Tyranny Recenze Tyranny

Tyranny

Vojta Dřevíkovský

Vojta Dřevíkovský

19. 12. 2016 12:00 4
Reklama
Reklama

Po Pillars of Eternity, svém okázalém milostném dopise počítačovým RPG z přelomu století, se Obsidian Entertainment vytáhl s dalším izometrickým dobrodružstvím, které je v mnoha ohledech modernější, než by se mohlo při pohledu na screenshoty zdát. Tyranny nijak zvlášť neodkazuje na hry běžící v enginu Infinity a nabízí originální, byť ne bezproblémovou jízdu pro fanoušky RPG i zvědavější nováčky. Přijměte tedy pozvánku do světa, kde zlo zvítězilo nad dobrem, a postavte se do čela vojenské kampaně, která má vyhladit poslední zbytky odporu.

Být zlý je dobré. Alespoň to tak tvrdil v devadesátkách Dungeon Keeper a od té doby mu přitakalo pár dalších her. Tyranny je další v řadě titulů, kde jsou hráči postaveni na tu druhou stranu. Ve hře se ocitáme v zemi Terratus, v níž už pár století rozprostírá svůj vliv nadpřirozená vojevůdkyně Kyros. Její armádě podlehli už všichni kromě několika odbojových skupin v oblasti zvané Tiers. Doklepnout poslední hřebík do rakve vzdoru přijíždíme my, talentovaný služebník Kyros, který pod titulem Fatebinder zosobňuje roli soudce a kata. Naším úkolem je postarat se nejen o potlačení posledních povstalců, ale také popohnat k akci vůdce dvou složek Kyrosiny armády. Na jedné straně jsou početní, ale neřízení Scarlet Chorus, na druhé disciplinovaní, byť trochu rigidní, vojáci Disfavored. Ačkoli by měly obě strany spolupracovat ve jménu mocné Kyros, panuje mezi nimi nevraživost. Potíže s potřením posledních dobráků navíc naznačují, že někdo úmyslně celou válečnou kampaň sabotuje, a tak do oblasti přijíždí Fatebinder celou situaci vyšetřit. Jménem Kyros vyhlásí nad celou oblastí Edict, mocné kouzlo, které do týdne zabije všechny v okolí, pakliže nepadne poslední lokální bašta odporu. Zoufalé časy si žádají zoufalé činy a s Edictem nad hlavou Fatebinder spouští řetěz událostí, které budou mít nedozírné následky pro Tiersy i celý Terratus.

Máte z těch cizích názvů a konceptů v hlavě bordel? To ještě nic není. Tyranny přináší zbrusu nový, multikulturní svět, ve kterém se na malé ploše nachází několik různorodých frakcí. Se všemi se setkáte a zjistíte, že každá má vlastní historii, názor na probíhající válku, zákony, zvyky, nomenklaturu. Lehce by se v těch nových slovech dalo ztratit, ale Obsidiani vyřešili tento častý nešvar cRPG her efektně a speciální pojmy v každém textu, ať už se jedná o konverzaci nebo popis předmětu, opatřili bohatým vysvětlením, které vás uvede do kontextu. Pokud neradi čtete, Tyranny vás asi nepotěší, ačkoliv ze srovnání například s Pillars vychází ještě docela stručně.

CO JE MALÉ, TO JE HEZKÉ

Ostatně, snad ve všech ohledech je Tyranny menší než Pillars of Eternity - děj má lokální charakter, odehrává se na menším území (a na vcelku malých mapách), během relativně krátkého času. I na dohrání zabere “pouhých” 25 hodin, což je v žánru RPG spíše méně. Vlastní pevnost a hluboký dungeon pod ní zde také nenajdete. Něco jako základny a útočiště představuje pětice magických věží rozmístěných po Tiersech, které se však komplexitě správy pevnosti v předchozí hře se nevyrovnají. Nevadí to ale, neboť Tyranny má trumf skrytý někde jinde. Je to totiž hra, kterou si budete chtít zahrát znovu, docela možná ihned po jejím zdárném dokončení, abyste si mohli vyzkoušet jinou cestu příběhem. Během hry jsou hráči postaveni před mnoho voleb, které otevírají a zavírají další možnosti, spojence, questy i celé oblasti. Svým chováním si můžete ze svého Fatebindera udělat objektivního a spravedlivého soudce, šíleného vraha, kterého se bojí i dočasní spojenci, nevypočitatelného oportunistu, případně překvapivého rebela, který se přidá na stranu vzbouřenců.

Mezi vašimi parťáky je i pár sympaťáků, byť v jiných RPG by spíše figurovali jako nepřátelští bossové.

Obsidiánům se musí nechat, že psát příběhy prostě umí. Tyranny nepředstavuje klasické fantasy, kdy zlo je příšerné zlo a dobro je zase svatouškovské dobro. Tak jako ve skutečnosti, i v Terratu píšou historii vítězové a tentokrát je vítězem agresor. Obyvatelstvo Tiersů by samozřejmě ocenilo, kdyby jim nikdo neplenil zemi a nevraždil a neznásilňoval celé vesnice, ale jako oblast mnoha provincií měly Tiers svých válek v minulosti dost. Kyros alespoň do zabraných území prokazatelně přináší mír a řád, byť vynucený. Jistě, bylo by fajn, kdyby tu oblast nebičovala nadpřirozená bouře, která strhá maso z kostí, či zde nedošlo k vyvolání sopky zrovna pod nejstarší akademií v okolí, ale nadpřirozená vojevůdkyně Kyros si může dělat, co chce a psát vlastní pravidla. Nic není jen černé a bílé, což platí i o postavách, které se k vám mohou přidat. Mezi vašimi parťáky je i pár sympaťáků, ačkoliv v jiných RPG by spíše figurovali jako nepřátelští bossové. Barik je disfavorský voják, jehož brnění se propojilo s jeho tělem a on začíná pochybovat, zda uvnitř jeho železného vězení stále zůstalo něco lidského. Divoká a krvelačná Verse má problém s autoritou, ale vás si oblíbila... prozatím. A taková kouzelnice Eb sice zprvu stála na straně rebelů, ale když jí jde o život, dokáže obrátit kabát podezřele snadno.

I DON'T GIVE A DAMN 'BOUT MY BAD REPUTATION

Ruku v ruce s nelehkým škatulkováním činů a motivací jde systém reputací. Ty vyjadřují, jak Fatebindera vnímají zdejší frakce, významné postavy a členové party. Reputace u každé strany rostou a klesají v závislosti na vašich rozhodnutích a Fatebinderových činech ve dvou na sobě nezávislých mírách. Pro frakce a postavy se jedná o míry přízně a zloby, u parťáků se míry nazývají loajalita a strach, přičemž jejich názvy jsou dostatečně vypovídající, ale stále se nejedná o jasné rozdělení na něco dobrého a zlého. Klasicky pak podle toho, zda konáte v souladu s jejich přesvědčením (či proti němu) se může stát, že vás ve vypjaté situaci podpoří (nebo zradí) nebo se například v rozhovoru svěří s tajemstvím (či odmítnou téma dál rozebírat). Kromě toho ještě dosažení určité míry reputace u každé ze stran odemyká nové bojové dovednosti a pasivní schopnosti, které zase trochu vypovídají něco o vašem herním stylu.

Tyranny

Tyranny totiž samozřejmě není jen o kafrání. Souboje jsou četné, ale ne tak náročné jako v Pillars. Samozřejmě můžete nechat své antihrdiny do nepřátel rubat základním nudným útokem, ale úspěch a zábava spočívá právě v plejádě schopností, kterými vaše parta oplývá. Boje probíhají v reálném čase, který je možný kdykoliv zastavit a rozdělit příkazy postavám. Každý příkaz pak má daný odpočet do provedení, jenž závisí na rychlosti postavy. Každá provedená dovednost pak má vlastní delší odpočet, než je jí možné opakovat, a je tak dobré si vymyslet sekvence schopností, které na sebe účinně navazují. Mnoho dovedností si odemknete při levelování v několika specializovaných stromech, další poskytují vzácné magické artefakty, jiné zpřístupní dosažené reputace mezi frakcemi. K tomu všemu ještě Tyranny přichází s kombo-schopnostmi mezi dvěma členy party, které závisejí na pevnosti přátelství (či strachu), a navrch přidává systém magie, ve kterém si hráči sami skládají kouzla z několika parametrů dle vlastní libosti. Další taktiky a bojové kombinace umožňuje rychlé přepnutí zbraní na připravené sety zbraní, což dává některým postavám skvělou přizpůsobivost, a zaujímání různých postojů, čímž se ovlivňují různé atributy. Některé postoje jsou vhodné pro boj na dálku, jiné se hodí pro tanka, a tak prostě dále. V bojích je tedy stále co dělat, s čím si vyhrát a především komba dvou hrdinů patří mezi nejlepší momenty bitek, když dokážou zvrátit situaci ve váš prospěch.

ZAHRAJ TO ZNOVU, SAME

Je však škoda, že s nástupem artefaktů v druhé polovině hry se souboje stávají na normální obtížnost poměrně jednoduché. Nahrává tomu i systém vývoje postavy, při němž se (podobně jako v Elder Scrolls) zlepšují ty atributy, které hrdinové používají. Kdo mlátí nepřátele obouruční zbraní, ten se bude zlepšovat v tom, bleskoví mágové pak budou experti v dané škole magie a všichni jsou tak vedeni k tomu se specializovat na jeden, maximálně dva buildy, ve kterých excelují. Proto pokud už máte nějaké to počítačové RPG za sebou a znáte principy rozestavění hrdinů v boji, aggra a podpory, není důvod, proč nezačít Tyranny hrát rovnou na těžkou obtížnost. Pro opravdové fajnšmekry tvůrci přichystali ještě nejtěžší obtížnost Path of the Damned a modifikátory Expert Mode a Trial of Iron. První jmenovaný odebírá vizuální nápovědy a nechá tak pracovat hráčův postřeh a intuici, se druhým pak nesmí vaše parta zemřít, jinak hra úplně končí. Tyto možnosti jsou ideálním způsobem, jak oživit opakovaný průchod hrou a další důvod, proč se budete chtít ke hraní Tyranny vrátit.

Lákavá znovuhratelnost je v samotném srdci Tyranny a je jí podřízena spousta herních prvků.

Do nových průchodů vás však při hraní bude nutit pocit, že existují jiné způsoby řešení problémů a situací, i přesto, že vaše současná cesta je z hlediska vývoje příběhu naprosto uspokojující. Lákavá znovuhratelnost je v samotném srdci Tyranny a je jí podřízena spousta herních prvků, včetně tvorby postavy na samotném počátku. Kromě tradičního rozdělení bodů do několika atributů jako je síla, mrštnost či znalosti, přichází na konci čas psát dějiny. V režimu Conquest můžete rozhodnout několik situací, které nastály při dobývání Tiersů ještě před začátkem samotné hry. Tato rozhodnutí pak mají vliv na stav v provinciích během hry a do jisté míry ovlivní i to, jak k vám budou velcí hráči v probíhajícím konfliktu přistupovat.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ?

Hraní Tyranny je pak neskutečná jízda, ve které je dost příběhových zvratů, překvapivých situací a náročných voleb, zvlášť pokud rádi roleplayujete. Tyranny jako jedna z mála her umožňuje svým hráčům být opravdu, opravdu zlý a svoji roli si naprosto vychutnat, ale stejně tak odvypráví chytlavý příběh, pokud si jako Fatebinder zachováte nějakou tu lidskou morálku a čest. Je jen děsná škoda, že konec přichází náhle a nečekaně, nechává několik nedořešených příběhových linek a naprosto očividně čeká na pokračování v rozšíření. Náhlé ukončení naznačuje možné problémy při vývoji, kvůli kterým mohl být odstraněn nějaký obsah. Zpětně by to mohlo vysvětlovat, proč se některé zajímavé prvky ve hře objeví jen na krátkou chvíli a pak zmizí, aniž by došlo k jejich rozvinutí.

Tyranny

I přes těch pár problémů je Tyranny výborná hra, která by měla být povinností pro všechny hráče RPG. Je ve svém jádru modernější a přístupnější než izometrické zobrazení naznačuje a s následky hráčových voleb zachází lépe než kdejaká současná adventura. Její svět a příběh vás pohltí natolik, že budete litovat, že vaše tělo taky někdy potřebuje spát. A nakonec i povedený soundtrack a skvělé ilustrace jsou takovou třešničkou na lahodném dortu, který si můžete dát několikrát za sebou.

Tyranny
Linux icon Linux
Windows icon PC
Apple icon Mac

Verdikt

Jestli ve vás dříme duše zloducha či jen radši stojíte na straně vítěze, pod pevnou rukou Tyranny budete skučet blahem a ještě se rádi vrátíte pro nášup.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz