Whirlwind of Vietnam: UH-1

Vývojáři ze studia G5 Software se zaměřují především na válečné strategie, říznuté nějakým tím prvkem simulátoru, což dokazují i v aktuálním projektu nazvaném Whirlwind of Vietnam: UH-1. Hra vás v kokpitu bojové helikoptéry zavede do husté atmosféry války ve Vietnamu, hned první mise se například odehrává v tzv. Údolí stínů. O této události bylo natočeno nespočet zajímavých filmů, a tak se nyní dočkáváme i herního zpracování. Jak tedy probíhá taková válka z kokpitu vašeho stroje?

Whirlwind of Vietnam: UH-1 obsahuje celkem 10 poměrně dlouhých misí, které vás dokáží zabavit na jeden delší večer. Herní doba se také dost odvíjí od nastavené obtížnosti. Nastavení se však výjimečně netýká tuhosti nepřátel nebo jejich počtu, ale spíše přírodních podmínek a míry realismu simulace. Autoři se již od počátku vývoje honosili tím, že jejich titul si může zahrát stejně dobře úplný letecký laik jako profesionální pilot. Že si v nastavení můžete pohrát s nejrůznějšími drobnostmi jako je vítr, ovlivňující leteckou dráhu vašeho stroje i vystřelených kulek, nebo míra reálnosti ovládání helikoptéry. To sice pravda, ale ve finále si stačí toto nastavení zapnout na střední obtížnost a požitek z hraní se od dalších dvou módů bude lišit jen minimálně.

Hráči odchovaní arkádovými simulátory nebo úplní začátečníci v tomto žánru budou asi na počátku a v podstatě i v dalším průběhu hraní zaskočeni. Po spuštění kampaně, což je vlastně jedinou možnou volbou, se s vámi totiž hra vůbec nepáře a bez všech okolků vás vhodí přímo na letiště a ukaž se, co umíš! Chcete se vůbec odlepit od země? Podívejte se do ovládání! Chcete zjistit, jak se mění pohled, zapíná autopilot, zrychluje čas, využívají různé druhy střel a další technické drobnosti? Opět si nastudujte nastavení! Tvůrci se holt v tomto bodě nijak se začínajícími hráči nepárali a pro drtivou většinu lidí bude pravděpodobně začátek hry menším hororem. Krátký úvod do příběhu hry a popisu dané mise při nahrávání mapy rozhodně nemůže navodit správnou bojovou atmosféru a celkový požitek z hraní vám kazí každá drobnost, na kterou musíte přijít zcela sami. Žádných rad ani tipů se během hraní ani ze začátku nedočkáte.

Na hlavní příběh se ve hře nikterak důraz neklade a kvůli absenci představení hlavní postavy a jakýchkoliv jiných videí, uvádějících vás do děje, budete jen těžko příběhovou linii sledovat. Ještě horší fakt je, že kolikrát ani nebudete přesně vědět proč a co v misi vlastně děláte a ke každému úkolu budete přistupovat zvlášť, takže se vytrácí jakákoliv motivace v pokračování rozehraného děje.

Pod svou velitelskou ruku dostanete bojovou helikoptéru Huey, ve které můžete vystřídat roli pilota, bočních střelců u minigunu, ale také se můžete stát pouze pasivním pozorovatelem! Jak jsme již zmínili, ovládání helikoptéry není pomocí šipek na klávesnici žádná sranda a bez dobrého joysticku rozhodně nebudete mít z letu žádný větší požitek. Mise jsou navíc velmi natahované a minimálně v počátcích nudné, protože jejich osnova se příliš nemění.

Vždy máte někam přes celou mapu doletět (pomocnou mapku si můžete aktivovat a pomocí čar se vám zobrazí vaše plánovaná cesta), případně ubránit nějaké území, kde se střetnete s nepřítelem. Pokud si klidně i dvaceti minutový let vezmete pod své velení a nezrychlíte čas (za tuto funkci autorům děkujeme), můžete se s misí trápit i nějakou půl hodinku a stejně vám bude připadat, že tady není něco v pořádku. Pokud naopak v nastavení objevíte klávesu „Autopilot“, stává se hra primitivní hříčkou. Váš druhý pilot se totiž s radostí o vše postará, s větrem a počasím nemá žádné problémy a když přijde na věc, vaši boční střelci se postarají i o dotírající nepřátelé, takže ani nemusíte šáhnout po své výzbroji, tvořící klasické kulomety a několik raket. Pokud tedy na začátku mise zapnete autopilota a 8x zrychlíte čas, ze hry se stane dobrá kulisa pro nachystání večeře, dvaceti minutový hovor s přítelkyní nebo shlédnutí jedné třetiny v hokeji. Po doputování na místo určení se můžete vašeho stroje na chvíli ujmout nebo se alespoň postarat o boční střelce, ale i na této pozici si díky nepřehlednosti bojiště a neustálého motání helikoptéry nebudete připadat příliš potřebný. A až začnou vaše spojenecké helikoptéry odlétat, zjistíte, že mise je hotova a ani nevíte jak.

Aby toho nebylo málo, má pro vás hra připravena ještě několik nemilých překvapení. Hlavním z nich je nestabilita a bugy. Několikrát se vám stane, že se při spouštění mise hra zasekne a po chvíli vás vyplivne do operačního systému. Každá mise se také velmi dlouho načítá a to i při restartu a slabým počítačem to bohužel není. Když už se vám do ní podaří dostat, nemáte ještě úplně vyhráno, protože se občas stane, že vám některá poměrně podstatná funkce nefunguje. Jednou se jedná o změnu pohledu, jindy zase o zapnutí autopilota nebo zrychlení času. Jediným vysvobozením z tohoto problému je restart celé hry a následné čekání na další načtení. Děs a hrůza.

Chybovost hry přitom není rozhodně dána vyšperkovaností grafiky. Terén pod vámi je velmi strohý a plochý, nějakých nerovností a hor se dočkáte jen velmi málo a většinu prostředí tvoří stále stejné řeky, pralesy a pole. Ani to málo však není nikterak detailně vykreslené i na nejvyšší možné nastavení grafiky. Výhodou je nízká náročnost na vás hardware, takže i hráči se slabšími stroji by si měli bez problémů zahrát. Jediné podstatnější snížení snímků za sekundu jsem zpozoroval u větších potyček nebo u efektu výbuchu rakety.

Takže komu vlastně Whirlwind of Vietnam: UH-1 doporučit? Hra má jen velmi málo kladných stránek a pokud nejste velikými fanoušky války ve Vietnamu, helikoptér a nechcete si prožít historické mise z tohoto období z leteckého pohledu, hra vás zaujme asi jen těžko. Strohý úvod do hry, absence tutoriálu i multiplayeru, nezábavné a zvláštní ovládání helikoptéry, nehodící se pro arkádu ani profesionální simulátor, stereotypní a dlouhé mise, strohá grafika… Nepovedených věcí bychom našli spoustu a všechny mají jedno společné. Srážejí Whirlwind of Vietnam: UH-1 do propadliště podprůměrných béčkových budgetových her, kam by žádný soudný hráč neměl strkat ruku a už vůbec ne hlavu. Raději se poohlédněte po starších, ale o třídu kvalitnějších simulátorech.