WWE ‘12

Možná si říkáte, že otírání se o upocená mužská těla a bolestné hekání patří k vrcholu úchylnosti, co když vám ale řekneme, že je to součást sportu? Ano wrestling je stále velice populární! Pravda, nejde ani tak o sport, jako spíš o show s vlastním srdcem, v Americe ale zkrátka frčí. Dvanáctý ročník herní série WWE má být menším restartem série, čemuž nasvědčuje i použití nového enginu, rozšíření herních možností, ale také spousta nešvarů, které souvisí s přechodem na novou konstrukci. Namasírujte si bicepsy, budete to potřebovat.

Když jsem si nedokázal vybrat

Ačkoliv WWE 12 nepředstavuje úplně ideální změnu na poli působnosti, je potřeba hned na začátek dodat, že pro fanoušky přináší to, co čekají a po čem touží. Soupisky zápasníků jsou opět značně rozsáhlé, najdete zde prakticky většinu profesionálních wrestlerů, jejichž řady čítají jména jako John Cena, Kane, Rey Mysterio nebo The Undertaker. Jak asi tušíte, jediná správná cesta, je právě vaše vlastní. Možnosti obepínající tvorbu vlastní hvězdy jsou nesčetné a důležité zároveň. Pokud totiž chcete ze hry vymáčknout maximum, budete se muset vydat cestou superhvězdy, a to přímo s vlastním charakterem. Víte co? Schvalujeme vám to!

Editor je totiž stejně nasáklý steroidy jako těla místních profesionálů, svou postavu můžete ovšem využít prakticky ve všech herních režimech. Premisou hry je ovšem převedení veškeré, tolik oblíbené show na herní plátna. Což se skutečně daří, ale jen z části. Atmosféra hry přímo vybízí k tomu, aby se v ní fandové utopili, nezainteresovaní hráči se ovšem budou cítit jako v nafukovacím hradu. Veškerý obsah hry totiž nahrává faktu, že se ukájíte blahem nad vším pozlátkem, vnější prezentace vás ovšem vrátí zpět na pevnou zem. Ačkoliv jsou modely postav na velice slušné úrovni, okolí ringu, diváci, namluvení a animace postav během střihových sekvencí působí až příliš uměle, mnohdy až kýčovitě.

Jak ale bylo řečeno, herní obsah je tím, co by vás mělo primárně přitahovat. Kromě jednorázových exhibičních módů máte k dispozici mnohem zajímavější WWE Universe, jenž kopíruje klasickou wrestlingovou sezónu, a navrch přihazuju i televizní prvky, které mají dodávat show na vážnosti a přesvědčivosti. Jednotlivé karty v menu představují zápasy all-star wrestlerů, které si můžete zahrát jednak vy sami, simulovat je zpovzdálí, případně do nich ještě zasáhnout vámi vytvořeným charakterem. WWE Universe příjemně odráží realitu, omezené aktivní prvky na obrazovce více přispívají klasické televizní kameře, a při průchodu kariérou si říkáte, že přesně takhle je to správně.

Kýč na klíč

Absolutním přestřelením je pak režim Road to Wrestlemania, jehož původní myšlenkou bylo zachycení vzestupu a pádu několika klíčových charakterů asociace. Myšlenka lákavá, ve výsledku jde ovšem o sérii krátkých rvaček, pospojovaných filmečky, na čemž by nebylo nic tak špatného, kdyby nešlo o záležitosti omezené úkoly. Abyste se pohnuli o scénu dál, musíte zkrátka splnit požadavek hry, přes který vlak nejede. Zatímco v jeden moment chytnete soupeře za kabát a mrštíte s ním o stůl během několika vteřin, jindy se marně pokoušíte i několik minut jej vrhnout proti určitému objektu, nebo zkrátka udělat jakýkoliv krok, který by vyhověl požadavkům hry.

V konečném součtu jde o absolutní nadbytečnost, jež měla v původní myšlence hře dodat porci zákulisní zajímavosti. Opak je bohužel pravdou, sled scén následuje jen zklamání a prakticky nulová motivace se ke hraní vracet, i přesto, že do něj lze začlenit vaší postavu, pro níž lze vytvářet vlastní nástupy, originální pohyby, nebo dokonce i její vlastní historii a místo v příběhu. Hráč si tak skutečně z velké části vytváří vlastní hvězdu, nejenom pouhou virtuální položku v databázi wrestlerů. Velkou výhodou je pak možnost online sdílení materiálu vytvořeného samotnými uživateli, kreace vlastních týmů, ba dokonce celých spolků, chcete-li populárněji, vlastních klanů.

Oproti předešlým ročníkům prošlo mnoha změnami i ovládání, a vůbec mechanismy související s interakcí postav a bezprostředním okolím. Ačkoliv bylo schéma jednotlivých povelů smeteno ze stolu a přepracováno, rozumějte přeorganizováno a zjednodušeno, s přívalem nových možností a originálních pohybů jsme zatím jen na půli cesty k harmonickému výsledku. Pravdou je, že si v případě chytaček, klasických úderů a posílání soupeře do provazů vystačíte víceméně s jedním tlačítkem, při tvorbě postavy si ovšem vybíráte i z celé řady pasivních výhod (například větší odolnost vůči odpočítání u provazů), které jsou ve většině případů používány ve kombinaci několika tlačítek. Čímž logicky vzniká počáteční pocit překombinovanosti, jenž, pravda, po několika hodinách mizí, i přesto se ale cítíte být obklopeni položkami, které zkrátka nepotřebujete.

Chytni! Mě! TAKHLE!

Ovládání je v mozaice zápasu ovšem to nejmenší. Nový ročník WWE se může pochlubit i mnohdy velice nepříjemnou obtížností – a to i na střední úrovni – za což můžeme poděkovat hned několika faktorům. Nový systém obrany a vracení úderů je založen na načasování vašich reakcí, stačí totiž trefit správný moment, který vám hra signalizuje zobrazením příslušného tlačítka. Zádrhel číslo jedna: prodlevy mezi řetězem útoky oponenta jsou natolik minimální, že máte prakticky jen malý zlomek vteřiny na to, abyste stačili reagovat. Malý zlomek vteřiny, během něhož se sotva stačí zobrazit signál bránění, díky čemuž je při boji se schopnějšími wrestlery problém si vůbec urvat svou šanci na vykrytí a vrácení útoku.

Obtížnost hry je nastavená správně, hráč by zkrátka neměl dostat pás v těžké váze za nic, ale téměř nadlidské předpovídání útoků z vaší strany je dosti otravné a demotivující. Zápasy tak mohou vypadat tak, že první dvě třetiny vyhráváte, s kolegou z protějšího rohu ringu mrskáte ze strany na stranu, on vám ovšem vykryje jeden úder, a než se stačíte rozkoukat, ležíte na zemi, ostatní po vás rajtují jak kovbojové a vy nedostanete šanci se vůbec bránit. A když už se tak stane, ona prodleva je natolik minimální, že ji stejně propásnete. I když máte veškeré pohyby v ruce a jste si dobře vědomí toho, co děláte, jistotu v to, že budete mít nad svým soupeřem stoprocentní převahu, prakticky nemáte. Hra to nedovoluje.

Jak ale bylo řečeno, herní obsah je pro fanoušky wrestlingu natolik lákavou záležitostí, že by zkrátka neměli odolat. Všechny ty hvězdy, jejich nástupy, show, tvorba vlastní postavy a její takřka kompletní začlenění do televizní sezóny, to všechno by vás mělo přitahovat. A to nepočítáme multiplayer, který i přes mnohdy mizerné fungování nabízí další porci obsahu a zejména jeho využití v opravdové praxi. Pravda je ovšem taková, že WWE 12 najde uplatnění výhradně v rukách hráčů, kteří k této formě sportu, byznysu a možná i životnímu stylu alespoň nějakým způsobem tíhnou. Nevyvážená obtížnost, která souvisí s nevypočitatelnou umělou inteligencí a neodladěným systémem obrany, vás zkrátka zamrzí. Když už si totiž myslíte, že jste opravdoví drsňáci, přijde někdo, kdo vám tou rukou zakroutí.