Sims: Příběhy mazlíčků
Stalo se to v únoru, bylo to rychlé, chvíli jsem se divil, chvíli jsem přemýšlel a nakonec jsem udělil průměrné hodnocení. Ano, mluvím o hře Sims: Životní příběhy, tedy hře, která jako první v historii celé série The Sims obsahovala příběh, byla optimalizovaná pro slabší počítače a díky klávesovým zkratkám i pro hraní na notebooku. Ve vzpomínané recenzi jsem navíc poodhalil roušku blízké budoucnosti, která se v tomto okamžiku ze druhé třetiny (sérii zakončí začátkem příštího roku Příběhy trosečníků) naplňuje. Před námi totiž leží druhý díl série Sims Stories, Příběhy mazlíčků, od něhož jsem osobně očekával nápravu předchozích chyb a alespoň trochu zajímavější zápletku. Není ale každý den posvícení.
Ve znamení dvou
Ve druhém příběhu (Kristova noho, už ne!) hraje hlavní roli muž a jak už asi chápete podle reakce, jde o velmi bohatého muže s hektickou kariérou. Štěpán je plně Oddaný (ostatně to má i v občance) své práci šéfkuchaře, ba co víc, jeho nadřízená mu svěřila přípravu velkolepé slavnosti. Vyjma tohoto úkolů však na nějaký čas obdržel Štěpán kočku své sestřenice, která si odjela kamsi na líbánky. Protože je ale pan Oddaný kabrňák, dokáže všechno zvládnout a ještě si bude moci na konci vybrat, se kterou to ženou stráví zbytek vysněného života. Také se po tom „nečekaném“ klišé hezky usmíváte? Já tedy rozhodně.
Tady máš obojek a pojď
Pokud se zaměřím na jednotlivá domácí zvířata, nelze jim nic vytknout. Hráči znalí datadisku Mazlíčci nejspíš jen ohrnou nos, ale ti ostatní se možná budou občas usmívat nad roztomilostí, nebo když si vzpomenou na štěněčí dobu jejich vlastního psiska. A jakožto čerstvý majitel štěněte mohu jen dokončit chválu práce lidí, kteří se starali o umělou inteligenci Sama, neboť válení se v loužičkách, cupování pohovky, kňučení při přípravě jídla, nebo bezcílné hrabání v zemi je na základě nově nabytých zkušeností a zážitků zpracováno doopravdy věrně. Nejinak je tomu i v případě Gertrudy, která se nejen ráda mazlí, ale taky solidně prská a zatahovacími drápky křesla rozhodně nešetří.
Pořád ta samá podívaná
Ačkoli jsou ony dva příběhy už tak pochroumanou konstrukcí Příběhů mazlíčků, nesmím zapomenout zmínit i volný režim, který je však dle mého názoru naprostou zbytečností. Nejedná se totiž v žádném případě o plnohodnotné Sims, tudíž nevidím sebemenší důvod, proč by jej měl někdo hrát. Nebýt obměkčen novým rodinným příslušníkem, zřejmě bych tento důvod neshledal ani u celého hraní Příběhu mazlíčků, ovšem nyní chápu sortu lidí, kteří podobnými příběhy skutečně žijí. Těm navíc ke štěstí jistě dopomáhá i kompletní česká lokalizace, zpracována jak jinak, než velmi profesionálně. I tak ale nelze popřít minimální invenci a snahu cokoliv změnit. Nakonec, obávám se toho, že i poslední díl levobočné série nejpopulárnějšího lidského simulátoru bude nachlup stejný jako jeho předchůdci. V mlze vidím hru, jež se spodní hladiny hodnocení dotýká…
Verdikt
Celkově vzato nejsou Příběhy mazlíčků hrou, hodnou dobrému hodnocení. Důvodů je několik, tím hlavním je však naprosto stejný duch, ve kterém je druhý díl série Příběhy prezentován. Nudu střídají zívance a snad jen opravdoví zvířecí šílenci tuto hru přijmou s radostí. Na nás ostatní zbývá poohlédnout se po něčem jiném.