Skutečný Master Ch(i)ef - svět kuchařek a vaření podle her
i Zdroj: EA / Maxis
Témata Článek Skutečný Master Ch(i)ef - svět kuchařek a vaření podle her

Skutečný Master Ch(i)ef - svět kuchařek a vaření podle her

Tadeáš Pepř

Tadeáš Pepř

21. 4. 2022 17:55

Seznam kapitol

1. KUCHAŘKY A POPKULTURA 2. NEJEN NA PAPÍŘE 3. +1 SKILL

Můžou mít hry souvislost s kulinářskou kulturou národů? Kdy se zrodil fenomén pokulturních kuchařek a proč se vaří i podle Destiny a Overwatche?

Reklama

Mám rád jídlo. Téměř každý má rád jídlo. Pokrmy, ať už globální nebo regionální, kulinařina a obecně food kultura je záležitostí, která spojovala, spojuje a do budoucna vždy bude spojovat a charakterizovat společnost. Postupem let navíc mohutně přibývá lidí, kteří jídlo skutečně neberou jako nutnost. Oběd, večeře nebo odpolední svačinka pro ně není otravnou povinností naládovat si něco do žaludku, a naopak se rychle šíří foodie kultura. Záliba v jídle, jeho přípravě, jeho historii i kulturním odkazu.

Zároveň mám rád hry. Hry a jídlo jsou samozřejmě diametrálně odlišná témata, avšak mnohé je spojuje. Lidé je berou různě vážně, lidem přináší potěšení, uspokojení, nebo také obživu (ve smyslu finančním). Kulinářství a hry jsou tedy pro určitý druh lidí perfektním, byť zvláštním spojením. Pojďme se ve světle nedávného oznámení přípravy licencovaných kuchařek Zaklínač a Halo podívat na to, jak se vlastně vaří podle her.

S KOTLÍKEM V NÁRUČÍ

Kuchařky v nějaké formě lidstvo píše opravdu dlouho. První sepsané recepty pochází zřejmě z Mezopotámie a jsou staré téměř 4000 let. Sbírky metod pro přípravu různých pokrmů stály i u rozvoje tiskařství po vynálezu knihtisku a jeho následného boomu v 16. a 17. století. Překvapivě i kuchařky založené na popkulturních předlohách nejsou vyloženou novinkou, byť se v tomto případě bavíme spíše o rámci desítek let. Dle Priyi Krishny z New York Times se už na začátku sedmdesátých let minulého století objevovaly sbírky receptů inspirované hororovým seriálem Dark Shadows nebo sitcomem The Partridge Family. Na přelomu tisíciletí se pak začalo vařit třeba podle seriálu Sopranos a velký úspěch slavila i neoficiální kuchařka ze světa Harryho Pottera.

Šunkofleky? Nikoliv, tohle je Saltuna Casserole z The Outer Worlds!
i Zdroj: Victoria Rosenthal / Pixelated Provisions
Šunkofleky? Nikoliv, tohle je Saltuna Casserole z The Outer Worlds!

První pokusy o využití popularity konkrétních pokulturních hitů se ale pochopitelně od moderních kuchařek pro fanoušky značně liší. Od původních primitivních receptů, které jen přejímaly jména postav nebo přinášely pokrmy volně vycházející například z prostředí, kde se filmy, seriály a knihy odehrávají, jsme se přesunuli ke sbírkám receptů, za kterými stojí velmi pečlivá rešerše. Čtenáři a foodies si zvykli na hlubší vnímání receptů, mezinárodních kuchyní a zpracování surovin a popkulturní kuchařky dnes musí do značek, kterými se chlubí na přebalech, bezvadně zapadat a doplňovat je. Divákům, čtenářům nebo hráčům musí být jednoduše rozpoznatelné a vlastně se stávají další vrstvou narativu knižních, filmových a herních světů.

CHUTĚ AZEROTHU, WESTEROSU I TAMRIELU

Která herní kuchařka byla první? Na tuto otázku není úplně snadné odpovědět. Celkem s klidem můžeme říct, že u zrodu moderní podoby fandomových kuchařek stála foodblogerka Chelsea Monroe-Cassel se svým blogem Inn at the Crossroads, založeným v roce 2011. Na něm jako velká fanynka Písně ledu a ohně publikovala vlastní pojetí přípravy jídel ze stolů rodiny Starků, Targaryenů nebo Lannisterů. Svým pojetím kombinujícím snahu o napodobení a důkladné historické a kulturní bádání výrazně ovlivnila další vývoj specifického knižního zájmu. Recepty neměly jen připomínat nebo napodobovat svou virtuální předlohu. Pokud se autor knihy inspiroval válkou růží, musely i recepty mít alespoň nějakou oporu v tom, jak se v patnáctém století vařilo v Anglii.

Produktivní autorka se nakonec stala jednou z vůbec nejproduktivnějších v této oblasti a bylo jen otázkou času, než se pustí i do her.

Slovo dalo slovo, popularita narůstala a už rok po založení blogu Monroe-Cassel tiskla své jméno na přebal fyzické kuchařky A Feast of Ice and Fire: The Official Game of Thrones Companion Cookbook. Produktivní autorka se nakonec stala jednou z vůbec nejproduktivnějších v této oblasti a bylo jen otázkou času, než se pustí i do her.

První vlaštovkou byla oficiální licencovaná kuchařka Azerothu, tedy World of Warcraft: The Official Cookbook. K 25. výročí založení studia Blizzard nadělila asi nejsilnější značce a nejikoničtějšímu MMORPG vlastní profesionálně zpracovanou kuchařku se zhruba stovkou receptů. Kromě bohatě prokresleného herního světa Monroe-Cassel posloužily i důvěrně známé ikonky předmětů, oproti jiným hrám má navíc WoWko tu nespornou výhodu, že hra sama obsahuje mechanismus přípravy jídla v podobě profese Cooking.

Trpaslíci ze světa Warcraftu se cpou zásadně haggisem. Možná proto mají skotský přízvuk
i Zdroj: Barnes & Noble / Chelsea Monroe-Cassel
Trpaslíci ze světa Warcraftu se cpou zásadně haggisem. Možná proto mají skotský přízvuk

Warcraft se zřejmě projevil jako ideální studijní materiál, o rok později totiž vyšla i kuchařka Hearthstone a vloni i pokračování té původní, World of Warcraft: New Flavors of Azeroth: The Official Cookbook.

VIRTUÁLNÍ SYNTÉZA

K tvorbě Monroe-Cassel se ještě vrátíme, udělejme ale odbočku k tomu, jak vlastně podobné kuchařky vznikají. Výborným zdrojem je v tomto ohledu série rozhovorů, které provedla v roce 2019 Rebekah Valentine z dnes už bohužel zaniklého webu USGamer. Vedle Monroe-Cassel vyzpovídala například Victorii Rosenthal (Fallout, Destiny, Final Fantasy), Bryana Connora (Earthbound) nebo Alyssu Browning, Casey Corrigan a Petera Abreua (Zelda).

Pojítkem všech výše zmíněných jmen je, že nemají žádné formální kulinářské vzdělání

Zajímavým, nicméně celkem logickým pojítkem všech výše zmíněných jmen je, že nemají žádné formální kulinářské vzdělání. Nejde o zkušené (šéf)kuchaře nebo odborníky na potraviny. Jsou to prostě nadšenci, maximálně s uměleckým nebo vědeckým vzděláním. Ač byli tedy minimálně na začátku své nové profesní cesty v nevýhodě oproti výrazně zkušenějším a vzdělanějším kolegům, obrovsky důležitý je fakt, že je k tvorbě přitáhlo nadšení a vášeň pro smyšlené světy, které v knihách zpracovávají.

Základním kamenem, na kterém se všichni autoři shodují, je důkladný výzkum. Dostávají se doslova pod pokličku světů, které chtějí do kuchařek komponovat. Čtou wiki, poslouchají soundtracky, pochopitelně hrají, čtou, sledují, vstřebávají a sepisují seznamy inspirací. Victoria Rosenthal upozorňuje například na problematiku nahrazování smyšlených surovin. Ve Falloutu se vaří z okolní havěti, jak si ale ve skutečném receptu poradit se zmutovanými kraby nebo mirelurky? Logicky pak přichází na řadu nahrazování masem, které normálně najdete v supermarketu. Najít vyváženost a navíc stále dodržovat základní princip receptu, tedy že by mělo jídlo primárně dobře chutnat, není zrovna jednoduché.

Kdo by nepoznal Wasteland Omelette z Fallout: New Vegas? (třeba já)
i Zdroj: Victoria Rosenthal / Pixelated Provisions
Kdo by nepoznal Wasteland Omelette z Fallout: New Vegas? (třeba já)

Některé kuchařky (Tomb Raider, Wakanda) tak fungují spíše jako světosběrné receptáře ilustrující různé lokální kultury. U propracovaných herních světů je výběr docela jednoduchý. Ale kuchařky dostávají i hry, kde zdánlivě jídlo nehraje žádnou zásadní roli. Monroe-Cassel tak zpracovala Overwatch a nedávno jsme se mohli začíst i do receptů ze světa Destiny. V takových případech vycházejí tvůrci především z původu hrdinů nebo celkové stylizace světa a více než v ostatních případech dokreslují příběhové pozadí. Dokážete si představit, co ve volném čase chroupe Cole Cassidy, dříve známý jako Jesse McCree? S vědomím toho, že si nejspíš pochutnává na anýzových kovbojských sušenkách Biscochitos možná dostane ve vaší hlavě zase o něco skutečnější obrysy.

Jednotlivé hry se také výrazně liší v tom, jak moc konkrétní v případě popisů jídel jsou. Stardew Valley, World of Warcraft nebo Pokémon Sword & Shield dávají autorovi receptu celkem podrobný popis toho, z čeho se vlastně dobrota skládá. Bryan Connor má ale rád výzvy a baví ho vymýšlet postupy pro jídla, která mají v podstatě jen název a jednoduchou reprezentativní ikonku. Jen velmi ilustrativní popis pokrmu otevírá možnosti pro experimentování a autor může do receptu vepsat vlastní osobnost.

Z dobře navržené herní kuchařky na fanouška dýchne atmosféra fiktivního světa ještě než přečte jediné písmenko

Velmi charakteristickým prvkem tohoto druhu kuchařek je pak design a grafické zpracování. Obyčejné kuchařky můžou být velmi účelné, minimalistické nebo naopak pestré a divoké. Ideálně tak, aby odrážely své zaměření. Z dobře navržené herní kuchařky na fanouška dýchne atmosféra fiktivního světa ještě než přečte jediné písmenko. Takový návrh je v podstatě lekcí herního designu.

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Související články

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama