Tom Clancy's The Division 2
Tom Clancy's The Division 2 Recenze Tom Clancy's The Division 2

Tom Clancy's The Division 2

Vojta Dřevíkovský

Vojta Dřevíkovský

19. 3. 2019 07:40 11
Reklama
Reklama

The Division se nyní může hrdě postavit vedle svých bratranců Assassin’s Creed a Watch Dogs, neboť i jí se podařilo napodruhé trefit do černého a představit se jako větší, lepší a ucelenější verze unikátní vize než napoprvé. Druhý díl looter shooteru od Ubisoftu napravil chyby svého předchůdce v mnoha směrech, ale rozhodně ne ve všech. Avšak i s přihlédnutím ke nezpochybnitelným neduhům je The Division 2 při vydání v lepším stavu než její konkurence a zvedá laťku budoucím looter shooterům o kus výš.

Přitom je Tom Clancy’s The Division 2 na první dojem poměrně standardní “ubisoftovka” - je tu otevřený svět rozdělený do regionů, které je třeba osvobodit; je tu spousta různých aktivit a oblastí v každém regionu; je tu asi milion collectiblů a způsobů, jak ve hře trávit čas trochu jinak děláním toho samého. Tedy dosud všechno při starém, co se týče série i typické tvorby vydavatele.

DŮM Z KARET PADL

The Division 2 se však ve dvojce přesunula do druhého nejdůležitějšího města v Americe. Washington DC sice není tak zajímavý jako New York, ale i tak se Ubisoft Massive povedlo každé zdejší oblasti vštípit jedinečný ráz. Urban exploring proto ani po desítkách hodin nenudí. Jsou tu komerční čtvrti plné skleněných mrakodrapů, rezidenční oblasti s cihlovými domky a zahrádkami na střeše, světoznámé historické monumenty i parky, ve kterých před měsíci vyrostla improvizovaná centra pomoci, nyní obsazená nepřátelskými frakcemi.

Je snadné se jen tak toulat od jednoho collectiblu či aktivity k druhému, užívat si atmosféru a prozkoumávat prázdné byty, stoky a městská zákoutí.

Ostatně, herní svět nemá z pohledu world i level designu konkurenci. The Division 2 vypadá skvěle jak při průzkumu města, tak v misích v interiérech. Zvlášť příběhové mise se odehrávají v nejzajímavějších prostorách, které hra nabízí a určitě si zapamatujete čištku nakažené nemocnice, návštěvu planetária nebo boj o Capitol. Navíc proměnlivá denní doba, počasí i překvapivě početná zvířena Washington oživují a je snadné se jen tak toulat od jednoho collectiblu či aktivity k druhému, užívat si atmosféru a prozkoumávat prázdné byty, stoky a městská zákoutí, ve kterých se vždy nachází nějaký batoh s jídlem nebo bedna s vybavením, které vaši zvědavost odmění.

A byť je atmosféra a zasazení hry bezkonkurenční, po stránce příběhu je The Division 2 naprostý průšvih. Sequel se odehrává sedm měsíců po jedničce, kdy následkem občanské války padlo společně s vládou hlavní město Spojených států. Washington DC ovládly tři frakce: oportunističtí násilníci Hyeny; pomatení Psanci, kteří chtějí nákazu roznést do zbytku města; a odpadlí vojáci z JTF, kteří si říkají Věrní synové. Hráči v roli agenta Divize po celou dobu zhruba 30hodinnové příběhové kampaně vlastně jen dobývají město zpět pod kontrolu spojenců. V jednu chvíli se začne řešit lék na novou nemoc, ale tahle příběhová linka nikam moc nevede. Hlavní příběhové mise tak jedou většinou v tom samém schématu - je třeba vyhnat zlobivce z nějaké oblasti a nejlépe při tom zabít jejich zdejšího vůdce. Vedlejší mise pak vykreslují trápení zbylých obyvatel a když se v nich něco děje, tak to spíš dotváří obraz světa, než někam posouvá příběh. A stejně jako v jedničce, ani tentokrát se hře nedaří vyprávět nic zajímavého, ani představit postavy, na kterým by nám záleželo. Je to promarněná šance, zvlášť když jediný fajn zvrat se stane při otevření endgamu, ale fajn zvrat je to spíš z pohledu hratelnosti než příběhu.

HRAJTE V ČEŠTINĚ

The Division 2 přichází s českými titulky, které umožní si užít dobývání Washingtonu DC i Agentům, kteří angličtinou nevládnou. Překlady jsou povětšinou povedené a pár nejznatelnějších chyb vyplývá z kontextu, který překladatelům chyběl.

"Nejlepší" jsou ovšem překlady přezdívek některých bossů ve hře. Připravte se na rande s Masojedem nebo Cheeseburgeřicí. Už kvůli tomu stojí za to hru do češtiny přepnout.

POUČENÍ Z MINULA

Co se však od minule zlepšilo, je variabilita aktivit k dispozici od samotného začátku. Město je poseté kontrolními body, které je nejprve třeba dobýt, poté spřáteleným hlídkám čas od času pomoci při sběru surovin z okolí za tučnou odměnu v podobě zkušeností či případně odvrátit útok některé ze zdejších frakcí. Poměrně často se v okolí objevují události, které můžete vyřešit a zabránit třeba popravě civilstů nebo zastavit vysílání propagandy. Nebo se můžete vydat na lov bossů a jejich party v daném regionu. Nebo si (znovu) dát příběhovou či postranní misi na vyšší obtížnost za lepší odměnu. Nebo jít do stok hledat klíče ke schovaným zamčeným bednám. Nebo pomoct rozvíjet a budovat nové osady, ve kterých se shromáždili přeživší, které se nepřidali k žádné z nepřátelských frakcí. Nebo podniknout výpravu do jedné ze 3 nebezpečných Temných oblastí, kde vám další hráči mohou pomoci při bojích s těžkými nepřáteli, nebo vás střelit do zad a sebrat vám vaši kořist.

Pokud se domluvíte s dalšími lidmi, můžete sami jako banda odpadlíků terorizovat ostatní hráče v TO k zábavě všech přítomných ve vašem voice chatu.

Ostatně Temné oblasti se ve dvojce dočkaly fajnového redesignu v tom, že všem hráčům při vstupu srovnají účinnost zbraní a zbroje. Nemusíte se tedy bát, že by vás na jednu ránu sejmul nějaký vykuk s OP brokárnou a ukradl vám vaši high-endovou kontaminovanou zbroj, kterou jste si právě nesli k vyzvednutí u helikoptéry. Tedy takhle, zpravidla se o něco takového nějaký vykuk s partou jelimanů za zády pokusí, ale na jednu ránu k zemi nepůjdete. Intenzivní kombinace PvP a PvE střetů v Temných oblastech jsou tak o něco přístupnější a pokud se domluvíte s dalšími lidmi, můžete sami jako banda odpadlíků terorizovat ostatní hráče v TO k zábavě všech přítomných ve vašem voice chatu. Nebo si vyzkoušejte Konflikt - zbrusu nové PvP režimy na principu deathmatche a kontroly území. Osobně mi kvůli specifickému plovoucímu stylu pohybu postav tyhle módy nesedly, ale třeba si je vy oblíbíte více.

Rozhodně nelze říct, že by v The Division 2 nebylo co dělat a v přehršli aktivit se dá ztratit přehled o nějakém cíli a vyhlédnuté odměně. Proto hra přichází s projekty - seznamy věcí, které je třeba splnit pro dosažení odměny. Herní designéři se zamilovali do konceptu úkolníčků a hráče neustále zásobují soupisy různých aktivit, jejichž postupné odškrtnutí vyústí v osvobození regionů, odemknutí plánů na crafting zbraní nebo najmutí specialistů, kteří zpřístupní další vrstvu hry. Neorganizovaným hráčům projekty umožňují si naplánovat, čemu se budou v následujících hodinách věnovat. Na druhou stranu se opět projevuje syndrom ubisofťáckého open worldu a splnění projektu velmi často vyžaduje opakovaně provádět ty samé aktivity, které vlastně jen vyplňují čas. Například osvobodit každý z 13 regionů vždy vyžaduje zajmou 3 kontrolní body, splnit 3 lokální události a najít 4 bedny se speciální technikou.

S OTEVŘENÝM EXCELEM NA POZADÍ

Plnit dokola ty samé úkoly může být při dlouhých sezení poměrně ubíjející, ale naštěstí to zachraňuje zmíněné bezva prostředí hry a hlavně stále skvělý bojový systém. The Division 2 se v přestřelkách opět spoléhá na krytí se za zábranami, přebíhání mezi kryty pomocí jednoho tlačítka, vykoukávání ve správnou chvíli či střelbě naslepo z bezpečí. Boje jsou i po mnoha hodinách super zábavné i díky rozšířenému repertoáru gadgetů, mezi nimiž nechybí automatické střílny, naváděné kulaté miny, létající drony nebo mechanické “úly” s mikrodrony, které útočí na zranitelná místa nepřátel. Ostatně u každého z 8 gadgetů jsou k dispozici zpravidla 4 varianty, a tak například úl s mikrodrony může útočit na nepřátele, léčit přátele, posilovat je nebo oživovat, pokud v boji padnou. K dispozici máme vždy jen dva gadgety, ale jejich kombinací je tolik, že si snad každý najde vlastní oblíbenou dvojici, která sedí jeho stylu.

Všechny ty kombinace zbrojí, modů a talentů dokážou zamotat hlavu...

Samozřejmě nelze nezmínit ani komplexní systém zbraní a zbroje, který umožňuje všem předmětům vkládat mody a například tak měnit zbraním jejich kapacitu zásobníku, rychlost přebíjení či stupeň přiblížení v hledáčku, případně zbrojím zvyšovat a snižovat statistiky a aktivovat jejich pasivní talenty, které posilují vaši zbroj, při zabití léčí nebo snižují cooldown na použití gadgetů. Všechny ty kombinace zbrojí (které navíc ještě přicházejí v setech a oblečené společně spouštějí další bonusové pasivní dovednosti), modů a talentů dokážou zamotat hlavu a vymyslet optimální skladbu výbavy je záležitost pro excelovou tabulku. Ale to beztak přichází až v hlubokém endgamu. Do té doby vám stejně při každé aktivitě spadne tolik nových předmětů, že si budete oblečenou výbavu měnit jako trenky při maratonu mexické kuchyně.

RADOST SE SKRÝVÁ V ENDGAMU

A když už nakusuji endgame, tak zde se Ubisoft Massive poučil a v The Division 2 představují hru po hře v naprosto fantastickém stylu. Jestli se chcete ušetřit spoilerů, tak tento odstavec radši přeskočte, nicméně se nedozvíte nic, co by Ubisoft sám už neprozradil. Po dohrání hry se na scéně totiž objeví tajemná čtvrtá frakce Černé kly, obsadí základny zbylých skupin a vyžene všechna zlobidla do ulic. Celý čerstvě osvobozený Washington se tak přes noc opět ocitne pod útokem a je na vás to zase celé vyčistit. Nicméně nejde o úplný reset postupu - Černé kly obsadily místa příběhových misí, které je třeba opět splnit, tentokrát však s novými nepřáteli a cíli ve známých prostorách. Černé kly disponují pokročilými zbraněmi i technikou, posílají na vás své drony a roboty a představují super endgamovou výzvu. Navíc nové věci se nedějou jen v misích - objeví se spousta nových projektů ke splnění, zbylé tři frakce začnou znovu plenit město, agresivně útočit a obsazovat kontrolní body a dokonce i jednu Temnou oblast týdně, kde se výzbroj už nevyrovná na obecnou hladinu. Nakonec se ještě otevřou nové cool specializace s unikátní zbraní a stromy dovedností, které si můžete krásně vyplňovat. Zkrátka, endgame se tváří velmi hutně, byť nyní týden po vydání se nedá úplně posoudit, jak dopadne v dlouhodobém horizontu. A to stále čekáme na spuštění oznámeného raidu pro 8 hráčů...

Další věc, kterou dvojka vylepšuje, je asi tak nečastější výtka první Division. New York byl plný “hub na náboje”, nepřátel s nesmyslně vysokým zdravím, které trvalo celou věčnost ustřílet, navzdory tomu, že to byly vlastně jen chlapíci v brnění. Dvojka tenhle problém řeší poměrně elegantně a vysoké zdraví nahrazuje brněním. Silnější nepřátelé tak jsou oplácání zbrojí, která toho sice hodně snese, ale dá se při dobrém míření sestřelit. Stačí tedy, aby tým hráčů nestřílel zbůhdarma a soustředil se na část zbroje, po jejímž odpadnutí se objeví slabina. Míření je tak tentokrát mnohem důležitější, ale umělá inteligence si toho je vědoma a nic nedává zadarmo. Nepřátelé pořád někam utíkají, snaží se vás oběhnout a zaútočit ze stran a zezadu, ale také se nezřídka stává, že se nová vlna nepřátel vylíhne z dveří přímo za vašimi zády, a to je pak k nahnětení.

POTŘEBUJEME BIOLIT

K naštvání je i několik bugů, na jejichž opravu se stále čeká. Odpadky rotující ve vzduchu nebo modely nepřátel zaseklé ve strnulé základní poloze jsou spíš k úsměvu, ale je docela normální, že nezazní zvuky střelby nebo že se právě vyvolaný dron zruší s 15vteřinovým cooldownem. Několikrát se mi dokonce přerušila hraná mise a jednou mi celá hra úplně spadla!

Co je teď, nemusí být za půl roku.

Asi dva nejhorší bugy, se kterým jsem se setkal, se týkají multiplayeru s přáteli. The Division 2 vyrovná levely lidí v partě i nepřátel podle hráče s nejvyšším levelem. Teoreticky by tak všichni hráči měli mít stejný zážitek, ale z nějakého důvodu vyrovnání levelů nefunguje a hráči zpravidla jdou do kolen na jednu ránu od jakéhokoliv protivníka. Kvůli druhému bugu se pak mise a aktivity hrané s kamarády se započítávají pouze vůdci skupiny, a je třeba je tak projet ještě jednou za každého hráče v partě. Kupodivu tohle omezení neplatí, pokud si na vybranou misi spustíte matchmaking s náhodnými hráči.

DOBRÉ I PŘED NEVYHNUTELNOU PROMĚNOU

Ale to není pro live service looter shootery nic nepřekonatelného. Hry jako Division, Anthem a Destiny se mohou měnit co pár měsíců. Jejich obsah se rozšiřuje, jejich pravidla se upravují, jejich ekonomika se mění. Co je teď, nemusí být za půl roku. Nicméně i navzdory výčtu šílených bugů je The Division 2 teď ta nejdotaženější hra svého žánru v době launche. Spousta obsahu pro různé typy herních stylů, robustní PvE a několik PvP režimů, hluboké systémy týkající se vybavení... Snad jen ta fashion by mohla být lepší. Našince také potěší přítomnost kompletní textové lokalizace.

Své chyby hra má, ale ty nejpalčivější nedostatky svého předchůdce úspěšně nahradila a představila zajímavý a zábavný endgame, na kterém ve výsledku bude stát. Pro Ubisoft Massive je to pěkný úspěch, pro hráče zase skvělý důkaz toho, že vývojáři kritice naslouchali a na odkazu své vojenské série jim záleží.

Tom Clancy's The Division 2
Xbox icon Xbox One
Windows icon PC
PlayStation icon PlayStation 4

Verdikt

Ubisoft ukazuje, jak se mají launchovat live service hry. Skvělá prezentace, spousta obsahu, zábavný bojový systém a bohatý endgame jsou důvody, proč si Tom Clancy’s The Division 2 oblíbíte.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz