Sniper Elite III

Co se vám vybaví jako první, když se řekne slovo odstřelovač? Postava v hejkalovi, zalezlá kdesi v houští, ležící na břiše klidně několik hodin jen proto, aby jedinou ranou odpravila svou kořist a pak se neslyšně odklidila do pryč? Policista, který na protější střeše mrakodrapu čeká na povel, aby jedinou ranou vysvobodil rukojmí z tíživé situace? Mark Wahlberg? Možná, ale série Sniper Elite se nás ve třetím díle úporně snaží přesvědčit, že se jedná v podstatě o obyčejného vojáka, který to čirou náhodu sakra dobře umí s odstřelovací puškou. Svým herním stylem se Sniper Elite III nejvíce blíží lehce pozapomenuté akci Commandos: Strike Force, ovšem s tím rozdílem, že namísto tří postav s různými vlastnostmi zde máme jednoho supervojáka, kterému nedělá problém ničit tanky, klást pasti a trefovat ve výskoku oční bulvy.

ORLÍ HNÍZDO

Téhle simulaci akčního hrdiny jsou následně podřízeny veškeré věci, pojící se s designem úrovní. Většina z nich má tvar placky s několika vyvýšeninami, které jsou jako stvořené pro pár ran mezi oči. Na druhou stranu je většina z celkem osmi kousků poměrně slušně rozsáhlá a hlavně nelineární s možností plnění vedlejších úkolů. Buď se jimi můžete ukázkově proplížit a cestou sejmout pouze ty nacisty, kteří vám budou stát přímo v cestě, nebo začít střílet na vše kolem sebe – oba dva přístupy jsou správné a vzhledem k tomu, že nábojů, granátů a min je po úrovních rozeseto dost, autoři evidentně počítali nejen s variantou, že se něco zvrtne, ale přímo vám dali tu... no... vrtačku do ruky! Vrtačku, která umí dělat moc pěkné dírky do různých orgánů lidských těl. Je až fetišisticky krásné sledovat dráhu kulky, která vám je prezentována v efektním zpomaleném záběru, jehož opakování se neomrzí ani po sto padesáté. Drcení lebky, praskání kostí a čvachtavý zvuk při zásahu do slabin – vše je pochopitelně maximálně nadsazené, takže mrtvoly odlétávají po střele do ruky i několik metrů daleko. Na druhou stranu se vám málokdy stane, že animaci smrti přeskočíte, koneckonců, bude to vaše jediná, a tak trochu zvrácená odměna za dobře vykonanou práci.

Lákání „na tělo“ funguje prakticky kdykoliv a pokud už přeci jen spustíte alarm, stačí se vypařit z poslední známé pozice.

Pokud by totiž tahle vychytávka ve Sniper Elite III nebyla, stala by se ze hry pouze šedošedá střílečka v poměrně hezky vypadajících, ale nijak převratných kulisách, kde pořádně nefunguje cover systém a umělá inteligence nepřátel je na bodu mrazu. To zamrzí zejména ve chvíli, kdy se poprvé začnete strachovat, zda vás nepřítel po nešikovném výstřelu odhalil, či ne. Ačkoliv si můžete obtížnost nastavit k obrazu svému, v drtivé většině případů se nemění následující scénář. Někoho zastřelíte, kolega ho vidí padat k zemi a přepne se do režimu ostražitosti, a pokud vás spatří, spustí alarm. Během toho se vydává prozkoumat mrtvolu, přičemž už na něj číháte za rohem s pistolí v ruce. Jakmile přijde na místo činu, tasíte zbraň a nepřítel padá k zemi. Teď ale pozor! Toho si všiml jiný strážný, který se okamžitě vydává prozkoumat mrtvolu, přičemž už... No, asi jste pochopili, kam tím míříme. Lákání „na tělo“ funguje prakticky kdykoliv a pokud už přeci jen spustíte alarm, stačí se vypařit na dostatečně dlouhou dobu z vaší poslední známé pozice. Nepřátelé vás nejen nechají být, ale většinou ani nepřivolají posily a poslušně se vrátí na své předepsané značky.

NEPŘESNÝ ZÁSAH

Tato do jisté míry nepříjemná vlastnost velmi pravděpodobně souvisí s jinou, také ne zrovna potěšitelnou věcí. Vaše výstřely lze totiž maskovat ve zvuku například šramotícího generátoru nebo přelétávajících bombardérů. Pomineme-li fakt, že tak ohlušující ránu, jakou vydává vaše puška, by pravděpodobně slyšeli nepřátelé v celé severní Africe, natož pár metrů od škytajícího motoru auta, tak to jsou jediné prostory, odkud můžete nerušeně (to jest bez okamžitého alarmu) střílet odstřelovačkou. A uhodli jste, nacisté většinou přecházejí přesně tak, abyste jich z tohoto místa mohli pokosit co nejvíc. Speciální sniperská hnízda, která mají o trochu lepší polohu, ale většinou je nic nemaskuje, pak lehce ztrácí význam. Pochopitelně je zde možné používat taktiku jednoho výstřelu z mnoha pozic (jednotlivé zóny odhalení jsou od sebe přibližně 25 metrů), případně se vůbec neohlížet na jakékoliv alarmy a jednoduše střílet, dokud vám nedojdou náboje, protože vám protivníci díky částečnému autohealu stejně nemohou pořádně ublížit.

Přepnete-li na vyšší obtížnost, zmizí veškeré ukazatele plus musíte začít počítat při střelách ze sniperky s větrem i vzdáleností, vojáci však jsou pouze přesnější a dotěrnější, nikoliv chytřejší. Na tomto místě tedy alespoň doceníte rozdíly mezi jednotlivými zbraněmi a také drobnými upgrady hlavní, pažeb a hledí, které si hraním postupně odemykáte. Na výběr toho sice není moc, ale vedle legendární M1 Garand si zastřílíte i z Carcana, Gewehru 43, Lee-Enfieldky a v DLC najdete i ruský Mosin a SVT-40. Ať už je váš pohled na výše zmíněné nedostatky jakýkoliv, je třeba uznat jednu věc – na Sniper Elite III se zatraceně pěkně kouká, a pokud máte k ruce kamaráda, rázem odpadá většina nedostatků díky tomu, že ve dvou se to přece jen lépe táhne. Grafická stránka (minimálně na námi testované PS4 verzi) exceluje v 1080p a šedesáti snímcích za vteřinu, a ačkoliv prostředí časem může začít působit monotónně, protože kromě pouště ve dne a pouště v noci toho příliš neuvidíte, vizuální celky jsou stále působivé. Potěšitelný je i fakt, že ačkoliv animace za grafikou zaostává o několik koňských délek, z nálady vás nevyvede.

POD HEJKALEM VE DVOU

To samé platí i pro hru ve dvou, kdy jeden plní úlohu odstřelovače, zatímco druhý stopuje nepřátele a vyhledává cíle. Takto lze projít kompletně celá kampaň, plus je k dispozici ještě samostatný mód, v němž se bráníte nekonečným nacistickým vlnám. Herní doba se tak z pěti hodin v kampani o samotě může až ztrojnásobit, což už je porce, za kterou dáváme palec nahoru. Třešničkou na dortu pak je regulérní multiplayer, pro nějž tvůrci naštěstí (ve valné většině) nerecyklovali mapy ze singleplayeru, ale stvořili zbrusu nové. Díky jejich rozlehlosti a členitosti je radost zakleknout k nějakému vyvýšenému soklu a skrz hledí lovit ostatní odstřelovače, kteří sedí stovky metrů daleko a snaží se pochopitelně trefit vás. Přirozeně můžete hrát i deathmatch a střílet do ostatních z Thompsona, zážitek ale budete mít oproti dobře provedenému lovu praskajících lebek minimální.

Sniper Elite III je povedená hra. Má své velmi zásadní chyby, které vám mohou nevratně narušit ponoření do jejího africkým sluncem vyprahlého světa a nelze nad nimi jen tak mávnout rukou. Na druhou stranu, pokud jste ochotni je překousnout a hrát ideálně na nejvyšší obtížnost, kdy každý výstřel vedle může být problém, užijete si s ní mnoho hodin zábavy. Nedá se ani říci, zda je třetí díl lepší, než jeho dva předchůdci – kvality každého z nich spočívají v něčem trochu odlišném – určitě se ale nestane, že byste při sledování závěrečných titulků propukli v pláč a utracených peněz vám bylo vysloveně líto.

Hru Sniper Elite III si můžete koupit v obchodě GameExpres!