The Lost Crown Recenze The Lost Crown

The Lost Crown

Jana Luhanová

Jana Luhanová

14. 4. 2008 22:00 1
Reklama
Reklama

Saxton je vesnice mezi šuměním moře a bzukotem mušek nad močálem, plná ztracených koček, lodí a zapomenutých lahví od piva. Bílé domky vyhlížejí z pokraje Anglie vstříc severským státům, cedule navádějí turisty, cinkání klíčů. Nigel vystoupí z vlaku. Utíká z velkého města, od společnosti, pro kterou pracoval, v kapse několik fotek podezřele tvarované temné energie, téměř lidských tvarů. Duchové? Na mořském pobřeží potká ženu, hledící na menší předmět ve vodě. Mohlo by to docela dobře být dětské tělíčko, řekne mu zasněně. Atmosféra výletu, kde jde všechno špatně. Ubytuje se v jediné chatce volné k pronájmu. Padající talíře, bouchání dveří tam, kde nejsou lidé ani průvan, zlé sny. Po několika dnech přijde poštou balík plný drobných přístrojů ke zkoumání paranormálních jevů. Společnost, pro kterou Nigel pracoval, mu nedává na výběr, než aby se pustil do průzkumu vesnice. Ostatně, samotného ho celkem zajímá.

Nepodvolit se spěchu doby

Lost Crown je point & click adventura hororového ladění a od většinové produkce moderní doby se liší hlavně tempem vyprávění. Autoři nespěchají, odhalují informace pozvolna, hráč má čas vytvořit si k místům, která navštíví, určitý vztah. Tvůrci se nebojí drobných situací, které se příběhu dotýkají na první pohled jen letmo, ale rozvíjejí realističnost scén nebo napětí, vznášející se nad vesničkou. Tento přístup k vyprávění je velmi chvályhodný, zvláště v době, kdy se vše urychluje, společnosti prahnou po snadných penězích a o poetických principech vyprávění se mezi většinou lidí příliš často nedebatuje. Je snad jasné, že věc, popisovaná nepřímo slovy každodennosti, bude působit kvůli zapojení naší fantazie strašidelněji, než “šílená kletba prastrýce Orlanda”, pojem naprosto vyprázdněný, zbavený jakéhokoli významu, slova nadužívaná nejen v herním, ale i literarním a filmovém kontextu, nepovědomá z našich každodenních životů. Při neuspěchanosti vyprávění je ale v Lost Crown stále co dělat, ať už jde přímo o lov na duchy, nebo jen shánění si místa k přespání. Některé úkoly budou zkušenému adventuristovi připadat povědomé z jiných her, jsou ale poměrně logicky umístěné, nepůsobí otravně nebo uměle a jde je vyřešit bez bláznivých kombinací tisícovky věcí v inventáři.

Černobílý sen

Atmosféru dokresluje originální výtvarné zpracování. Obrazovky jsou černobílé, jen určitý předmět nebo skupina předmětů je barevná. Tvůrci projevili značný výtvarný cit ve volbě barev i věcí, vše umocňuje nostalgii a tajemno černobíle viděného světa. Malinký prskající oheň ohřeje celou místnost, květiny nebo akvárium prozáří setmělé kouty. K tomu se přidávají výborné ambientní zvuky, šumění moře, prskání páleného dřeva a zneklidňující hudební motivy. Jen namluvení dialogů je podivné, akcenty jsou přehnané a protože se některé věty občas opakují v odlišných situacích, neznějí ve všech stejně přesvědčivě.

Přístroje přinášející moc

Nigel dostane brzy do rukou různé pomůcky pro lov duchů, pomocí kterých je možné naměřit aktivitu tam, kde by žádná být neměla, vidět obličeje, kde žádné nejsou, nebo nahrávat zvuky na okraji slyšitelnosti. Je napínavé procházet podezřelým místem s všemi těmi přístroji, zjišťovat, který použít, a poodhalovat, proč se tu obyvatelé cítí divně, co zapříčiňuje nevysvětlitelné nehody. Saxton se tak postupně prohlubuje, získáváme víc a víc informací, známá místa nabývají nových rozměrů, podezřelé události se propojují.

Myslet mimo hru

The Lost Crown má samozřejmě i chyby, vycházející většinou z poměrně jednoduchého designu. Příklad z počátku hry ujasní situaci: máme jeskyni a ceduli varující před sesuvy. Jeskyni jde projít, ať už je cedule spravena, nebo ne. Když se na ceduli vykašleme, nestane se o pár minut později drobná událost, která je nutná pro pokračování hry. Tato událost nemá s cedulí a sesuvy vůbec nic společného, přesto je na ní závislá. Taková situace ruší realističnost herního světa a hráč se může zaseknout, protože neví, co se má stát, a není si jist, co udělal špatně. Jeho zkušenost s adventurami mu samozřejmě poradí, aby šel udělat, co přeskočil, i když to nemá logickou spojitost, ale to je mimo herní myšlení, které by v ideální hře, iluzi reality, nemělo být vůbec potřeba. Jindy nám někdo vypráví, jak viděl jistou osobu jít přes blata a to i přesto, že jsme si s ní předtím povídali na zcela jiné lokaci. Jde ale spíše o drobnosti, čas není přesně určen a hráč si může takovéto nepřesnosti racionalizovat stylem “mluvil jsem s pánem, pak mi nějakou dobu trvala cesta sem, mezitím ho tenhle viděl”.

The Lost Crown
Windows icon PC

Verdikt

The Lost Crown je klasická adventura, která sice nepřináší žánru novoty, je zato výborně provedená, prorostlá atmosférou a se zajímavým příběhem, připomínajícím díla ze série Gabriel Knight.

Co se nám líbí a nelíbí?

Působivá grafika, lovení duchů, neuspěchané vyprávění zajímavého příběhu, velký rozsah.
Linearita a drobné chyby z ní vyplývající, některé typicky adventurní úkoly.
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz