Virtua Tennis 3 Recenze Virtua Tennis 3

Virtua Tennis 3

Zdeněk Princ

Zdeněk Princ

29. 3. 2007 22:51 1
Reklama

S příchodem Virtua Tennis v roce 1999 mezi hráčskou obec se pojí dva protipóly. Prvním z nich je fantastický úspěch jednoduchého, zábavného a silně arkádového tenisu na dnes již lehce obstarožní konzoli Dreamcast. Na druhé straně však pod tíhou argumentů leží fakt, že PC konverze, vydaná o tři roky později, stála především po stránce hratelnosti za zlomenou raketu. Možná právě proto se společnost Sega ani nepokoušela druhým dílem prorazit na PC a stočila svůj zájem pouze na konzole. Ve stejném duchu se nesl také PSP-only „mezidíl“ s přídomkem World Tour v roce 2005, a právě směrem k PSP se zahledíme i nyní u příležitostí vydání Virtua Tennis 3.

World Tour podruhé?

Hledat rozdíly mezi Virtua Tennis 3 a předchozím dílem je na první pohled vcelku obtížné. Hra totiž vychází z toho samého arkádového konceptu, který zaručuje dostatečně hutnou porci zábavy a snadného ovládání. Výsledkem je maximálně přístupný titul, dokonce i naprostým tenisovým analfabetům, kteří jména jako Roddick, nebo Šarapovová vnímají pouze z palcových titulků novin. Ono totiž hrát Virtua Tennis není jen o dramatických mečbolech - svoji podstatnou část tu sehrává i série vtipných miniher, díky kterým vám přejde ovládání plně do krve a zároveň zvýšíte dovednosti vašeho virtuálního tenisty.

K tomu však musíte zabrousit do módu World Tour (trochu zavádějící, vzpomeneme-li název předešlého dílu), tedy klasické kariéry. Po zvolení pohlaví, vzhledu a vybavení vaší budoucí tenisové hvězdy se dostanete do notoricky známého globusového menu. Na modelu zeměkoule máte plně pod kontrolou všechny momentálně se hrající turnaje a místa pro rozvoj tenisty. Z dalších možností je k dispozici přehledný kalendář následujících sportovních událostí a mailová schránka, do které vám chodí zprávy s nabídkami k přátelským zápasům, či mnohdy lehce zbytečné rady trenéra. Vesměs stejné funkce byly k dispozici i ve World Tour, ale nemůžeme se zbavit dojmu, že tentokráte se vše povedlo zpracovat ještě o nějaké to procento lépe a celkově působí interface velmi zdařilým dojmem.

Minihra – základ úspěchu!

Přesuňme se však konečně k jednotlivým minihrám. Pokud jste měli v minulosti co dočinění s Virtua Tennis, a to na jakékoliv platformě, určitě vám neušlo, že zvyšování schopností tenisty zde hraje kritickou úlohu v dosažení budoucího úspěchu. Je totiž doopravdy vidět, jak vámi vytvořený hráč v prvních zápasech tápe, běhá o dost pomaleji než soupeř a míček z vaší strany přelétává síť jen s hmatatelným odporem. Právě to, že je slabší úroveň ovládaného hráče natolik patrná, nutí k neustálému zlepšování. Je tedy maximálně jednoduché vybrat si na zmiňovaném glóbu jednu z miniher, navíc zobrazených i s popisky, jakou že to zvyšuje schopnost a pustit se do cvičení.

V tomhle směru Virtua Tennis spadá do kategorie odlehčených RPG, což ale rozhodně není na škodu. Schopnosti jsou celkem čtyři, tedy Serving, Stroke, Footwork a Volleynig, čemuž odpovídá i styl minihry. K cvičení podání je k dispozici například shazování kuželek, kdy se snažíte nasměrovat míč co možná největší silou zhruba doprostřed čtverce pro podání a zároveň shodit co nejvíce kuželek. Na každou minihru je stanoven limit, a to ať bodový, nebo časový. Další vcelku zábavnou minihrou je zahánění krokodýlů, kteří se líně sunou k síti, kde jsou instalovány flákoty masa. Vašim cílem je dosáhnout na míček vystřelený z automatu, trefit jím jednoho z trojice krokodýlů, čímž ho zaženete na výchozí pozici u zadní čáry a v časovém limitu uhlídat stanovený počet flákot. Pro trénink pohybu a akcelerace je zde populární lavina, kdy se musíte vyhýbat obřím tenisákům a chytat balónky padající z nakloněné plošiny proti vám…

Domů a konečně na kurt…

Do dalšího růstu schopností vás mimo jiné nepřímo tlačí i fakt, že ne všechny minihry jsou ze začátku odemčené. Ty se zpřístupní až s lepším umístěním ve světovém žebříčku a u starých disciplín se otevře možnost těžší varianty, což promptně koresponduje s aktuální úrovní hráče, a tak minihry plní svojí funkci neustále. Důležitou roli ve výkonech na turnajích má však také stamina, tedy ukazatel momentální únavy. Pokud začnete turnaj unaveni, opět můžete vidět pomalejší reakce na míček a celkový pokles formy. K tomu, abyste byli vždy fit slouží, jak jinak než domov. Zde máte kromě odpočinku možnost vybavit hráče nově přístupným vybavením, čímž nejen změníte vzhled, ale v případě raket i posílíte dovednosti. Poslední zastávkou může, resp. musí být i tenisová akademie, kde cvičíte schopnosti na živých protihráčích.

Samotný zápas pak nevybočuje ze zaběhnutého standardu Virtua Tennis. Zahrajete si na všech površích od antuky po trávu a zakusíte nejednoho soupeře. Jejich počet byl navíc v letošním díle navýšen, naneštěstí pouze v mužské kategorii. Ta ženská se zasekla na počtu sedmi sportovkyň, ale našince určitě potěší přítomnost Nicole Vaidišové. Zato Tomáš Berdych se do kvalitní třináctky vybraných pánů bohužel nedostal. Umělá inteligence doznala od minula několika málo vylepšení a i když jde stále o arkádu, celý chod zápasu působí zase o chloupek tenisověji. Ať už razíte jakýkoliv styl hraní, počítačem (ehm, tedy konzolí) ovládaný hráč reaguje a snaží se najít slabinu. S povděkem kvitujeme i zlepšení čtyřhry - chaos na vlastní polovině znám z předešlého dílu je tatam. Spoluhráč aktivně reaguje na vaše postavení a to samé je očekáváno i od vás samotných. Navíc přibyla možnost ovládat postavení spoluhráče tlačítky L1 a R1, vždy ve třech rovinách (základní čára, normální postavení a postavení na síti).

Match ball

Co se ostatních herních módů týče, na výběr je exhibiční dvouhra, nebo čtyřhra, kdy stačí vybrat hráče, nastavit parametry jako je počet gemů, setů a ve finále i typ kurtu. Dále máte možnost hned z menu zabrousit do opěvovaných miniher, nebo spustit jednotlivý turnaj se stupňující se úrovní protihráčů. Chybou na téměř dokonalém produktu je absence online multiplayeru. Hra až čtyřech hráčů přes ad-hoc je sice zábavná, ale skutečný multiplayer by Virtua Tennis slušel daleko více.

Technické zpracování je dle očekávání na velmi vysoké úrovni a celkově podtrhuje skvělou atmosféru zápasů. K těm nepřispívají jen kvalitní textury a skutečně fungující stínování v reálném čase, ale také skvělá divácká kulisa, kladně, negativně a především aktivně reagující na průběh zápasu.

Sečteno, podtrženo, Virtua Tennis 3 pro PSP se skutečně povedl, ve všech podstatných otázkách zastínil svého předchůdce a názorně demonstruje, jak by mělo vypadat kvalitně zpracované pokračování. Jednoznačně se jedná o jasnou volbu!

Virtua Tennis 3
Windows PC
PlayStation PlayStation 3
PlayStation PSP
Xbox Xbox 360

Verdikt

Právě jediný zápor v podobě chybějícího online multiplayeru je právě tím, proč si Virtua Tennis 3 nezaslouží absolutorium. Jinak jde ale o skutečně POVEDENOU hru, kterou by žádný majitel PSP neměl minout.

Co se nám líbí a nelíbí?

Kariéra, minihry (!!!), přehledný interface, zábava, technické zpracování, divácká kulisa
Absence online multiplayeru
Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama