Shadowrun: Hong Kong Recenze Shadowrun: Hong Kong

Shadowrun: Hong Kong

Tomáš Krajča

Tomáš Krajča

24. 9. 2015 09:00 11
Reklama

Na týhle práci od začátku něco smrdělo. "Potřebuju dostat recenzi na Shadowrun do vysílání." Za podpisem nějakého Jordana Blacka částka v nuyenech, co měla tolik nul, že jsem si je musel spočítat na prstech, jestli je to vůbec pravda. Nechal jsem deckera Jaxxe, aby mi pana Blacka proklepnul. Zdálo se, že pověsti o jeho bohatství nepřeháněly, ale agresivní blokovací AI zabránila průniku do osobního úložiště.
V pondělí ráno jsem našel před domem pytel s visačkou Shadowrun. Vevnitř uříznutá trollí hlava. A černá, spečená krev. Hodně krve. Cítil jsem ji na prstech, ještě když jsme s Vojtou u Rezavýho jacku dávali dohromady plán.
Někdo nechce, aby se recenze Shadowrun: Hong Kong objevila na veřejnosti. Jakuza? Triády? Korporace Polytronic Arts, nebo snad Ubi Deck? Zatím nevíme. Jistý je, že tenhle run nebude procházka rozkvetlou Faerií. Daleko spíš nás čeká bahno, lži, manipulace, úplatky a násilí na čtenářích.
Ale práce je práce.

Hong Kong vítá ohleduplné řidiče

Špína a krev

Shadowrun: Hong Kong
i Zdroj: Hrej.cz


Ulice Hong Kongu jsou i v izometrické grafice koncertem na téma "odpadky, špína a krev." Připravte se na některé velmi násilné a naturalistické scény, a to i v podání komiksové grafiky. Bez nadsázky nejde o hru vhodnou pro děti!

Okouzlující cyberpunkový svět papírového RPG Shadowrun, který mísí prvky fantasy, kouzla, šamanské rituály a vyvolávání duchů s hackováním, všemocnými korporacemi, zkorumpovanou policií a pouličními gangy, nás ve svém herním zpracování už zavedl do Seattlu a Berlína. Nyní přichází na řadu vzdálená krása i nízkost Hong Kongu, města, které si mezi sebe rozdělily mafiánské rodiny. Města, kde násilí a drogy mají své místo vedle klášterních zahrad mistrů feng-šuej, a i když lidi trápí chudoba, útlak a zlé sny, pojmy čest, morálka a věrnost ještě docela neztratily svůj význam.

Jako kriminální živel přichází hráč do Hong Kongu na vyzvání nevlastního otce Raymonda Blacka. "Starý dobrý Ray" se dostal do vážných potíží. O tom svědčí fakt, že krátce po shledání s bratrem Duncanem, sloužícím v místním policejním sboru, se z obou hrdinů stanou zoufalí desperáti. Snipeři pořádkových složek sundají dva spřátelené shadowrunnery a nepřítomným Raymondem sestavený tým se rázem ocitá mimo zákon, wanted – dead or alive. Nezbývá, než spálit své identifikační čipy, a tak efektivně vymazat identity obou hrdinů z povrchu planety. A na revanš plnit zdaleka ne vždy morálně i legálně čisté "prácičky" pro mafiánskou tetičku Cheng. Se vzdáleným cílem přijít na kloub tomu, zda zmizelý Raymond ještě vůbec žije, co tak zoufale hledal uvnitř nejchudšího hongkongského slumu – Zazděném městě, a čím je tajuplný projekt Prosperita.

Scenáristé Harebrained Games si dali maximálně záležet na objasnění motivací všech postav a propletení příběhových linií do celku, který nadchne všechny, jimž nedělá problém číst velké množství textu. Co, velké množství. Kvanta. KVANTA. Zatraceně velká K-V-A-N-T-A, až svádějící k dojmu, že jde víc než o hru o akutní záchvat grafomanie. Jenže – všechny ty texty odvádějí neskutečně dobrou práci při budování atmosféry, kolorování popisů a pronikání pod pozlátko herního světa i postav, které v ději vystupují. Strukturou děje je sled na sebe navazujících úkolů, jednotlivých "runů," z nichž ne všechny musí hráč splnit, i průběh samotných misí je značně nelineární. A je opravdová radost přijít na kloub tomu, jak to doopravdy je s příběhem vraha bohaté deckerské rodiny, nebo volit mezi většími či menšími podvodníky v kauze ukradených dat. Reálný dopad přitom znamená, že na volbách hráče v dialogových oknech závisí například to, zda získá cenného společníka do party shadowrunnerů, anebo kolik jednotek bude ve velkém souboji stát při něm a kolik proti němu.

Oni si začali...

Novinek v samotné hratelnosti je poskrovnu. Shadowrun je stále o procházení relativně menších městských lokací, které mají jen několik málo interaktivních míst a postav, s nimiž lze zapříst rozhovor, obchodovat nebo bojovat. Dlouhé hodiny stráví hráči v tahových bitvách a nezbytností je i rozvoj postav na základě skill-based systému neomezujícího konkrétním povoláním.

Mezi zajímavé drobnosti patří možnost začít boj jako první – v některých obrazovkách pravý roh monitoru ozdobí pistole, jedno kliknutí pak způsobí, že hráč zaútočí na vybrané nepřátele s výhodou iniciativy a prvního kola. Parta hrdinů nabízí zajímavé charaktery s odlišnými schopnostmi a od poloviny hry je možné značně individualizovat styl boje. Je tu ghúlí samuraj, trpasličí deckerka, elfí šamanka i ruským přízvukem mluvící rigger, který s sebou tahá jako domácího mazlíčka zabijáckého robota Kostěje.

Všechny texty odvádějí neskutečně dobrou práci při budování atmosféry, kolorování popisů a pronikání pod pozlátko herního světa i postav, které v ději vystupují.

Ke cti autorům slouží, že se pokusili rozbít stereotyp průzkumu lokací, rozhovorů a bojů mnoha změnami vyprávění a struktury úkolů. Ty tak mnohdy vyžadují téměř adventurní detektivní pátrání, hledání stop, zkoumání předmětů, a potřeba je i značná "vyčůranost" při volbě vhodných replik. Částečně potlačen je mechanismus "jazyků," ale i tentokrát může hráč získat výhodu znalostí shadowrunnerského, vědeckého nebo úřednického slangu, vysokým charisma nebo projevem síly, který zastraší druhou stranu.

Dobrá karma

Bordel v muzeu

Shadowrun: Hong Kong
i Zdroj: Hrej.cz


Přáli jste si někdy stát se bezohledným lupičem starožitností a prožít "muzejní noc" na chuligánský způsob? Pak je Hong Kong místem pro vás - hned jedna z prvních zakázek nabízí zadání: "vyplundrujte muzeum... a moc se neomezujte..."

Vyprávění dominuje Shadowrun: Hong Kong natolik, že hráči rádi odpustí i některé ne úplně přesvědčivé fáze hry. Třeba pasáže v matrixu jsou stále spíše otravnou nutností než zábavou; hackování termínálů prostřednictvím hledání správné obrázkové sekvence se brzy začne opakovat a zajídat. Podobně i kličkování mezi bezpečnostními programy a tak nějak sterilní a mechanické virtuální boje.

Nevyužitý potenciál jistě tkví i v souvislosti s délkou hry v rozvoji postav. Leveluje sice jak hlavní hrdina (obrazovka s vlastnostmi a na ně navázanými schopnostmi je navíc nyní mnohem přehlednější), tak i celá parta, ale bodů karmy lze během cca patnácti hodin hraní získat jen omezený počet a kdo nehraje za pouličního samuraje, může mít i ke konci pocit, že je pořád ve virtuálním světě jen ořezávátko. I když... že by to byl záměr?

Zcela samozřejmou výtkou pak může být recyklace herních mechanismů a také velké části obrazového materiálu z předchozích dílů. Shadowrun: Hong Kong se zkrátka a dobře hraje takřka stejně jako jeho předchůdci, a ne každému budou ke štěstí stačit nové, exotické a živě špinavé a krvavé lokace, ne každý ocení novou porci téhož; i když jsem nikdy neslyšel, že by si někdo stěžoval na novou porci vanilkové zmrzliny ;-) Hong Kong je tu zkrátka pro ty, kdo mají pro jeho temný a neúprosný svět, pestrost a chytlavé bojové mechanismy i bezvadný scénář slabost. Není to hra, která by křičela do světa něco o revoluci, i když na Kickstarteru překročila svůj cíl 100 tisíc dolarů za dvě hodiny a nakonec vybrala víc než milion. Je to hra, která... prostě a jednoduše je.

A stojí za každý váš nuyen.

U posledního uploadu jsme seděli s Jaxxem, přikrčení u ošuntělé tchajwanské deckovací stanice. Recenze prošla. Video. Obrázky. Verdikt. "Je to tam!" mohli jsme zvolat s vítězoslavným pocitem.
Podívali jsme se na sebe a neudělali nic. Na Floře pršelo a vítr hnal splašky a odpadky směrem k Olšanskému náměstí.
Oba víme, že jsme to dokázali. Oba víme, že to nic neznamená. Micro-Hack dostane ránu, ale jeho lidi pořád tahají za nitky, zejména tady, na x-Hrej. Shadowrun si získá svoje publikum, možná na den nebo dva. A než se sejde týden s týdnem, bude zase ze všech poutáků křičet Forza Hypersport. Malá výhybka z dlouhého a přímého kolejiště propagandy a vymývání mozků.
My, nezávislí recenzenti, tancujeme na ostří čepelí a každý den hrajeme o přežití. A přitom je celá naše práce nejspíš zbytečná. Ale nepřestanem.
Jsme zrození pro tanec mezi stíny, naše psaní je shadowrun. Bez ohledů, bez zajatců a bez výčitek.

Shadowrun: Hong Kong
Windows PC

Verdikt

Výborné pokračování cyberpunkové série, které nadchne dramatickým příběhem a výborným scénářem úkolů. Mnohé motivy se opakují, ale díky chytlavé hratelnosti to Shadowrunu rádi odpustíte.

Reklama
Reklama

Související články

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama