Shin Megami Tensei: Digital Devil Saga Recenze Shin Megami Tensei: Digital Devil Saga

Shin Megami Tensei: Digital Devil Saga

Jiří Pavlovský

Jiří Pavlovský

30. 11. 2006 23:34
Reklama
Reklama

Shin Megami Tensei, to není zrovna obvyklý název. Ti, kteří si díky obcování s marihuanou nevypěstovali ztrátu krátkodobé paměti, nebudou mí problém si vzpomenout na to, že už tady (myšleno v Evropě, protože v Japonsku a USA je tomu trošku jinak) hra s podobným názvem byla. (Pokud jste řekli drogám ne a přesto si nevzpomínáte, tak se možná jen nezajímáte o žánr japonského RPG. V tom případě ani nečtěte dál, tahle hra se vás netýká a jen byste ztratili cenných pár minut svého života.) Šlo o titul Shin Megami Tensei: Lucifer's Call (SMT: Nocturne v USA), s nímž nemá Digital Devil Saga příběhově, ani co se postav týče, nic moc společného. Herní mechanismy a celková tématika je v obou titulech podobná, ale ne totožná. To samé platí i o prostředí, v němž se obě hry odehrávají. Zatímco Lucifer's Call se odehrával v démony zamořeném Tokiu, tak Digital Devil Saga je posunuta do fiktivní budoucnosti, která je, jak už to s budoucností bývá, temná a neradostná. Všude trosky, lidi po sobě střílejí… a do tohle Disneylandu se podle očekávání vloží démoni. Přesně to, co lidem chybělo ke štěstí.

Takže vítejte ve světě zvaném celkem výstižně Smetiště. Žije v něm šest různých kmenů, jehož členové nemají na práci nic jiného, než po sobě střílet. Hlavní hrdina se jmenuje Serph a jeho lidé patří ke klanu jménem Embryon, což tedy není zrovna nějaké extra tvrďácké jméno, ale jelikož mají zbraně a neváhají je použít, tak jim to nikdo neřekne do očí. Zrovna při jedné takovéhle přestřelce narazí na podivný objekt, který zničehonic vybuchne a každého na světě zasáhne ostrý proud světla. Během chvíle se naši hrdinové promění v démony, roztrhají své protivníky – a pochutnají si na nich. Ňamka.

Šoking trochu jinak

Všechny doposud vydané Megami Tensei hry (celá série má kořeny na SNES) vyvolaly pozdvižení (právě proto řada z nich vůbec nevyšla mimo Japonsko). Ani ne tak kvůli brutalitě (což je u her obvyklé), jako spíš kvůli evidentnímu příklonu k satanismu a jiným kontroverzním tématům (sado-maso, sebevraždy a podobně), což se v Americe i jinde snáší o dost hůř, než brutalita. V Digital Devil Saga tvůrci k démonům přihodili navíc ještě kanibalismus a příběh, v němž se o kanibalismu diskutuje a navíc v něm na první pohled (na pohled druhý už je to něco jiného) nejde o dosažení pozitivního cíle (jako je záchrana světa před zlým kouzelníkem), ale o suché vyhlazování všech ostatních kmenů, aby vítězný kmen dosáhl, jako jediný, Nirvány. Hezké. 

Shin Megami Tensei: Digital Devil Saga
Ať už však s výše naznačeným vnitřně souhlasíte, nebo ne, tak je důležité, že se tím hra odlišuje od ostatních  RPG – a o to jde v první řadě. Stejně jako svojí tématikou, se MegaTen hry a tím pádem i DDS, liší od ostatních JRPG her i výtvarně. Digital Devil Saga vděčí za svou "suchou" vizuální podobu Kazume Kanekemu. Na první pohled je grafický vzhled až příliš jednoduchý a čistý, vykreslený hlavně v odstínech bílé a šedé. Jakmile si však tento styl zvyknete, tak zjistíte, že to má svůj půvab. Dojde samozřejmě i na efektní animované filmy a luxus zpracované lokace, ale hlavní část hry je přímo postkatastroficky střídmá. Další zajímavou věcí je použití Buddhistické tématiky, která je do hry zapracována dosti komplexním způsobem. To si však uvědomí pouze ti, co se o to aktivně zajímají, nebo jsou ochotni vyhledat si na internetu patřičné informace. Ostatním bohatě postačí vědomí, že je hra plná indických jmen a názvů - Sahasrara, Svadhisthana, Muladhara,či Kamasutra, hraje v ní důležitou roli Karma a lidé se mění do podoby zvířat. Rozhodně to není typická záležitost.

Hra

Shin Megami Tensei: Digital Devil Saga
Pokud jste už nějaké japonské RPG hráli, tak do Shin Megami Tensei vklouznete jako do vyšlapaných papučí ušitých z lidské kůže. Čekají vás klasické tahové souboje, při nichž bojujete s tříčlennou skupinkou, vylepšujete si schopnosti a učíte se nové triky. Třeba to, jak ukončit rvačku tím, že protivníka normálně sežerete. (Za což dostanete body navíc.) Jako obvykle jsou vaši soupeři bizarní a jejich nabídka je vyloženě pestrá. Jediné, co jsme byli schopní pojmenovat, byly kočky s lidskými hlavami, nebo obří kohout, ale co je zač obrovská koule, z níž trčel chobot či lidské figury, které vypadaly, jakoby právě vylezly z krematoria, to se nás vážně neptejte.

Bojovat můžete jak ve své lidské podobě, tak v démonické, přičemž každá z nich má svůj způsob boje. Máte tu střelné zbraně, biče i meče a samozřejmě i magii. Spoustu druhů magie. S tím jak se budete vylepšovat, tak přijdou na řadu i speciální komba určená pro celou skupinu a další triky. Za dobrý nápad považujeme to, že jste v boji odměňováni za zvolení správné strategie. Třeba za to, že na ohnivou příšeru použijete ledové kouzlo. To pak dostanete ještě jeden útočný tah navíc, což se může při tuhých bitvách, které se po pár hodinách začnou množit, jako houby po dešti, docela hodit. A právě ve chvíli, kdy souboje naberou na obtížnosti, začne být účast v nich zajímavá. Hlavně kvůli tomu, že hra nabízí řadu možných způsobů vývoje postavy a člověk si tak musí dobře rozmyslet, kterým směrem postavu vyšle.

Andělé a démoni

Shin Megami Tensei: Digital Devil Saga
SMT: Digital Devil Saga však není dokonalý titul. Po pravdě řečeno trpí stejnými vadami na kráse, jako drtivá většina japonských erpégéček. Tou hlavní jsou náhodné a zatraceně časté souboje, jež v některých pasážích vyloženě nudí. Na druhou stranu jsou však ve hře segmenty, kdy je bojování díky přítomnosti nových protivníků doslova potěšením, což svědčí o kvalitách robustního soubojového systému. Když na nic jiného, tak jsou časté souboje dobré kvůli rychlému vylepšování statistik vašich postav. Dalším problémem této hry je přílišná rozlehlost a prázdnost lokací, kterými se prodíráte. Abyste se s někým setkali, tak se musíte až příliš často promlátit skrz několik kilometrů prázdných chodeb a jednotvárných místností, v nichž na váš každou chvíli vyskočí banda nepřátel. Díky tomu se navýsost zajímavý příběh ředí do podoby dějového střiku, který by nesložil ani abstinenta.

Jestli hru doporučit nebo ne, to záleží na tom, jaký silná je vaše náklonnost k JRPG žánru, ale i na tom zda-li jste hrami do něj spadajícími momentálně předávkovaní, nebo naopak trpíte absťákem. Digital Devil Saga patří v rámci svého žánru k tomu lepšímu. Hlavně díky příběhu, soubojovému systému a stylové grafice (jedna z vašich spolubojovnic má ozubená prsa!). Převratná věc, kterou byste museli mít, to však určitě není. Pokud už se však do hraní SMT:DDS vrhnete, tak počítejte s tím, že si budete na začátku příštího roku muset koupit SMT Digital Devil Saga 2. Příběh DDS2 totiž přímo navazuje na dnes recenzovaný první díl, jehož zakončení přináší spoustu otázek a skoro žádnou odpověď.

Shin Megami Tensei: Digital Devil Saga
PlayStation icon PlayStation 2

Verdikt

Kvalitní, ale ne skvělé japonské RPG, které nabízí všechno dobré i špatné, co k tomuto žánru patří. Škoda, že si na zakončení zajímavého příběhu musíme počkat až do února příštího roku.

Co se nám líbí a nelíbí?

Zajímavý příběh, atypické kulisy, kanibalismus, soubojový systém, zajímavá audiovizuální presentace, prostě kvalitní japonské RPG s buřičskými prvky.
Ty samé problémy, jaké má většina japonských RPG. Náhodné souboje, další náhodné souboje a než stačíte říct "náhodný souboj", tak přijde další náhodný souboj. No a pak jsou tu ještě rozlehlé, monotónní lokace a otevřený konec.
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz