Hrej.cz Space Hulk: Deathwing Recenze

Space Hulk: Deathwing

zdenek-princ
Zdeněk Princ
13. 1. 2017 11:15 5 Sdílej:
Reklama
Reklama

Pokud byste se chtěli ponořit do světa Warhammeru, budete se muset pořádně nadechnout. Zkoumat totiž můžete původní – fantasy – část univerza, anebo se zakousnout do spin-offu z předaleké budoucnosti, oštemplované číslovkou 40 000. Zůstaneme-li u sci-fi odbočky, pak se lze v první řadě bavit o deskovkách tak, jak začaly v roce 1987, jednotlivých edicích, figurkách, bitevních plánech a zápalu těch, kdo Warhammer 40K hrají. I přes to, že jsem velký fanoušek deskových her, nikdy jsem k Warhammeru nepřičichl; dost možná i proto, že zkrátka nemám tolik peněz ani času. Na druhou stranu ale nepohrdnu takřka žádnou příležitostí, pustit se do obou těchto světů ve videoherám podání - mám rád Dawn of War, s chutí jsem si zahrál Total War: Warhammer a při rozebírání potenciálu Space Hulk: Deathwing jsme se v redakci před Vánocemi shodli, že by se rovněž mohlo jednat o vcelku zajímavý kus…

JSME ANDĚLÉ SMRTI

Důvodů je hned několik – stříleček z Warhammeru 40K příliš není, hra běží na Unreal Enginu 4 a za jejím vývojem stojí francouzští vývojáři ze studia Cyanide. Tohle všechno jsou přísliby originality a neotřelého zpracování, s nimiž se dá rozhodně pracovat a hlavně tím ve výsledku nabídnout hráčům příjemnou alternativu ke standardním masovým střílečkám. Už jen zasazení hry působí impozantně – čeká vás průzkum obřího slepence prastarých vesmírných základen, do kterých tu a tam něco nabourá a všelijakým způsobem je vylepší. Space hulky jsou mnohdy tak velké, že kolem nich vzniká vlastní atmosféra a jako mlčenlivá připomínka minulosti bez zastavení driftují galaxií. Uvnitř pak připomínají gotické katedrály, mísící se s klaustrofobickými tunely, líhněmi nepřátelských Tyranidů a nespočtem (převážně zablokovaných) dveří.

Prim hraje monstrózní brnění, mocné zbraně a v neposlední řadě také psychické síly.

S úkolem extrahovat ze space hulku prastaré relikvie a popasovat se s hordami Tyranidů tedy vyrazíte coby Librarian s dvojicí svých parťáků do akce, v níž postupem hraní naleznete jen jedinou jistotu. Ať už se budete nacházet v sebevětších problémech, nikdo vám nepomůže. Nemusíte se ale zase tolik bát – prim tu hraje monstrózní brnění vás i vašich spolubojovníků, mocné zbraně a v neposlední řadě také psychické síly, pomocí kterých spoutáte jak oheň, tak elektřinu. Pocitu dostatečné vybavenosti pro nerovný boj s hordami nepřátel pomáhá i přítomnost chladných zbraní, kterými budete schopni porcovat nepřátele, až se dostanou do těsné blízkosti. O tom ostatně není sebemenších pochyb, je totiž vždycky jen otázkou času, než se váš výhled kompletně zaplní nejrůznějšími formami Tyranidů, usilujícími o váš život.

MÁ POVINNOST JE MŮJ OSUD

Až dosud musí působit základní popis Space Hulk: Deathwing skvěle. Jako námět pro hru, kterou si zkrátka chcete zahrát. Jenže pokud jste už sjeli níž a viděli jste výslednou známku, určitě tušíte, co musí přijít. Nebudu přehnaně jízlivý, ale zcela bez obalu řeknu, že to, co hra nabízí, jednoduše není zábavné. Budeme-li se teď bavit primárně o singleplayeru, problémy nastanou ihned, co si projdete rychlým tutoriálem. Ovladatelnost nebo spíše poslušnost umělou inteligencí ovládaných parťáků je nulová. Následovat vás ještě dokážou, bránit konkrétní pozici bez opuštění místa už ale ne. Je to poměrně klíčové, protože v boji jste vždycky v početní nevýhodě tři versus nás mnoho, takže jakékoliv neuposlechnutí rozkazu a změna pozice je v závěrečných částech misí opravdu nežádoucí. O to víc, je-li umělá inteligence nepřátel mnohem pokročilejší a nabízí i takové schopnosti, jako shlukování se na místech, kde se momentálně nebojuje, s následnými přepady ze zálohy. Nakonec vám to ale asi bude tak trochu jedno, protože je nutné vybít danou lokaci do posledního živého Tyranida, a pak se přesunout dál.

Pokusy o taktiku jsou zmařeny i tím, že nepřátelé – bez ohledu na danou fázi a schopnosti – útočí v balíku a jako vlak letí směrem k hlavni vašich zbraní, takže stačí jen držet a ve chvilkách oddechu rychle přebíjet. Zábavě neslouží ani design jednotlivých misí, který počítá s křižováním mapy tam a zpět, neustálými boji na místech, kde jste už v rámci jedné kapitoly byli několikrát, a hlavně s narážením na zablokované dveře, které musíte obejít jinudy. V kombinaci se sice náležitě těžkotonážním, ale vcelku pomalým pohybem, je pak z misí plejáda otravného backtrackingu, v rámci kterého ani nevytěžíte všechno, co lokace nabízí. Na místech, kam vás nežene primární úkol, se zpravidla nachází skryté koridory s již zmiňovanými relikviemi, ty ale nemůžete ve hře použít (pouze za ně získáváte zkušenosti a trochu toho vylepšení statistik) a tudíž neexistuje důvod, proč byste se s nimi měli jakkoliv zdržovat. Ze začátku možná, po dvou hodinách hraní už ale, hádám, nikoliv.

MÝM STRACHEM JE SELHÁNÍ

Elementem, který hraní trochu osvěžuje, je možnost vylepšovat vaší postavu ve třech segmentech: Command, Devotion a Psychic. Body zkušeností platíte například za posílení obrany nebo imunitu vůči kritickým útokům, jde ale i o aktivní boosty zejména psychických schopností, kdy se v pozdějších fázích můžete ohánět třeba účinným plamenometem a proměňovat tak hordy nepřátel v prach. V kombinaci s postupně odemykatelným arzenálem zbraní alespoň pocítíte nějaký progres a částečný důvod, proč se v misích snažit i o něco víc, než je jen jejich prosté dokončení. I tak je ale hraní do velké míry ubíjející a kvůli technickým problémům špatný dojem nezachraňuje ani multiplayer.

Použití jakéhokoliv enginu není výhra, vše záleží na tom, jak s ním jsou schopní vývojáři pracovat.

Má velké ambice a v souladu s pravidlem, že všechny hry jsou s přáteli záživnější, to ještě mohlo všechno dopadnout dobře. Jenže problém je ve stále spíše nefunkčních serverech, které vás nekontrolovatelně vykopávají ze hry a také nedostatku in-game komunikace, kterou byste ve vlastním zájmu měli s neznámými hráči navázat. Bourá se tím poměrně důležitý aspekt multiplayerového kooperačního hraní, který s přáteli vyřešíte TeamSpeakem, ale s náhodně vybranými hráči v rychlých misích se z multiplayeru opět stává spíše mlčenlivý singl.

MÉ UMĚNÍ JE SMRT

V závěru si pak opět neodpustím pár slov stran technického zpracování, které mě – a soudě dle reakcí fanoušků nejen mě – opravdu nezvedá ze židle. Použití jakéhokoliv enginu ještě není výhra (ani prohra), protože vše záleží na tom, jak s ním jsou schopní vývojáři pracovat. V případě lidí z Cyanide se ale zřejmě nepodařilo Unreal Engine 4 plně ovládnout a výsledkem jsou chvíle, kdy vážně přemýšlíte, jestli se nejedná o hru z přelomu tisíciletí. Patrné je to třeba na vyražených dveřích, které se rozlomí na čtyři části a bez jakéhokoliv zvukového efektu dopadnou na zem. Také nepřátelé nepůsobí bůhvíjak obratně na to, že se jedná víceméně o zvířata a pohled na samotné válečníky Impéria? Zvláštní, neobratní, bez stínů a spolu s celou scénou podivně rozklepaní. A to nepatřím k nešťastníkům, kteří tapetují diskuze, že jim hra nejde ani na doporučené sestavě a žehrají nad špatnou optimalizací.

Buď jak buď, nejste-li zapřisáhlými fanoušky Warhammeru 40K, kteří doslova prahnou po jakékoliv hře z jejich oblíbeného univerza, nebudete se bavit. Ve smyslu kooperace existuje mnoho jiných prověřených titulů, jako je Left 4 Dead, Gears of War nebo Killing Floor, které vás nebudou ničím otravovat a očešou hratelnost na to, co od takových her očekáváte. Příběh Space Hulk: Deathwing je v rámci žánru tuctový, jeho provedení nezáživné a hra jako taková nenabízí mnoho důvodů, abyste se chtěli vracet zpět. Chybí i ten vytoužený pocit marného boje s obrovskými přesilami a to mě ve výsledku mrzí zdaleka nejvíc.

Tak snad bude ten Dawn of War III lepší…

Space Hulk: Deathwing
Xbox icon Xbox One
Windows icon PC

Verdikt

Bezduchá střílečka, která se snaží zaujmout zasazením a alespoň částečně svým příběhem. Nefunguje v singleplayeru a kvůli technickým nedostatkům ani v multiplayeru. Patche jsou naději, kterou ale nelze brát v tuto chvíli v potaz...

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz