The Raven: Legacy of a Master Thief

Vždycky jsem zbožňoval knihy Agathy Christie a Arthura Conana Doyla. Ovšem tahle jména zatím moc velkou díru do světa videoher neudělala. Nové dílko od autorů z KingArt Studios je však přesně tím typem hry, na který fanoušci jako já čekali. Ano, sice bez licence a zvučných literárních předloh za zády, ale o to více kvalitní a dotažený Raven nakonec je. Německá preciznost zkrátka pořád ještě něco znamená a první kapitola poměrně odnikud se zjevující adventury láká na slibnou sérii.

Tajnůstkářská pocta žánru

Když mluvíme o králi a královně detektivek spolu s klasickou německou point and click adventurou, je nad slunce jasné, že tahle kombinace vyzdvihuje především příběh. Na poměry detektivních her se jedná o opravdovou špičku a vývojáři doslova skládají poklonu ikonickým postavám Sherlocka Holmese a Hercule Poirota. Můžete se tedy těšit na parádní detektivku se všemi žánrovými stereotypy, velmi melancholickou, až uklidňující náladou a naprosto trefným dávkováním příběhových zvratů. Zkrátka jako když čtete opravdu dobrou knihu.

Scénáristé totiž přesně věděli, kdy uhodit hřebíček na hlavičku a pátrání konstábla Zellnera po stopách neomylného zloděje Ravena je úžasně tajnůstkářské. Neustále máte pocit, že vám něco uniká a to vás pořád žene kupředu. Dobře zvládnutý epizodní model distribuce navíc zajišťuje postupné budování napětí a už nyní slibuje přinejmenším zajímavý konec.

Rozum na odpočinku

Cesta za dopadením zloděje vzácných drahokamů je však dlážděna mořem problémů od těch úplně marginálních (hledání ztracené peněženky), až po ty opravdu závažné (odpojení hořícího vlaku). Naštěstí se hře vyhnul častý problém současných adventur, a sice nelogické hádanky. Všechno se drží mantinelů selského rozumu a prakticky nemáte šanci se na něčem vyloženě zaseknout. Každá mince má ale dvě strany, a tak první epizoda zabere jen nějakých šest hodin hraní. Ačkoli jsou totiž hádanky logické a dobře navržené, jsou také až příliš jednoduché a s absentující frustrací chybí i citelnější výzva. Pokud byl záměr autorů nechat hráče užít si ničím nerušený příběh, pak to zvládli bez chyby. Osobně bych ovšem jakožto milovník adventur docenil vyšší obtížnost.

Atmosférický příběh tady prostě jde ruku v ruce s kouzelnými lokacemi a parádním soundtrackem.

Jednu výzvu ale přeci jen Raven nakonec nabízí. Spíše než pro hráče je to však výzva pro vývojáře. Jak už totiž bývá u povedených adventur zvykem, už zase nezbyly peníze na technickou stránku věci a částečně vlastně ani na samotnou grafiku. Herní svět vypadá na první pohled hodně slušně a svým stylem perfektně sedí k zasazení a ladění příběhu. Asi nějak takhle jsem si detektivku odehrávající se v 70. letech minulého století opravdu představoval. Atmosférický příběh tady prostě jde ruku v ruce s kouzelnými lokacemi a parádním soundtrackem. Až tak kouzelnými ovšem nejsou animace a až vůbec se nevyvedly modely postav. Obzvláště některé obličeje jsou opravdu, jak to říct slušně, nepovedené. Na tomhle ještě musejí v KingArtu zapracovat.

Povedený základ

Zdaleka nejvíce tak musejí autoři do vydání druhé epizody zapracovat na častém padání hry, nesmyslném zasekávání se postav na místě, či na divně se překrývajících texturách, které vám mnohdy neumožní kliknou na požadovaný objekt. Jinak ale odvedli v Německu už tradičně solidní práci. Asi se budu opakovat, ale ony ty adventury zkrátka umí. Vyprávění zvládají na jedničku a v mozku to nemají úplně zpřeházené. Když se tedy obrníte troškou trpělivosti, nebo vám dokonce technická nedomrlost ani nevadí, směle do toho! Určitě neprohloupíte a na další epizody se budete těšit stejně jako já.