Test Drive Unlimited 2 Recenze Test Drive Unlimited 2

Test Drive Unlimited 2

Ondřej Švára

Ondřej Švára

17. 2. 2011 23:24 14
Reklama

Test Drive Unlimited svými třemi magickým slovy přesně vystihuje důvod, proč vznikají videohry a proč je lidé už čtyřicet let hrají. Testujete v něm své spící schopnosti, aniž byste riskovali život, řídíte svůj svět úplně jiným, naprosto snovým a bohatýrským směrem, ačkoliv vás to skoro nic nestojí a téměř donekonečna přivádíte mozkové synapse k smyslné iluzi, že život může být krásný, i když jinak třeba stojí za pět ran do kožichu. Test Drive Unlimited 2 je již druhým ztělesněním toho všeho. Je pomníkem stovce překrásných rychlých vozů a milionům dozajista stejně krásných jezdců, kteří správně podřazují pod kopcem a po závodě chodí společně na pivo. Pomníkem..., na který ale zatím překvapivě nikdo neklade květiny. Je to snad osud tohoto MMO závodění? Osud znovu prosycený úžasem, tleskáním, ale i zlobou a zklamáním? Asi ano. Test Drive je dokonalostí, které k dokonalosti paradoxně mnohé chybí.

Bez dalších frází lze konstatovat, že TDU2 je stylově naleštěné závodění, strhávané téměř stejným množstvím chyb, jaké před čtyřmi lety trápily první díl, od kterého se ovšem novinka diametrálně liší, což je pikantní. Nový Test Drive je prostě nový a svá pozitiva i hlouposti nyní prezentuje nejen v nudném singleplayerovém závodění po příjemně otevřených a dlouhých cestách, nebo v atraktivní online družbě, která málokdy funguje korektně. TDU2 si na sebe svým nynějším záběrem a útokem na komunitu upletlo bič. Se třemi tisíci kilometry silnic a prašných stezek po Ibize a lehce faceliftované Hawaii vypadá cestovatelsky nabitější, singleplayer překvapuje výrazným příběhovým pozadím a online mód se plní originálními nápady, jenomže tohle všechno zatím funguje s nemalými výhradami doprovázenými rozčarováním.

Dobrý den, jsem nagelovaný

Že s novým TDU nebude úplně všechno v pořádku, nebo že si na jeho vlastnosti budete muset aspoň déle zvykat, naznačují tvůrci z Eden Games již v návrhu hry pro jednoho hráče. Samozřejmě můžete namítnout, že singleplayerem se nemá smysl v masové onlinovce zabývat, nicméně opak je pravdou, což sami autoři potvrzují velkou příběhovou kampaní, jež novince diktuje prostřednictvím televizní motoristické soutěže Solar Crown zcela zásadní styl. A právě kvůli Solar Crownu se budete muset už na začátku rozhodnout, jak k Test Drivu vůbec hodláte přistoupit. Jako ke směšné karikatuře, nebo odporné skutečnosti? Na rovinu - hra se nepokrytě vyžívá ve společnosti zbohatlických narcistických individuí, kterým když někdo řekne, že šponovky jsou cool, tak je začnou nosit - a to nemusí normální hráč zkousnout. Auta jsou hezká věc, prachy také, ale ten cirkus okolo? Když řeknu, že brilianty ověšená hlavní příběhová moderátorka je nejméně sympatickou herní postavou za poslední dekádu, tak je to pořád ještě kompliment, a to samé lze prohlásit o jejím „paráda, díky lidi“ přenosovém štábu. Tisíckrát zopakované silácké fráze, povýšené chování a povrchnost – to je Test Drive Unlimited 2. Tedy, pardon, to je Solar Crown, s nímž Eden Games prezentují svoji poměrně syrovou představu o životě zlaté mládeže z jižanských diskoték. Pakliže si kvůli Test Drivu budete připadat jako někde, kde byste vůbec nechtěli být, pak jste namydlení.

Proč o tom píši. Všudypřítomné machrovsky načinčané náladě vůbec neodpovídá samotná úroveň závodění. Jestliže jsou totiž oba TDU v něčem identické, tak je to absence jakékoliv singleplayerové výzvy a vzrušení. Tu si zřejmě ibizácká smetánka odbývá při swingers párty v některém ze svých paláců, a přestože Edeni svůj hvězdný diskopříběh hráčům vyloženě vnucují a téměř žádná předzávodní in-game scéna nejde vypnout, tak ukrutně natahované vteřiny plné keců dokonale zesměšníte pokaždé, co na zelenou vystřelíte směrem k cíli. Zejména v klasickém závodě osmi vozů působí počítačová AI vyloženě trapným dojmem. Singleplayerové TDU je vlastně přesně tím typem soutěžení, které je natolik snadné, až to člověka ukolébá a chybovat může právě a jen při ztrátě koncentrace. A když se tak opravdu stane, registruje novou specialitu zcela opačného kalibru - jakýsi převrácený catch-up. V momentě, kdy v tradičním závodě vedete, nemá nikdo z komparsu šanci se vám přiblížit, ovšem v okamžiku náhodné ztráty vedení se celá smečka navoněných kočkodanů jako zázrakem rozpálí a je velice obtížné dostávat se zpátky na čelo. Inteligentní závodění, není-liž pravda?

Hovadský Solar Crown a jemu naprosto neadekvátně jednoduché soutěžení bohužel nelze ignorovat, neboť nelze ignorovat singleplayer jako takový. Pro kariéru, která logicky startuje sbíráním prvních aut a odměn, je naprosto nezbytný, a to i kvůli nové nutnosti absolvování autoškol, jež fungují jako jakési kvalitativní propustky do nových a nových fází celé, tedy i onlinové, kariéry. Autoškolu je nutné splnit pro tři hlavní typy vozidel (silniční, terénní a veteráni) a poději si pak doplňovat licence v dílčích podkategoriích pro silnější vozy. Což je poměrně frustrující vzhledem k tomu, že vše, co později v soutěžích odjedete, nesahá autoškole svojí náročností ani po prsa.

Co si vybereš?

Tak se raději věnujme zajímavějším věcem. Co lze ve hře vidět a zkusit? Nejprve prostředí. Lze konstatovat, že Ibiza i faceliftované Oahu splnily očekávání a zejména díky terénním závodům je nyní dobře vidět, jak trestuhodně bylo dříve ostrovní vnitrozemí nevyužito. Přesto mi osobně více sedí staré Oahu a to na normální silnici. Ne snad tím, že je ostrov celkově větší, ale asi proto, že má delší a širší dálnice vhodné pro opravdu rychlé závodění. Vždyť koho nevzrušuje držet na tachometru třístovku třeba minutu v kuse? To jde Ibize pouze výjimečně a snad jen na jednom úseku. Je celkově techničtější, což ovšem neznamená, že je to chyba. Naopak. Je spíš taková komornější, pomalejší a i když také zde trvá královský závod téměř hodinu, je tu na všechny strany pocitově tak nějak blíž. Co ale oba ostrovy, na které se přemisťujete letadlem, dozajista spojuje, jsou konečně hladké a příjemně vyžehlené povrchy silnic, což zní sice nezúčastněnému hráči jako banalita, ale zasvěcenci dobře vědí, o čem je řeč. No konečně!

Co se týče vozového parku, tak ten na jedné straně přišel o pár atraktivních aut, zvlášť diskutovaná je nepřítomnost značek Lamborghini a Maserati, na druhou stranu si v základní verzi hry můžeme pořídit brutální veyron, nebo třeba docela obyčejný, ale dříve také neviděný terénní land rover. Jestli je to dostatečná náhrada za velmi zábavnou corvette, či satansky naladěný saleen, to nechám na vás. Automobilkám se asi nelíbil dopředu ohlášený model poškození, avšak podle toho, co jsme viděli, byly cavyky s licencemi z tohoto důvodu úplně zbytečné. Autům se vlastně rozbíjí pouze nárazníky a špiní lak. Nedejbože, aby po nárazu do zdi nemohla pokračovat v plné síle dál... Motonabídka tedy celkově chudá není, v základu jezdí něco přes sto vozů, avšak pocitově přeci jen malý kouštěk atraktivity chybí - Edeni honí spíše počet aut, než modelovou rozmanitost a posílají do shopů třeba hned několik verzí stejných modelů (několik zond, několik astonů a tak podobně…), čili je evidentní, že někdo buď skutečně nezvládl komerční diplomacii, anebo si pořádně předkypřil půdu pro DLC byznys. Co je správně? Tipujeme, že za všechny staré dobré „ef čtyřicítky“ a „jagy dvěstědvacítky“ nakonec zaplatíme, podobně jako za mnohem civilnější, ale i tak žádané bavoráky, mazdy, cadillacy či jiné. Škoda.

Trocha nejistoty v rukou

Jestliže nabídku vozů dříve nebo později vyřeší vaše Atari body, pak na samotný jízdní model bude muset stačit trpělivost a schopnost učení. Na řízení v TDU 2 je potřeba si zvykat. A to poměrně dlouho. Jak na klávesnici (rychlé vozy takřka nezvladatelné), tak i na gamepadu, tak i na volantu. Třetí možnost se zdá opět nejlepší. Při řízení volantem a s pohledem z kokpitu například nevadí, že interiérová kamera docela výrazně nakukuje do směru zatáčení a časem si s volantem do značné míry zvyknete i na další specifika hry. Všechna auta by sice totiž měla mít nastavena své vlastní chování, ale veškeré rozdíly téměř splývají kvůli několika zásadním nepříjemnostem. Tou první je nevyzpytatelnost řízení v mezních situacích. I když dopředu víte, že se většina aut na silnici v jakékoliv rychlosti silně přetáčí, a to bez ohledu na hnací nápravu (už to je nepochopitelné), stejně se dostáváte do krajností, kdy třeba slabý golf gti udělá na křižovatce několikanásobnou vývrtku, protože mu zkrátka sepnul jakýsi neviditelný posilovač řízení. Nejhorší je, že s tím nemůžete nic dělat, pouze si tvrdě zvyknout. V menší nebo větší míře se totiž takto chovají všechny vozy a řízení v Test Drivu je i po hodinách ladění velmi charakteristické drobným kontrováním volantu do protipohybu, čímž se namísto plynulého projíždění zatáček dostává ke slovu úsměvná trhaná, kterou sice časem přestanete vnímat, ale to neznamená, že zmizí. Tím spíš, že ji podporuje i velmi silné a necitlivé brzdění. A to opět bez ohledu na typ vozu. Dávkování? Takřka nemožné. Všechna auta brzdí silou podobnou té z Gridu, tady Eden skutečně chybovali.

Pokud si však na jisté záludnosti zvyknete, nepřijde vám nový fyzikální model horší, než ten minulý. Naopak, dokonce se vám začne velmi dařit i s nejrychlejšími vozy na nejvyšší řidičskou obtížnost. A to hlavně proto, že rozdíly mezi třemi jízdními režimy „full assistance“, „sport“, a „hardcore“ jsou alespoň v PC verzi překvapivě daleko menší, než tomu tak bývalo v předchůdci a kočírování supersportů v superrychlostech na superobtížnost je nyní o něco snazší. I na hardcore se mi druhý Test Drive nakonec zdá býti o trochu větší arkádou, než bych čekal. O nějakém avizovaném přiblížení k NFS: Shift vlastně nemůže být řeči.

Přesto je škoda, že Eden v novém díle zapomněli na některé detaily, které řízení ještě více zpříjemňují. Například se vytratilo štelování posazu za volantem. Je to dost výrazný problém, neboť kokpitová kamera je nyní v některých autech zafixovaná tak vysoko, že hráč místo periferního pozorování volantu a budíků, civí do polstrování stropu a jedinou pomůckou pro lepší pohled na silnici je manuální „kývnutí“ myší, které se však pokaždé po konci jízdy vyresetuje do původní polohy.

Zavolej nám do klubu

Chybějících drobností, kteréby mohly dotvořit dokonalý celek, si všímáte i po vystoupení z vozu. Velmi nepříjemná je třeba nemožnost porovnat technické parametry svého aktuálního auta s tím, které chcete koupit a pak i to, že zatím není možné prodat svůj starý vůz jinak, než protiúčtem, pokud zrovna nemáte místo v garáži. To snad spraví patch, ale je evidentní, že všechny sportovně-technické detaily nahradilo to, co souvisí s již zmíněnou stylovostí singleplayeru. Celá hra, včetně online módu obrovsky nabobtnala sociálnem a i když už v multiplayeru tolik netrápí nervy Solar Crown, je po hráči stále vyžadována společenskost a touha po konzumu. Velkou změnou v online kariéře je teď totiž nejen nutnost vyhrávání závodů, ale také vedení úspěšného komunitního života, za nějž dostáváte důležité body. Image a schopnost zapadnout k novým kamarádům je v novém TDU klíčová. Zvete si kumpány do bytů, pořádáte jim disko, kupujete s nimi nábytek, rozšiřujete kluby nebo hrajete ruletu. Mezi lidmi jste teď téměř stejně důležití, jako na silnici, což mimochodem krásně dokazuje fakt, že u holiče, plastického chirurga či v komunikaci mezi klubisty máte daleko více možností k seberealizaci, než třeba při tuningu vozů. Ano, TDU2 je tak trochu paradoxní závodění – získat novou fasádu pod kudlou chirurga je zde mnohem snazší a zábavnější, než si v dílně lepit na auto rychlé pruhy.

Nutno říct, že to nakonec není ke škodě věci. TDU teď sice co do množství bočních aktivit připomíná San Andreas, ovšem tak nějak to k němu sedí. Přijdete na to sami. Nevadí, že je online mód ještě více zaměřen na komunitu a schopnost socializace s ostatními, protože veškerá vedlejší činnost stojí na opravdu zajímavém závodním podkladu. Přibyly nové mise, přibyla originální zábava. Například co-op režim, v němž se dva lidé z klubu domluví a jeden sleduje jízdu druhého přímo ze sedadla spolujezdce vypadá sympaticky, stejně jako hromadná akce nazvaná „následuj vůdce“, kdy skupina pronásleduje jednoho uprchlíka, jenž jako jediný vidí checkpoint, po jehož projetí se štvaná zvěř stane z někoho jiného. Další zajímavou novinkou je i soutěž „udržuj vzdálenost“, kdy se každý jezdec nesmí vzdálit od druhého nad padesát metrů a takto musí skupina urazit co nejdelší štreku.

Servers: unavailable

Online závodění působí skutečně atraktivně a dodává hře ještě daleko zábavnější rozměr, než v jedničce, problém je bohužel v tom, že zatím musíte mít poměrně velké štěstí, abyste si vše mohli pohodlně užít. Bohužel, a tady je nutné říci bohužel s velkým B, multiplayer TDU2 v launchovém období trpí snad ještě většími technickými problémy, nežpřed čtyřmi roky první díl, což je s ohledem na dlouhodobě otevřené betatestování opravdovou ranou mimo terč. Diskusní fóra se plní stížnostmi na výpadky serverů, neakceptování profilů, poškozováním savů a nefunkčností samotných klubů, čili veškerá zábava je zatím limitována tím, co jsou servery aktuálně schopné spustit a počtem lidí, kteří se do hry úspěšně přihlásí.

Nepřipravenost multiplayeru je obrovská smůla. Jinak je totiž Test Drive v PC verzi vyladěn překvapivě dobře. Grafika i ozvučení pracuje perfektně a hra je na současný počítačový mainstream připravena mnohem lépe, než jednička. Vůbec nepůsobí jako surový port z Xboxu. Je to dáno i tím, že celková audiovizuální kvalita kvůli rozloze prostředí nutně zaostává za konkurencí, a tak není potřeba nejsilnější železo k tomu, aby hra jela bez trhání a zákysů, protože textury prostředí i design vozidel ve srovnání s NFS:Shift trochu zaostávají. Nicméně některými detaily se Test Drive i při své menší náročnosti dokáže vytáhnout. Například fantastickým zpracováním zrcátek, ve kterých se obraz charakteristicky blyští a lomí snad opravdu dle skutečnosti a to dokonce i z vnějšího pohledu zpoza vozu.

A končíme, garáž se zavírá. Prozatím se spokojme s konstatováním, že Test Drive Unlimited 2 je obsáhlá a velmi kvalitní hra, která však některými vlastnostmi dokáže pít hráči krev a především potřebuje technicky dozrát. Multiplayer bude naplno fungovat přinejlepším až za pár týdnů, ale stěžujte si na něco takového při dnešních zákonech marketingu. Vždyť jednou z mála online featur, která po vydání hry spolehlivě fungovala, byl DLC shop… V posledních dnech však Atari vypouští megabity oprav a situace zlepšuje, čili závěrečné hodnocení bude diplomatické. Ačkoliv se z recenze může zdát, že se Test Drive nepovedl, není tomu tak. Je to jen trochu pozérštější potomek jedničky, co opět v době vydání nedokáže prodat to, na co doopravdy má.

Test Drive Unlimited 2
Windows PC
PlayStation PlayStation 3
Xbox Xbox 360

Verdikt

Báječné závodění v báječném světě plném báječných lidí. Tak toto všechno vám Test Drive Unlimited 2 zatím nedá. Pokud mu ale dáte čas, možná změníte názor.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme

Váš tým Hrej.cz