Hrej.cz WarioWare: Smooth Moves Recenze

WarioWare: Smooth Moves

tomas-krajca
Tomáš Krajča
26. 1. 2007 23:42 1 Sdílej:
Reklama
Reklama

WarioWare: Smooth Moves je přesně ta hra, která měla být k dispozici bezprostředně po launchi Wii. Ani Wii Play totiž nenabízí tak variabilní využití možností wiimote ovladače. Jde o dokonalou hru pro občasné hráče, jejíž dění na televizní obrazovce chtě nechtě vtáhne i náhodné přihlížející. Navíc to je díky svižnému multiplayeru perfektní společenská zábava. Optimista nad těmito nezpochybnitelnými klady (staro)nového WarioWare zajásá. Pesimista si ale přisadí: dobře, sice tu a tam probleskne děním postavička hráčova Mii, jenže - nebylo by eskapádám zlomyslného Waria lépe jako bundlované hře? Jak dlouho můžou vydržet minihry, jež se objevují a mizí v divokém tempu jedna za druhou?

Tanec se psy

Jedno se musí WarioWare nechat. Nedá se hrát vsedě se znuděným výrazem. Správná zábava se Smooth Moves je ve stoje s lehkým úsměškem a udiveným výrazem nad tím, jakou že šílenost zase autoři vymysleli. Jejich fantazie při vymýšlení pětivteřinových mikroher je leckdy obdivuhodná a stylizované audiovizuální provedení mnohokrát vyloudí úsměv na tváři. Omývání kravího zadku prostě dostane snad každého. Jsou tu však i další vypečené legrácky: nasazování falešných zubů, hraní Super Maria ve wiimote provedení, balancování koštěte na natažené dlani, oklepávání much usazených na banánu, sbírání jablek chobotem ze stromu – a pokračovat by se dalo ještě dlouho. Ostatně informace o tom, že hra nabízí celkem 200 různých hříček, je snad dostatečně výmluvná.

Ještě větší humorný potenciál mají ale doprovodná videa a texty. Hraní WarioWare: Smooth Moves je založeno na využití nejrůznějších způsobů držení wiimote ovladače. Na začátku hra vyžaduje pouze klasické "dálkové ovládání", ale postupem času představí mnoho dalších alternativ: "deštníkové" držení ve vzpřímené poloze, "šoférské" s oběma rukama na wiimote jako na volantu, "boxerské", "kreslířské" nebo "sloní" (kdy si hráč přitiskne ovladač k nosu a máchá s ním sem a tam jako chobotem).

Ono představování obvykle nutí k bráničním křečím: na černobílé obrazovce je schematicky znázorněno, jak má vypadat, a k tomu tichý hlas rozvážně přirovnává pozici ovladače k nějaké lidské činnosti. Kombinace vtipných popisků jednotlivých držení s totálně monotónním dabignem je geniální. Deštníková poloha vyžaduje tichou důstojnost cirkusového klauna uprostřed hromobití, nezapomeňte!

"Mistře, navrhuji, abychom si stoupli do fronty"

Stejně tak jsou často velmi zábavná i úvodní videa k jednotlivým sadám miniher. Na vysvětlenou: WarioWare v singleplayeru poté, co si hráč zvolí Mii, levo- či pravorukost a pohlaví, postaví před jeho postavičku seriál postupně se otevírajících "misí", kde je třeba úspěšně splnit obvykle kolem patnácti rychle za sebou jdoucích miniher. Hra povoluje tři neúspěchy, čtvrtý už znamená nutnost opakovat celou sérii. Jednotlivé mise jsou pak rámovány příběhem – o tom, jak si DJ laškuje s tancujícími kočičkami, jak se samurajský učeň snaží sobě a svému mistru obstarat jídlo ze stánku s rychlým občerstvením, nebo jak se od pohledu zlá dívčina učí černé magii. Přestože jde o sympatický systém, přestože se lze i k dohraným příběhům vracet a zlepšovat si high score, přestože se tu a tam otevře i samostatná větší minihra (typu pinkání míčku nahoru úzkou věží či skládání kostek na vratkou plochu), stále je samotného herního obsahu málo. Dohrání singleplayeru WarioWare: Smooth Moves zabere čtyři, možná pět hodin a to je porce, jíž by slušelo označení drsná herní dieta.

Samozřejmě že lze u WarioWare strávit dost času i poté, co proběhnou závěrečné titulky. Můžete optimalizovat skóre v již otevřených lokacích, zkusit si nekonečnou sérii náhodně vybíraných miniher (připadně totéž ve vyšší obtížnosti nebo náhlou smrt) a příjemným bonusem jsou i hříčky, jež využívají krom wiimotu i nunchak (jejich vrcholem je boxovací boss stage a speciální hra, kde mávání ovladači simuluje mávání křídly). Jenže právě tohle vzbuzuje další nenechavé rýpalské poznámky: ovládání s wiimote i nunchakem je tak zoufale nevyužité. Přímo se nabízí ještě tolik dalších možností, tak proč se autoři omezili na několik málo mikroher v jedné sérii? Byl by skutečně takový problém vymyslet a připravit ještě jednu podobně rozsáhlou sadu, třeba v prostředí nějakého nového města?

Mili, mikro, nano, piko...

Otázka zní, zdali maličký formát valné většiny her nemá negativní vliv na zábavnost. Umožnil sice velkou variabilitu, ale u mnoha hříček si člověk říká, že by je vydržel zkoušet (třeba se vzrůstající obtížností) i mnohem delší dobu, třeba i několik minut. I v multiplayeru je občas krátká trvanlivost na závadu: předávat si wiimote kvůli dvou vteřinám akce někdy působí dost hloupě. Na druhou stranu, lze tak vcelku úspěšně hrát i ve dvanácti lidech, což by větší formát příliš protahoval. A pro ty, kteří se s mikrohraním zkrátka nesmíří, je tady pořád Rayman Raving Rabbids...

Multiplayer část hry nabízí několik zajímavých možností. Jednak jsou to různé varianty, kde jsou za sebe poskládány již známé minihry (kouzelný je zejména survival režim, kde Mii zúčastněných hráčů poletují v andělských kostýmech). Ať už jde o mód "kdo to zkazí, vypadává", nebo režim, kdy právě úspěšný hráč vybírá pro svého nástupce styl držení, tak je hraní ve více lidech logicky větší zábavou, než osamocená honba za high score. Na druhou stranu, speciální multiplayerové hry (šipky, běh přes překážky) nejsou zdaleka dokonalé a hlavně jich mohlo (a mělo!) být mnohem více.

WarioWare: Smooth Moves je bezpochyby velmi zábavná hra. Měla však potenciál být ještě hratelnější i trvanlivější. Žádný killer titul pro Wii s WarioWare nepřichází – jako bundle vedle Wii Sports a Wii Play by byly Smooth Moves fantastický dárek, jako "velká" hra za nějakých 1500 korun to však žádný zázrak není.

WarioWare: Smooth Moves
Wii icon Wii

Verdikt

Velmi zábavná sbírka mikroher, kterou kazí jen krátká herní doba. Jinak jde ale o vtipnou a svižnou záležitost.

Co se nám líbí a nelíbí?

Variabilita využití wiimote a jeho různých držení, humorná videa a bezvadné představovací scénky, tempo a spád mikroher, využití Mii a velký společenský potenciál.
200 miniher se zdá jako velké číslo, mohlo jich ale být mnohem víc, malé využití nunchaku, krátká herní doba a poněkud omezený multiplayer.
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz