Vancouver 2010 Recenze Vancouver 2010

Vancouver 2010

Jaromír Möwald

Jaromír Möwald

20. 1. 2010 23:34 3
Reklama
Reklama

Co čekat od oficiální hry vydané k příležitosti pořádání olympijských her? Minimálně by mohla mít ucházející grafiku. Taky by neškodila nějaká výzva, například prostřednictvím odemykání disciplín seřazených do turnaje. A samozřejmě nesmíme zapomenout na co největší počet prezentovaných sportů. Všem pravidelným hráčům počítačových her je předem jasné, že se bude jednat o čistě spotřební produkt bez jakýchkoliv dalších ambicí, ale minimálně výše zmíněné tři body nejsou nijak náročné na splnění.

S větrem o závod

Upozornění na začátek. Pokud nevlastníte gamepady k Xboxu 360, vyhněte se Vancouveru 2010 velkým obloukem. Stejně jako u předchozího olympijského Beijing 2008 nejenže nebudete schopni hru ovládat na sto procent, ale pravděpodobně ani vůbec spustit, neboť jen málokdo by hledal tlačítko A, kterým se na gamepadu potvrzují volby, v okolí písmena L. Přesto jsme se od minule dočkali jedné velmi příjemné změny (lze vůbec něco, na co jsme ve hrách zvyklí prakticky odjakživa, považovat za „příjemnou změnu“?). Kompletní ovládání si můžete dle libosti sami přenastavit, tudíž odpadá hraní ve stylu chobotnice, roztažené po celé klávesnici. Při samotném hraní pak málokdy využijete více než tří tlačítek, nicméně jejich vzájemná kombinace není na klávesnici nikdy tak přesná a rychlá jako na joypadu. Na jakékoliv multiplayerové zápolení bez něj tedy můžete rovnou zapomenout.

S módy se u Eurocomu již tradičně šetřilo. K dispozici je pouze trénink, série výzev a samotné olympijské hry. Trénink  však můžeme rovnou škrtnout, neboť nabízí naprosto to samé co mód „Olympic Games“, s tím rozdílem, že na konci každé z disciplín nevidíte animaci předávání medailí a vámi dosažené úspěchy se nezapisují do světových tabulek. Jediné, co tak stojí za zmínku z hlediska hry pro jednoho hráče, je mód „Challenges“, jenž před vás staví sérii třiceti samostatných disciplín, v nichž musíte dosáhnout určitého skóre či dojet v přesně stanoveném čase. Ani přes stále vzrůstající obtížnost ale není problém mít vše odfajfkované za jedno delší odpoledne. Smutné také je, že za plnění úkolů nic nedostáváte. Žádné herní bonusy či odemykatelné cheaty. Jedinou odměnou vám tak budou achievementy (hra vyžaduje Games for Windows klienta, nutného rovněž k ukládání pozice) a tabulky s vašimi dosaženými časy, což věru není mnoho.

Radši Zárubu s Bernatským

Soutěžit můžete v rovné třináctce disciplín, což je pochopitelně mnohem méně, než kolik sad medailí se bude rozdávat v reálném Vancouveru. Těžko si představit, že by v oficiální olympijské hře byl zpracován kupříkladu turnaj v ledním hokeji, nicméně onen výběr rozhodně nelze žádným způsobem označit za reprezentativní. Hned čtyři disciplíny z kategorie alpského lyžování jsou prakticky totožné, stejně je na tom trojice dvojbob, skeleton a saně, které se navíc jezdí na stejně trati, a takto bychom mohli pokračovat i u zbytku. Skutečně by ale byl takový problém do hry přidat kromě skoků na velkém můstku i můstek střední? Opravdu nebylo možné zahrnout kupříkladu velmi jednoduše zpracovatelný curling? Proč tvůrci zcela opomněli kategorii běžeckého lyžování? A z jakého důvodu nám zůstalo zapovězeno si u dostupných disciplín vyzkoušet akci jak za mužského, tak ženského závodníka? Opět jsme se, jako už tolikrát, dočkali pouze narychlo splácaného patvaru, o němž nelze říci, že je buď špatný, nebo dobrý. On je zkrátka naprosto nijaký, v žádném ohledu vás nezaujme a už vůbec nedovede udržet vaši pozornost déle než jeden den.

Absenci jakékoliv motivace navíc nepřidá ani velmi průměrné grafické zpracování, které ani náhodou nevyužívá možností aktuálních grafických karet na maximum. Na druhou stranu je hra skutečně velmi svižná a sem tam se dostavuje i pocit „uááá, řítim se ze svahuuuu“, který si můžete ještě umocnit pohledem z první osoby (což je třeba zrovna u skeletonu velmi vypečené). Hlavním důvodem ale není realisticky vypadající sníh, ale animace. Ta je provedena naprosto na jedničku a kupříkladu takové rychlobruslení právě díky perfektně provedenému řezání zatáček a zasekávání bruslí do ledu působí velmi intenzivně. Po krátké pochvale ovšem následuje další výtka. Jestliže se někdy v budoucnosti nachomýtnete k vytváření oficiální hry podle olympijských her, opovažte se dávat jako hudební podkres absolutně neznámé rockové kapely, které zpívají a hrají tak nudně, že i uspavač hadů je vedle nich hardcore metal. Do nadprůměrných hodnot nevytáhne Vancouver 2010 ani multiplayer, o němž se sice dá říci všechno možné, ale jen ne to, že by byl zábavný. Můžete hrát s ostatními buď skrze Games for Windows LIVE nebo klasicky přes LAN až ve čtyřech hráčích, ale během našeho testování jsme narazili jen na několik málo lidí, kteří si chtěli zahrát online.

Na webových stránkách hry můžete narazit i na formulace jako „autentická simulace“ nebo „jistě se stane novým standardem pro podobné hry“. Nic není dále od pravdy. Vancouver 2010 je sice co do produkčních kvalit o chlup lepší, než Pekingský předchůdce, ale to nic nemění na faktu, že se jedná o prefabrikát, u nějž máte stejný pocit jako u domu postaveného na klíč. Po všech stránkách se zdá v pořádku, omítka se nedrolí, okna těsní, ale to ještě nezaručuje, že se vám v něm bude dobře bydlet. Za cenu klasické plné hry dostanete chudou sbírku obyčejných „button mashing“ miniher, které ovšem mají reálnou hodnotu reklamního CD, prodávaného s pracím práškem.

Vancouver 2010
Windows icon PC
PlayStation icon PlayStation 3
Xbox icon Xbox 360

Verdikt

Spotřební produkt určený k rychlému vydělání peněz. Nulová olympijská atmosféra, nulová hratelnost. A i ten Bauer chybí.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz