Seriálové Halo je nadějné. Zatím ale neví, čím by vlastně chtělo být | Kapitola 2
Seznam kapitol
Master Chief po deseti letech konečně přistál i na obrazovkách televizí v seriálové adaptaci Halo. V čem se Paramountu podařilo zachytit esenci předlohy, a co se naopak hrubě nepovedlo?
KWAN-NAH
Má to ale své stinné stránky. Pokud se totiž příběh zrovna netočí kolem Master Chiefa a UNSC, jde o naprosto zoufalou nudu. Vidím několik logických, i když spoilerózních důvodů, proč v příběhu hraje mladá Kwan-Ha důležitou roli. I přes obrovskou snahu talentované herečky je ale celý její příběhový oblouk příšerný, bizarně napsaný, a jí věnované epizody jsem měl sto chutí přeskakovat. Nepomáhá tomu ani dost klišoidní prostředí těžební kolonie v pásu asteroidů nebo pouštní planety ve stylu Duny. Hřebíčkem do rakve je pak to, že naznačený smysl příběhu tak trochu odporuje základním principům fungování vesmíru Halo a vlastně se do univerza vůbec nehodí. Jediným světlým bodem je snad jen vztah se spartanským dezertérem a vesmírným pirátem Sorenem.
Problém vidím i v záporné postavě Makee. Také v tomto případě se představitelka snaží, seč může. Scénář ji ale střílí projektily z needleru do zad. Samotná myšlenka lidského dítěte v silách Covenant, minimálně ve vyobrazené formě, je dost zvláštní. Vyloženě zbytečný je ale z mého pohledu její vztah s Master Chiefem, který taktéž trochu nabourává základní myšlenky předlohy.
TAHLE JESKYNĚ…
Základním problémem seriálu Halo je jeho rozkolísanost a hledání vlastního směru. Na úplném začátku vás namlsá velmi solidní akcí, ve které se Master Chief a jeho parťáci opravdu chovají jako Spartani. V ten moment jsem měl doslova husí kůži a těšil se na to, co ještě uvidím. Některé scény, momenty nebo autorské nápady jsou vyloženě skvělé, silné jsou pak i konkrétní epizody a čas od času se prostě podaří perfektně zachytit atmosféru a myšlenku Halo. Jindy ale seriál střílí těžce mimo, připomíná naprosto generické sci-fi, chování postav nedává smysl a třeba závěrečná velká bitva byla bohužel na rozpočet a kvalitu CGI až příliš ambiciózní. I přesto se navíc nedaří Covenant vykreslit jako skutečně nebezpečného nepřítele, který by lidstvo doslova posadil na kolena. Halo tak neví, jestli by chtělo být velkolepou space operou, osobním příběhem o Master Chiefovi nebo politickým dramatem zasazeným do doby války lidí a nábožensky fanatických mimozemšťanů.
Nelze říct, že by zvukový doprovod byl slabý. Kvůli sporům s Martinem O’Donnellem v něm ale chybí fantastické a ikonické motivy a linky
Na druhou stranu skrývá řadu krásných pomrknutí na hráče. Ať už jde o zvuky dobíjení štítů, přítomnost některých oblíbených zbraní, postupné odhalování nepřátel, ikonické hlášky, nebo naprosto fenomenální Jen Taylor v roli Cortany. Povedly se i hlavní postavy, které jsou výborně zahrané a alternativní pohled na některé kontroverzní prvky příběhu (klonování za účelem výroby AI) funguje až překvapivě dobře. Stále ale platí řada výše zmíněných výtek, ke kterým můžu připojit třeba bizarní posedlost svlékáním protagonistů nebo soundtrack. Nelze říct, že by zvukový doprovod byl slabý. Kvůli sporům s Martinem O’Donnellem v něm ale chybí fantastické a ikonické motivy a linky, tvořící velkou část sexappealu her.
Verdikt
Seriálové Halo nevybočuje ze standardu žánru a nejde o žádnou katastrofu ani o velkolepou podívanou. Fanoušky předlohy řadou věcí naštve, zároveň ale umí i potěšit, zabavit a především vzbudit velkou naději. Pokud v další sérii autoři zapracují na příběhu UNSC, dále prohloubí politikaření, udělají z Covenant na pohled zajímavějšího nepřítele a potlačí obskurní povstaleckou linku, může být hodnocení výrazně vyšší.
