Watch Dogs Legion Recenze Watch Dogs Legion

Watch Dogs Legion

Tadeáš Pepř

Tadeáš Pepř

28. 10. 2020 11:01 15
Reklama
Reklama

Watch Dogs jsou svým způsobem prokletá značka. První díl značil snahu Ubisoftu proniknout do lukrativního žánru městských akcí. Ale zatímco jsme u prvních odhalujících trailerů slintali nad neuvěřitelnou grafikou a živoucím světem, výsledek byl… ucházející. A zklamal nás. Nejprodávanější nová IP své doby tak okamžitě získala punc podprůměrné ptákoviny s nezajímavými hrdiny. O to více překvapil druhý díl, ke kterému jsem přistupoval velmi skepticky. Šedé Chicago s neuvěřitelně plochými postavami nahradila celkem pestrá parta funky hackerů řádících v ulicích prosluněného San Francisca. Bylo jasné, že se k temnému a serióznímu ladění prvního dílu asi nevrátíme, především ale náznaky tvrdily, že bychom se konečně mohli podívat i do nějaké evropské metropole. Tedy nějaké… jedné velmi konkrétní.

Inu, ano. Watch Dogs Legion přináší třetí nepříliš ohrané město v podobě Londýna. A upřímně si při představě “městské akce v Evropě” vzpomenu jen na tragického Wheelmana s podivně gumovou Barcelonou. Už v ten moment tedy Watch Dogs nahlodávají mé srdce, ale nepředbíhejme.

VÍTEJTE DOMA (V LONDÝNĚ)

Watch Dogs Legion mi recenzi velmi ulehčují tím, že na původní formuli prakticky pranic nemění. Pokud jste hráli první dva díly, okamžitě dokonale tušíte, co a jakým způsobem budete ve hře dělat. Základní herní náplň se sestává z průzkumu města (ten je potlačen více než kdy dříve) a plnění misí či aktivit, které se do velké míry opírají o stealth, zabíjení a hackování. Prakticky všechny klíčové mechanismy jedničky i dvojky zůstaly na místě, ať už se jedná o využívání kamer, vysokozdvižných plošin, rozjíždění kolemjedoucích aut nebo vysouvání pylonů v ulicích.

Pěstních soubojů si pravděpodobně užijete více než těch střeleckých, jsou ale do značné míry debilní a velmi repetitivní.

Tomu napomáhá i prakticky identické ovládání a gunplay, který je pořád naprosto skvělý. V křemíkovém nebi sice zmizelo elegantní jojo, kterým nepřítele devastoval Marcus, mnohem častěji se ale pustíte do křížku s nepřáteli pomocí pěstí, případně obušků nebo hasáků. Pěstních soubojů si pravděpodobně užijete více než těch střeleckých, jsou ale do značné míry debilní a velmi repetitivní (podobně jako velká část činností ve hře).

Do značné míry zůstala neměnná i formule řešení problémů. Většinou je k dispozici více řešení a více přístupových cest, lze tedy jít cestou čistého stealthu, progresivního hackování nebo totální agrese. Tentokrát ale o volené cestě dost důrazně rozhoduje největší devíza hry - volba členů gangu.

PARTA HIC

Londýnská buňka DedSecu totiž není předem danou partičkou charismatických borců, ale tvoří ji libovolně vybrané mužstvo (a ženstvo a babičstvo) verbované přímo z ulic Londýna. O mechanismu verbování “kohokoliv” jste s nejvyšší pravděpodobností slyšeli, možná víckrát. Rovnou vám tedy naznačím, že je tento systém úplně příšerný. Jednak vás hra příliš nedokáže motivovat k jeho využívání, neboť si velmi rychle najdete dva tři oblíbence, kteří jsou problémy schopni řešit zdaleka nejjednodušeji, nejelegantněji a nejefektivněji (typicky trio tajný agent, nájemný zabiják a dezertér Albionu - tahle kombinace si poradí se vším, je po zuby ozbrojená a v případě nouze se dokáže jednoduše prostřídat). Zbytek verbovaných pak jen střílí otravné hlášky do skupinových konverzací. V praxi jsou oni i jejich schopnosti prakticky nepoužitelné.

To by ale až tak nevadilo, to prostě funguje i ve hrách, kde mají volitelní hrdinové nějaký charakter. Zásadní problém ale tkví v tom, že se potvrdila moje skepse a jednotliví hrdinové jsou jen šablony s náhodně generovanou kombinací obličeje, jména a dabingu. Jsou tedy naprosto stoprocentně zaměnitelní. Druhý problém vyplývá z jistých designových a technických omezení - všichni do jednoho jsou prostě naprosto plošší, bez charakteru, s celkem upjatým a suchým dabingem. V interakci s příběhovými hybateli tak působí naprosto nepřirozeně, a navíc je řada z nich totálně nesnesitelná vyhipstřená sketa. Ale to už je spíše subjektivní problém.

Verbovací mise jednotlivých hrdinů jsou navíc velmi špatné, tuctové a v případě neúspěchu o daného rekruta přicházíte. Hra vás také příliš nepenalizuje za neúspěch (pokud nemáte zapnutý permadeath, který je zase až moc extrémní). Přepínání postav se tak mění v malý “cheat”, který otevírá prostor k nekonečnému opakování problematických pasáží. Alespoň lze hrdiny navléknout do cool hadříků, a i když je velká část nabízeného šatníku brutálně nevkusná, případně bliká, pořád se v ulicích Londýna skrývá část britské elegance a virtuální hackeři mohou nosit šik outfity.

UŽ ZASE ZACHRAŇUJEME SVĚT

S postavami souvisí i příběhové pozadí, které je… na rovinu, hloupé. Některé dílčí příběhové linky (kampaň se opět skládá z několika protínajících se příběhů) jsou celkem solidní, obzvláště ta s geniální vizionářkou vytvářející AI značně za hranou morálních hodnot. Zbytek je ale velmi klišoidní a nezajímavý. Ať už jde o honbu za záhadnou organizací Zero Day, případně snahu zatnout tipec žoldákům Albion nebo obskurnímu pouličnímu gangu, nenabídne příběh ani zajímavé protagonisty, ani působivé záporáky. Se slzou v oku musím vzpomenout na skvělou partu z dvojky, nebo naopak na jejich nemesis Dušana. Osazenstvo Legion jim nesahá ani po kotníky.

Vedle osvobozování jednotlivých čtvrtí, což představuje asi nejzajímavější a nejkreativnější mise ve hře, můžete doručovat balíčky, popíjet pivo v barech, hrát šipky, plnit vedlejší úkoly nebo kontrakty a… to je tak všechno.

Na druhou stranu se ve hře skrývá celkem hodně příběhového obsahu a pokud nespěcháte, můžete na konec vyprávění dojít klidně po dvaceti, třiceti hodinkách. Samozřejmě za předpokladu, že hraní prokládáte vedlejšími aktivitami. Těch je v Legion dostupno podezřele málo. Vedle osvobozování jednotlivých čtvrtí, což představuje asi nejzajímavější a nejkreativnější mise ve hře, můžete doručovat balíčky, popíjet pivo v barech, hrát šipky, plnit vedlejší úkoly nebo kontrakty a… to je tak všechno. Pro jednou tak odpadá chronické vyzobávání tisíců více či méně nezajímavých sběratelských činností, které jsou doslova morem her Ubisoftu. Ve výsledku je to ale takové... nepřirozené.

OI YA FUCKIN’ WANKER

Asi nejlepším prvkem Watch Dogs Legion zůstává svět. Virtuální Londýn sahá do budoucnosti výrazně více než jeho předchůdci, po ulicích jezdí autonomní auta, nebe křižují drony a dystopická vize militantní nadvlády nad britskou metropolí dodává hře výrazně méně uvěřitelný punc. Na druhou stranu, i přes výrazně futuristické ladění hry se povedlo autorům zachytit atmosféru Londýna poměrně věrně.

Watch Dogs Legion
i Zdroj: Hrej.cz

V Londýně jsem nějakou dobu bydlel, a velkou část ulic jsem tak bezpečně poznával. Prominentní místa jako Piccadilly, Trafalgar Square, okolí parlamentu, Buckinghamského Paláce nebo Shardu jsou zpracovány skutečně špičkově. Zbytek města je trochu necitlivě zkondenzován a na pár celkem zásadních míst se zapomnělo (více viz speciální článek), vždy si ale bezpečně připadáte jako v Evropě. Lehce rustikální a špinavé části starší zástavby Londýn evokují dokonale.

Takhle to prostě nefunguje ani jako karikatura, svět Legionu je spíše nesourodý mišmaš.

Problém mám jen s vyobrazením britské kultury. Prakticky všechny prvky totiž působí jako velmi přehnaná karikatura. Ano, to je u Watch Dogs (a městských akcí obecně) celkem obvyklé. Když se na vás ale odevšad valí přepálený cockney přízvuk, z rádia hraje prakticky výhradně (i když velmi řízná a skvěle vybraná) britská hudba a váš gang postupně plní extrémně stereotypní fotbaloví chuligáni, opilí dělníci, úlisní agenti nebo pakistánští medikové, uvěřitelnost velmi rozmanité londýnské společnosti bere za své. Takhle to prostě nefunguje ani jako karikatura, svět Legionu je spíše nesourodý mišmaš. Virtuální Londýn je navíc velmi podivně oproštěn od Poláků a Rumunů, kteří v realitě tvoří nezanedbatelnou část obyvatelstva. I oblíbené krámky s kielbasou by jeden pohledal.

ZPÁTKY NA STANSTED

Pojďme si to tedy shrnout. Watch Dogs Legion nabízejí celkem nezajímavý příběh, podsekaný silně nefunkčním systémem verbování obyvatel Londýna. Svět jako takový není příliš uvěřitelný, a dle mého názoru autoři zbytečně tlačili na pilu sci-fi. Samotná herní náplň je pak poměrně repetitivní a málokdy vás překvapí, i tak ji ale nemohu označit za jasný zápor. Jádro gameplaye je totiž stále velmi zábavné, gunplay naprosto skvělý a Watch Dogs je pořád nejsilnější ve velmi konkrétních momentech. Totiž v těch, kdy s hrdinou rozebíráte futuristické serverovny, lámete krk superpočítačům a pěkně po hackersku rozkrýváte nadnárodní spiknutí. V ty momenty si opravdu připadáte jako všehoschopná programátorská elita, která skrze technologickou magii rozkopává bábovičky ostatním.

Z hlediska grafiky není moc co řešit. Legion je prostě standard Ubisoftu, kvůli generickým postavám pak často padá do podprůměru. Když jsem si pouštěl cutscény z dvojky, přišly mi podstatně živější, zábavnější a vycizelovanější. Na druhou stranu je virtuální Londýn sexy, neony a obrazovky se pěkně odráží a obecně je nasvícení zpracováno na jedničku. Herecké výkony nekonečných zástupů postav jsou takové, jaké byste čekali - chabé. Autorům ale slouží ke cti to, že se v rámci zhruba dvanácti vyzkoušených hrdinů neopakoval dabér. Jejich studnice tedy musela být patřičně hluboká.

Kapitolou samou pro sebe je technický stav. Testovaná verze (už obsahující Day One patch) neustále padala, zasekávala se, v ulicích se děly roztodivné věci, auta se glitchovaly do chodců a naopak... V některých momentech jsem navíc proklínal doslova nekonečné loadingy. Upřímně doufám, že Ubisoft všechny problémy rychle vyžehlí.

Pokud jste hardcore fanoušky série, asi vás Legion bavit bude. To samé platí v momentě, kdy si počkáte na nějakou tu slevičku nebo hru dostanete k nově zakoupenému hardwaru. Must-have to ale rozhodně není a oproti dvojce jde spíše o krok vzad. Díkybohu za ten Londýn...

Hra nenabízí českou lokalizaci.

Watch Dogs Legion
PlayStation PlayStation 5
Xbox Xbox One
Windows PC
Xbox Xbox Series X | S
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

Repetetivní, ale zábavná hratelnost. Atmosferický a pohledný, ale zbytečně neuvěřitelný Londýn. Nepovedený systém výběru postav a slabý příběh. Výsledek? Ne úplně špatná hra, kterou se ale spíše zdráhám doporučit.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme

Váš tým Hrej.cz