The Walking Dead 2: No Going Back Recenze The Walking Dead 2: No Going Back

The Walking Dead 2: No Going Back

Dan Kremser

Dan Kremser

29. 8. 2014 17:06 6
Reklama
Reklama

Nejdříve vám dá ránu, pak další a nakonec ještě jednu. Pak vás ukonejší a pohladí, ale to je jen na oko, aby vám následně mohla uštědřit kopanec do břicha. Zhruba taková je druhá série The Walking Dead, se kterou to bylo jako na horské dráze. Jednou jste kroutili nevěřícně hlavou nad předvídatelnými schématy a jindy zase překvapivě koukali s otevřenou pusou. Přeživší ale nakonec ustáli i ty největší přešlapy a došli na uspokojivý konec. Epizoda No Going Back je totiž posledním trumfem tvůrců z Telltale, nejlepším dílem a vice než důstojným zakončením ve stylu první série.

PŘEKVAPIVÁ KVALITA

Na první pohled se to může zdát jako slevení z vysokých nároků ve světle chabých předchůdců, ale velká očekávání a zvědavost opravdu ženou tuhle epizodu kupředu daleko lépe než ty předchozí. Postavy najednou oproti čtyřce dostávají osobnost a alespoň částečnou charakterovou hloubku, takže celý finální úsek konečně vykazuje i nosnou linku schovanou někde mezi řádky. Autoři tady dokonce až překvapivě dobře pracují s nejistotou, lidskou psychikou, či obyčejným pudem sebezáchovy a vytvářejí příběh plný zrady, zklamání a malinkatých lidských dramat. Prostě to celé najednou dává smysl a je doslova radost poslední epizodou spolu s Clementine proplouvat.

No Going Back je totiž dílem prchlivých momentů, které si zapamatujete ještě na dlouho. Některé vás rozesmutní, jiné rozesmějí, jen málokdy ale zůstanou bez odezvy. Kouzlo jediného okamžiku tady mnohdy přehluší i daleko výpravnější tituly a sonda do hlubin zoufalých lidských duší funguje jako nikdy. Díky tomu tak ani příliš nevadí příběhové zvraty, které už jsme několikrát viděli nejen ve Walking Dead a hráč je předvídá dlouho dopředu. Tak nějak se totiž autorům daří tuto tendenci rozbíjet situacemi, které zahřejí u srdce i přes dávku klišé a lehká melancholie scénáře také není na škodu.

Druhá série tímto zakončením zvládá i přes nelehkou cestu opsat celý kruh a svým způsobem naplnit všechny předem dané cíle.

Snad jediným problémem by mohla být snaha tvůrců o jasné vymezení dialogů a voleb. Nejednou jsem se chtěl zachovat jinak, najít kompromis anebo být mnohem důraznější, hra to však neumožńuje. Je to samozřejmě daň za nutné ukončení série a snahu dát druhé sezoně alespoň nějakou formu, někdy vám ale hra bere otěže z rukou až příliš okatě. I tento problém však autoři mávnutím jediného příběhového zvratu, který jednoduše nečekáte, a který pak ústí do zcela strhujícího finále, shazují ze stolu a potírají jej vypravěčskou brilancí s překvapivým dozvukem, jenž mistrně boří schematičnost předcházejících dvou hodin.

ZÁVAN SVOBODY

Zkrátka nemá cenu zastírat, že tahle epizoda je do velké míry právě o samotném konci. O důstojném finále, které vám dá až nebývalou svobodu, má hned pět, nebo dokonce šest variant a dokáže všechny ty nahromaděné sympatie, potažmo antipatie k jednotlivým postavám s bravurou uvolnit. Ano, svým způsobem je to ždímačka na emoce stejně jako odchod Leeho v první sérii, ale tentokráte to všechno můžete daleko více ovlivnit a odkráčet do divočiny s pocitem, že přesně takhle jste to chtěli. Dokonce ani k slzám nemusí být v tomto případě opět daleko.

The Walking Dead 2: No Going Back

Za to si tvůrci zaslouží ohromnou pochvalu a poslední epizoda rozhodně slouží jako důkaz, že v lidech z Telltale Games ještě pořád něco je. A opravdu to není jen štěstí nebo náhoda. Druhá série tímto zakončením zvládá i přes nelehkou cestu opsat celý kruh a svým způsobem naplnit všechny předem dané cíle. Clementine autorům skutečně vyrostla pod rukama a jako jedna z mála postav opravdu zažila razantní vývoj, což můžeme s klidem říci také o Kennym. Samotný konec odůvodňuje jeho přítomnost a potvrzuje, že vývojáři nepřešlapovali na místě, ale někam skutečně mířili. Rozhodně tím však netvrdím, že bych nyní přehodnotil náhled na předchozí epizody a pořád si stojím za tím, že i tohle loučení mohlo být efektnější, pokud by mu předcházely lépe vystavěné situace a důraz na vedlejší postavy. Vyprávění je o Kennym, Clementine a Jane, zbytek hraje druhé housle a dokonce jsem se přistihl při tom, že si třeba takového Mika z předchozích epizod vlastně vůbec nepamatuji.

SÁZKA NA JISTOTU

To už je ale problém celé druhé řady a zcela logicky toho na poslední chvíli nešlo udělat o mnoho více. Upřímně řečeno, mám pocit, že se ani tvůrci nesnažili a spíše vsadili na jistotu, osvědčená schémata a emoce, které v případě The Walking Dead stále ještě fungují. Obzvláště podepřete-li je tradičně stylovou grafikou, úžasnou kamerou a poměrně vyváženým mixem konverzačních pasáží a akce. Například sedíte u ohníčku a doslova se dojímáte nad jednou z mála chvil štěstí a za pár okamžiků už bojujete o život na zamrzlém jezeře. Dynamika tedy rozhodně nechybí a navíc ještě skvěle koresponduje s lehce melancholickým podtónem epizody.

V tomto ohledu jde finále zlatou střední cestou a vystřídá i poměrně mnoho lokací. Možná by se slušelo podotknout, že se také jedná o zdaleka nejdelší epizodu a pomyslné vyvrcholení tvůrci chytře oddalují, jak jen to jde, a tím nechávají ještě více vyniknout skvělému konci. No Going Back zkrátka nemá výraznějšího problému a její kvality ještě rostou v přímém srovnání s předchozími díly. I díky tomu si tedy nakonec druhá sezona The Walking Dead zaslouží doporučení – skvěle totiž začíná a ještě lépe končí, už jen to za herní zážitek stojí!

The Walking Dead 2: No Going Back
Windows icon PC

Verdikt

Walking Dead konečně nachází pevnou půdu pod nohama a solidní vyprávění kombinuje s ověřenou hratelností. Samotné finále navíc dostává očekáváním, překvapuje a hlavně funguje na jedničku!

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz