SnowRunner Recenze SnowRunner

SnowRunner

Zdeněk Pudivítr

Zdeněk Pudivítr

29. 4. 2020 07:25 8
Reklama
Reklama

Už je to tak dávno, že si ani nemohu vzpomenout, kdy jsem se naposledy opravdu dobře bavil u vysokorozpočtové mainstreamové závodní hry. Možná je to kvalitou aktuálně vycházejících titulů, možná už se mi klasické závodění zkrátka přejedlo, jisté ovšem je, že se stále častěji přistihuji u alternativních subžánrů jako derby ve Wreckfestu, jízda přes překážky v Trials Rising nebo závodění s power-upy ve futuristickém Wipeoutu.

Vydání simulátoru překonávání bahnitého terénu s názvem Spintires kolem mě v roce 2014 prosvištělo bez povšimnutí, o tři roky mladší spin-off MudRunner už jsem ale zaregistroval a zařadil si ho na seznam her, které by mohly dobře zapadnout do mého motoristického portfolia. Jak to ale jistě sami dobře znáte, zajímavých her je zkrátka až příliš mnoho a do MudRunneru jsem se nikdy neponořil. Aktuální SnowRunner už jsem si ale nenechal ujít a v následujících odstavcích se tedy dozvíte, jaké dojmy ve mě jako v začátečníkovi novinka od Saber Interactive zanechala.

RAKETOVÝ START

Abych do SnowRunneru nenaskočil úplně bez předchozích zkušeností, zjistil jsem si alespoň něco málo o posledním dílu a z ohlasů hráčů mimo jiné vyplývalo, že ve hře postrádali tutoriál. Byl jsem proto příjemně překvapen, když mě SnowRunner postupně začal seznamovat se svými mechanismy a představil mi náplň hry. Výuka ale velice rychle skončila a poté, co jsem doručil první zásilku, jsem se dočkal oznámení, že o tomhle to celé je a dál už si mám poradit sám. Abych ale byl ke hře spravedlivý, nelhala. SnowRunner je v naprosté většině o převážení různých druhů materiálu z jednoho špatně dostupného místa do ještě hůře přístupného cíle.

Autoři se snažili v rámci zdánlivě stále stejné náplně být co nejkreativnější a musím uznat, že jejich práce přinesla své ovoce

Aby nebyla náplň hry tak stereotypní, budete plněním zakázek výrazně ovlivňovat své okolí. Z dovezeného dřeva a železa vám dělníci postaví most přes řeku abyste si příště zkrátili cestu, po dovezení jídla z farmy pro zaměstnance nedaleké pily se vám za odměnu zpřístupní další místo, kde budou k vyzvednutí dřevěné trámy. Autoři se zkrátka snažili v rámci zdánlivě stále stejné náplně být co nejkreativnější a musím uznat, že jejich práce přinesla své ovoce. Kromě převážení materiálu na stavby vytahujete třeba zapadlá auta a přívěsy z bahnitých polí nebo koryt řek. I tato vozidla je ale potřeba pomocí tažného lana doručit na předem určené místo, takže se v podstatě jedná jen o další druh zboží.

Ačkoli některé úkoly navazují na jiné, aby posloupnost událostí dávala smysl, je hra v srdci vlastně sandboxem. Všechny tři hlavní oblasti jsou otevřeny hned od začátku, přičemž vás hra férově upozorní, že nejméně náročným regionem je zabahněný Michigan, větší výzvu představuje zasněžená Aljaška a nejnáročnější terén vás čeká na poloostrově Tajmyr v severním Rusku. Další cenné varování, které zaznělo v rámci tutoriálu zdůrazňovalo důležitost průzkumu dané mapy před tím, než se do zakázek vůbec pustíte. K tomu slouží menší průzkumná vozidla, se kterými odhalujete mapu pomocí vyhlídkových věží nebo v menší míře bádáním na vlastní pěst.

Když už jsem zmínil porovnávání s předchozím dílem, je důležité podotknout, že celková rozloha světa je oproti MudRunneru více než trojnásobná. To už je pořádná porce hratelnosti a aby autoři ponechali možnost přepínat se mezi na mapě rozmístěnými vozidly bez načítání, museli každou z oblastí rozdělit do více map propojených tunely.

KAM DŘÍV SKOČIT

Obří rozloha a roztříštěnost herního světa v kombinaci s absencí jakékoli „příběhové“ linie bohužel způsobuje pěkný chaos. Hra je tak nabitá obsahem, že po prozkoumání části mapy před sebou máte obrovskou spoustu zakázek, zapadlých aut, ze kterých sbíráte vylepšení pro svůj vozový park, několik přívěsů a nebo nových vozů, které si po objevení můžete rovnou nechat. Jen pro představu, samotných úkolů jsou ve hře více než dvě stovky a po více než padesáti odehraných hodinách mohu potvrdit, že ve hře snadno strávíte klidně dvojnásobek času. Každá mapa má své unikátní úkoly, ale i kontrakty sdílené s celou oblastí. Po celou dobu je potřeba mít na mysli fakt, že úkoly je potřeba nejprve aktivovat na určeném místě na mapě, přestože jejich zadání již znáte, je totiž uvedeno v seznamu vašich misí. Může se tedy stát, že materiál doručíte na místo určení, kontrakt ale nelze dokončit, protože jste nepotvrdili jeho začátek. Nepochopitelné.

Obtížnost každé mise lze zhruba odhadnout podle odměny, kterou za ni získáte, takže vám časem dojde, že nemá cenu se hned ze začátku hnát za velkými penězi. Pravděpodobně skončíte někde zapadlí v bahně a budete nuceni využít možnosti teleportovat své vozidlo zpět do nejbližší garáže, které fungují jako záchytné body a lze mezi nimi auta libovolně přesouvat. Naneštěstí je jich ve hře jen hrstka, a tak se budete často vydávat na dlouhé cesty, na kterých bude potřeba pečlivě plánovat trasu abyste nezůstali trčet někde v řece nebo vám nedošlo palivo.

Uživatelské rozhraní není moc přehledné a v pokročilejší fázi hry se snadno začnete ztrácet

Uživatelské rozhraní není moc přehledné a v pokročilejší fázi hry se snadno začnete ztrácet v tom, na které mapě máte jaké vozidlo nebo jaký úkol máte zrovna plnit. Chápu záměr nechat hráči volnou ruku, ale nějaký režim kariéry by hře přece jen prospěl. Takhle se snadno stane, že se budete zbytečně trápit u náročného úkolu, na který třeba nemáte vhodné vozidlo a přitom omylem přehlížet něco, co pro vás v pozdější fázi bude až příliš snadné.

ZDÁNLIVÁ SVOBODA

Absenci kariéry řadím mezi zápory především proto, že jestli je v něčem hra svazující, tak jsou to vozidla. Většina z nich je uzamčená za požadavky na úroveň vašeho řidiče, kterou zvyšujete plněním misí a je vám k ničemu, že na ně už máte dávno našetřené peníze. Musíte se tedy spokojit s dalšími vozy rozmístěnými po mapách, které jsou ale často dobré tak leda na prodej, přičemž peníze z nich jsou vám na nic, protože je kvůli nedostatečné úrovni nemáte za co utratit. Dávalo by tedy mnohem větší smysl, aby se s rostoucí úrovní řidiče a novými vozy postupně odemykaly i náročnější kontrakty, které takhle na mapě či v seznamu úkolů jen rozptylují, nebo bylo vše přístupné od začátku a řízené čistě penězi.

Netuším, co ve hře dělá třída vozidel evidentně určená na pevné silnice, když ve hře skoro žádné nejsou

U vozidel se na chvíli zastavíme. SnowRunner jich obsahuje celkem 40 a řadí je do několika kategorií. To sice nezní jako nízké číslo, ale když uvážíte, že spousta z nich je uzamčená a další část je ve hře zcela zbytečně, velký výběr vám nezbyde. Netuším, co ve hře dělá třída vozidel evidentně určená na pevné silnice, když ve hře skoro žádné nejsou, a když za stejné peníze pořídíte náklaďák do terénu s pohonem všech kol, který uveze stejné množství nákladu a nemá tedy oproti silničnímu vozu žádné nevýhody. Když už jsme u toho, mapa odehrávající se převážně ve městě by hře hodně slušela. Některé vozy na druhou stranu využijete pro specifické úkoly díky možnosti udělat z nich třeba pojízdný jeřáb nebo cisternu. A třešnička na závěr – polovina vozů je v obchodě každé oblasti zablokovaná, protože je určena pouze pro USA nebo Rusko. Když ale vozidlo zakoupené v USA teleportujete do garáže v Rusku, což není žádný problém, hra vám v tom nijak nebrání. Ať už se jedná o chybu, kterou vývojáři opraví v prvním patchi nebo záměrnou funkci, zůstává mi nad touto skutečností rozum stát.

NA CESTĚ

Po zvolení správného vozidla a úkolu je konečně čas vypravit se na cestu. Ve hře nefunguje automatická navigace, což ale dává smysl vzhledem k tomu, že cest k cíli je často více a je na zvážení každého hráče, zda zvolí spíše kratší cestu náročnějším terénem nebo bezpečnější objížďku. Tak jako tak vám přijde vhod funkce rozmístit si ručně na mapu záchytné navigační body. Variabilita nákladů je dostatečná, přesto není problém si jednotlivé materiály zapamatovat, což bude potřeba především proto, že vás hra bohužel předem nijak neinformuje o velikosti každého z nich. Občas se tedy nevyhnete tomu, že dorazíte pro neznámý materiál s autem, na které se jednoduše nevejde.

Je vidět, že SnowRunner není prvním dílem série a pocit z nezpevněného povrchu pod vašimi koly je velice uvěřitelný

Samotná jízda, kterou budete trávit nejvíce času, je nejsilnější stránkou hry. Je vidět, že SnowRunner není prvním dílem série a pocit z nezpevněného povrchu pod vašimi koly je velice uvěřitelný. Trpělivost je klíčem k úspěchu, a tak si často vystačíte s nejnižšími převodovými stupni, protože při pokusu o rychlejší jízdu se budete jen více propadat do bahna či sněhu. Ani to ale nemusí být koncem vaší cesty. Ve hře najdete několik silných aut, se kterými můžete vaše náklaďáky přijet zachránit pomocí navijáku. Ten zachrání třeba i převrácené vozidlo, náklad můžete znovu naložit pomocí ramene a cesta může pokračovat. Především ruská oblast je tak zákeřná svými výmoly, že jsem v podstatě každou cestu absolvoval se dvěma vozy – jeden převážel náklad a druhý ho neustále tahal z příkopů.

SnowRunner nepřichází nově pouze se sněhem, který se v praxi chová velmi podobě jako bahno, jen zde místo s podhuštěnými pneumatikami uspějete spíše s řetězy na kolech, ale i s ledovými povrchy, které pochopitelně mají vliv i na chování vozu. Je potřeba ocenit, s jakou pečlivostí vývojáři poseli mapu zákeřnými horskými zatáčkami s namrzlou vozovkou, ve kterých budete často v panice zatahovat ruční brzdu na hranici útesu a doufat, že zvládnete vycouvat.

SnowRunner

Pro zlepšení přehlednosti je k dispozici volná kamera, která je často potřeba pro zjištění, které kolo vám podkluzuje nebo o který strom se zasekl váš přívěs. Druhým a posledním pohledem je ten z kabiny vozu, který nabízí autentičtější zážitek na úkor praktického využití. Detaily interiérů jsou na průměrné úrovni, okolní svět je na tom z grafického hlediska o něco lépe. SnowRunner dokáže vytvořit krásné fotogenické scény, na druhou stranu ale také nepříjemně překvapit doskakováním objektů. Ve hře se pravidelně střídá den a noc, takže si opravdoví nadšenci mohou cesty ještě zkomplikovat cestováním ve tmě. Pro nás ostatní je tu pak možnost s časem beztrestně manipulovat, a tedy noc úplně přeskočit.

ZÁBAVA VÍTĚZÍ

SnowRunner je velice povedeným a zábavným simulátorem, o tom není pochyb. K tomu, aby se stal kvalitní moderní hrou mu však chybí příjemnější uživatelské rozhraní, odměňující postup, srozumitelnější cíle a odstranění mantinelů v podobě uzamčeného obsahu. Přes všechny klady a zápory jí navíc hraje do karet fakt, že na trhu nemá konkurenci. Pokud vás tedy výše popsaná hratelnost zaujala, neváhejte a do SnowRunneru se pusťte. Zaručí vám desítky hodin zábavy, kterou navíc můžete sdílet se svými přáteli. Hra totiž obsahuje online kooperační režim až pro 4 hráče, což jí přidá úplně nový rozměr.

SnowRunner
Xbox icon Xbox One
Windows icon PC
PlayStation icon PlayStation 4

Verdikt

Kvalitní simulátor s vysokou trvanlivostí a povinnost pro všechny kritiky českých silnic.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz