novinkou z hlediska atmosféry je přidání řady informací. Zatímco v UFO vojáci stříleli "naslepo" s nejistou šancí zásahu, v XCOM hráč vidí přesné procento. Dnes už to ale patří k pohodlí hraní tahových strategií a opět nejde o prvek, který by výrazněji zbavoval strachu; zvlášť když neopatrná medička stojí tváří v tvář klepetům strašlivého Chryssalida a pokouší se o 37% zásah znamenající holé bytí a nebytí, respektive zombifikaci. Jako skutečný nedostatek tak lze vnímat spíše fakt, že se emzáci "aktivují" na mapách vždy v dávce s postupem hráče, a tak je možné si občas během mise oddechnout a seskupit se, aniž by měl hráč strach, že ho přepadne Muton ze zálohy.

Známé druhy emzáků slaví pochopitelně návrat, přepracované ve své vizuální podobě, většinou k výraznější mohutnosti a hrozivosti, a se všemi typickými schopnostmi. Několik nováčků typu Thin Mana či Berserka vhodně doplňuje známé druhy a zajišťuje dostatečnou pestrost. Vizuální stránka XCOMu je jinak rozporuplná: málo lze namítat proti designu postav, ale animace pohybů působí někdy toporně. Také prostředí by sneslo více detailů a nejméně vydařenou částí jsou sterilní vnitřnosti báze. Na druhou stranu, atmosféře boje hezky pomáhají enginové animace: hra dovede dobře vycítit, kdy se střílí důležitá rána sniperkou přes půl mapy, a zazoomuje samovolně za záda odstřelovače, anebo přiblíží efektní rozprsknutí mozku Sectoidího velitele. Ano, tyhle efekty se dají vypnout... ale málokdo to udělá dříve než po deseti hodinách.

Nedávno představený multiplayer je oproti poctivé, solidní singleplayerové kampani spíše jen takovým bonusem, slizovitou třešničkou na fosforeskujícím dortu. Jediný mód nabízí boje týmů poskládaných z lidských vojáků i mimozemšťanů (mísit se mohou i mezi sebou), a přináší díky časovému omezení tahů svižnou bitevní taktiku. Je docela zábava zkoušet různé týmy, emzáci jsou většinou úzce specializovaní, ale velmi silní, lidé zase univerzální, a najít funkční partu dá zabrat.

XCOM: Enemy Unknown je skvělá hra. Citlivě přepracovaná klasika využívající moderních prvků v interface a až na výjimky odřezávající a naopak roubující nové prvky přesně tam, kde to bylo potřeba. Komplexní strategický zážitek s neopakovatelnou atmosférou se zařadí mezi nejlepší videohry roku 2012.

XCOM: Enemy Unknown
Windows icon PC
PlayStation icon PlayStation 3
Xbox icon Xbox 360

Verdikt

Komplexní strategie s tísnivou a dramatickou atmosférou, skvělým bojovým systémem a vysokou mírou znovuhratelnosti. UFO je zpátky!

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz