Sensible Soccer 2006

Já a můj Sensible
aneb
Fotbal nebyl nikdy takhle zábavný

napsal L. Grygar

Praha, červen 2006.

Ejhle, vyšlo demo! Původní Sensible jsem zažil jen z dávno přežité konverze, ale proč si to nově nezkusit - Německo za dveřmi, FIFA mě dávno nezajímá, na pětku Pro Evo nejsou chechtáky. Sto něco mega, sem s nimi! Demo si řekne o nejnovější DirectX knihovny a potom spokojeně startuje, Argentina proti Anglii, no tak tu Anglii, jejich fotbal je mi bližší nejen vzdušnou čarou. Dvě tlačítka, klasika, přihrávka a střelba, tou jde všelijak kroutit a ostatně ji používat i jako rafinovanější formu nahrávání. Nejdřív docela zmatek, člověk má v ruce spíš ty sporty od EA, ale nakonec tam modrobílým jednoho góla plácnu. Grafika svižná, bez škobrtnutí, zvuky chudé, ale taky sto něco mega, kdo by čekal víc. Hezké je to. Takové pitomoučké.

Argentina - Anglie 0:1

Dávám repete. Obtížnost na bodu mrazu, hned bych si ji vyhnal výš, kdyby to šlo, soupeř hází auty na moje hráče a penaltu kopne tragičtěji než Beckham léta páně 2004. Dostávám se do hry a daří se mi kombinovat, z jednoho takového ťukesu vznikne prostor pro Riineyho (tja, na licence se holt nedostalo) a prásk ho, pumelice jako z děla a už vedu 3:0. Ze zmatku před vlastní brankou počítač ještě sníží, ale pak už hvizd rozhodčího a zase ta neodbytná exit obrazovka, vypočítávající, co všechno bude v plné verzi.

Ptám se tedy po redakci, co a jak ve věci plné verze Sensible Soccer 2006. Jo, napsal bych si ho tuze rád. Pak natáčíme podcast, kváknu cosi o tom, že jsem demo hrál do pěti do rána, což je ovšem lež jako věž: hrál jsem ho do osmé ranní a mezi zápasy vždycky přečetl kapitolu jedné knížky o cizí zemi a doufal, že mě to uspí. Neuspalo. Další zápas. Další kapitola. Další zápas.

0:3, 1:4, 1:1, 0:2, 0:1, 0:5, 2:2

Plná verze rotuje v mechanice, instaluje se tentokrát pět set padesát mega a já se nemůžu dočkat. Světové ligy! Evropské poháry! Odemykatelné bonusy! Demo chrlilo lákadla jako socialistická vláda dávky, no ale mě jde o samotnou hru, vážně. Chci úspěch. Chci další týmy. Chci s Wanderers vyhrát FA Cup. Nebo Ligu mistrů s Interem. Na tu českou prohnilou vyměšuje pes, ale mohl bych si vytvořit tým zásadových Klapzubů a rozsévat morálně čistý a herně krásný fotbal od Lízátek ke Stínadlům. Možnost upravit si hru dle libosti (a vrátit tak například hráčům i týmům jejich původní jména, byť přesně na to už se samozřejmě objevil pohotový fanouškovský patch) je tu okamžitě po ruce. Žádné komplikace! To je motto celého Sensiblu, vždycky bylo.

Ale i když dojem skutečného fotbalu přináší Sensible Soccer jen sporadicky, jeho krásu zpracovává na jedničku. Takovou radost z podařeného pasu nezažijete v žádné jiné fotbalové hře, to vám garantuji. Možnost svobodně ovládat pohyb míče využijete naplno jen s gamepadem, ale hra se dá celkem bez problémů ukočírovat i na klávesnici (jen budou mít vaši střelci krapet svázané ruce... tedy vlastně nohy). Není sebemenším problémem posílat tu přihrávky do otevřeného prostoru nebo čechrat míče za obranu, střílet falší nebo vystřihnout učebnicovou narážečku. A ty góly, co potom padají! Dojde na vymetání pavučinek i nekompromisní průstřely z bezprostřední blízkosti, zakončit můžete skluzem i nůžkami. Hlavičky z rohových kopů jsou samozřejmostí, poslat přímák rovnou do branky nečiní dobrému střelci sebemenší problém.

Jdu do toho naplno a s Wolverhamptonem procházím anglickou ligou jako nůž citrónovým máslem.

6:0, 6:0, 6:0

Tahle hra je vážně neuvěřitelně snadná. Skoro se dá mluvit o tom, že v režimu jednoho hráče nenabízí Sensible ani za mák výzvy. A to je průšvih, protože koho rajcuje mistrovství světa, které vyhrajete s Polskem a prstem v nose? Je hrozně fajn, že snad úplně každý zvládnutý turnaj či herní režim odemyká nějaký roztomilý bonus (nový účes pro tvorbu vlastního hráče, další typy povrchů), ale nemá být odměnou v první řadě vítězný pocit z pokoření náročného soupeře? Jasně, tohle všechno odpadá v případě, že umělou inteligenci pošlete k šípku a domů si natáhnete partičku kamarádů, ale ti vám jednak vyžerou ledničku, jednak nejsou vždycky k dispozici. No a online režim, ten tu prostě není.

Nedokážu říct, jestli mě Sensible Soccer zklamal, protože jsem do něj šel s nulovým očekáváním. Jádro jeho hratelnosti je zcela bez debat úžasné, ale šlo kolem něj postavit ještě mnohem lepší hru. Třeba taková atmosféra na stadionech, o té se snad ani nedá mluvit. Nikdo po Codemasters nechce, aby monitor zahltili pozlátkem grafiky a kamerových fíglů z televize, nicméně po zvukové stránce je to fakt bída. I ty nejkrásnější góly hledištěm jen prošumí, ať už hrajete doma nebo venku nebo místní přebor nebo finále Poháru UEFA. Kde je skandování? Kde jsou oslavné chorály? Na pětníku bych vám dokázal vyjmenovat tři nezávislé hry, které se zvukem pracují tisíckrát líp. Škoda.

Nicméně:

5:1, 4:0, 2:2 (?), 7:1, 5:0

Už je zase osm ráno. Stavím na kafe, jdu si pro noviny a koblihy. Dopíšu tuhle recenzi.
Další zápas.
Dopíšu ji.

(je to příšerná hra)

Zápas.