Safecracker: The Ultimate Puzzle Adventure

Hned na začátek si něco ujasníme. Safecracker: The Ultimate Puzzle Adventure, není žádný nástupce stejnojmenného titulu z roku 1997, i když pár společných indicií v něm jistě najdete. Rozhodně se nejedná o hru s velkým spádem a drtivými dějovými zvraty. Nezakládá si na vašich reflexech, neklade veliké nároky na váš počítač a vlastně ani na vaši koncentraci. Stačí vám, když se pohodlně usadíte, vžijete se do role profesionálního kasaře a necháte se pohltit atmosférou jeho profese. Pak již stačí zapnout mozek asi na 200% a Kasař pro vás bude jednoduchou hříčkou. Tak co, jdete do toho s námi?

Tajemství v trezorech

Safecracker je klasická point-and-click adventure, v níž se dostanete do role kasaře, který byl najat rodinou právě zemřelého multimilionáře Duncana Waltera Adamse. Ten svůj majetek nechtěl dát tak lehce a díky jeho koníčku ve sbírání nejrůznějších zabezpečovacích zařízení, rozmístil po domě na pětatřicet těch nejlepších sejfů na světě. V každém z nich je ukryto nějaké vodítko, či číselná kombinace, která vás dostane dále. Cílem vašeho snažení je najít konečný sejf, v kterém se nalézá závěť, po které tolik rodina touží. Až tento nelehký úkol splníte, dostanete teprve zaplaceno.

Příběh je na první pohled vcelku zajímavým motivačním prvkem, avšak postupem času zjistíte, že se jedná jen o velice tenkou nitku, která spojuje luštění jednotlivých hádanek. Od strohého úvodního videa nepotkáte ani živáčka (takže kdo má rád rozvětvené dialogy, zamiřte jinam) a neshlédnete žádnou spojující animaci. To dělá celou hru velice pustou, opuštěný dům působí spíše jako bludiště, do kterého autoři rozmístili své puzzle v naději, že děj hráče pohltí. To se bohužel nestane a nějaké napětí z toho, že již za chvíli konečně odhalíte veliké tajemství, komu že multimilionář svůj majetek odkázal, se nekoná. Chybí nějaká napínavá zápletka v pozadí, ukrytá vražda nebo cokoliv, co by vás táhlo dál a dál. Jediné spojení příběhu během hry se dozvídáte z rozmístěných dopisů všech příbuzných, podle kterých si můžete o rodině udělat jakýsi obrázek. Do čtení vás ale nikdo nutit nebude. Takto tedy vše stojí a padá na kvalitě jednotlivých hádanek.

35 sejfů čeká. Chcete je?

Hra si rozhodně po stránce hádanek nezakládá na sbírání předmětů. I když jich pár v sejfech najdete, jedná se spíše o papírky s kódem nebo nějaké mechanické části, které hned v druhé místnosti použijete. Kombinovat nejde již prakticky vůbec a je možná škoda, že se hra v této části tolik zaměřuje na jediný postup. Tím postupem jsou právě nejrůznější puzzle a minihry. Pro představu. Procházíte jednotlivé místnosti, přičemž v každé z nich se většinou nalézá alespoň jeden sejf. Po přiblížení se vám ukáže celá hádanka zblízka a vy se dáte do řešení. Pokud se vám ho podaří rozlousknout, schránka se otevře a vy získáte nějaké vodítko k dalšímu sejfu nebo například k otevření dveří. Pokud si však s daným trezorem zrovna nevíte rady, můžete zkusit jiný, protože je jich vždy dostupných více. Dobré je, že cesta dál vede různými cestami a tudíž máte vždy možnost alespoň nějakého výběru. Užitečná je také mapa již vyřešených a stále čekajících puzzlů.

Otevřít takovou schránku přitom není žádná sranda. Obtížnost je velmi vysoká a vodítek k rozlousknutí je poměrně málo, takže musíte dát na svůj vlastní rozum. Jakmile se vám ale podaří přijít na smysl a postup daného puzzlu, jeho realizace je již většinou jednoduchou záležitostí. Konkrétně vás čeká dávání barevných teček do správného pořadí, posunování tlačítek po šipkách, skládání rozházeného obrázku, nebo luštění číselné kombinace u velikých sejfů, které tak dobře znáte z akčních filmů. Nejde ale vždy jen o čísla a nějaké kombinace. Pod ruku se vám například dostane i minihra s železnou kuličkou, kterou ovládáte magnetickou silou. Je sympatické, že autoři nešáhli jen do starých zásob (mají za sebou Return to Mysterious Island nebo The Secrets of Da Vinci: The Forbidden Manuscript) a dali se do vlastního realizování, tudíž se setkáte se spoustou neznámých postupů.

Puzzle pozitivní

O technické stránce hry toho vlastně není moc co říci. Ve veliké vile máte něco pod čtyřicet menších i větších místností, schodišť, hal nebo zimních zahrad. Dům má dvě patra, sklepení a menší půdičku. Pokoje vypadají stejně, jako v pěti dalších adventurách, které jste již hráli, takže se podíváte na sametové koberce, rudé závěsy a jemně vyřezávané dřevo. Potkáte také kýčovitý výhled do zahrady a pár dalších objektů, které asi překvapí málokoho. Ono ale na prostředí ani tolik nezáleží, protože každá hádanka by se dala označit jako samostatná hra, kterou velmi stroze s okolím spojuje jen plytký příběh a těch pár rádoby krásných místností. Detaily jsou vykresleny hezky, avšak s žádným objektem nelze pohnout a tak celé prostředí působí zcela mrtvě. Napínavou atmosféru rozhodně nevytvoří ani klidná, nevýrazná hudba, kterou v některých chvílích ani nevnímáte a někdy pro změnu nehraje vůbec. Na druhou stranu je tento klid pro řešení hádanek ideální. Jak jsme již říkali, s animacemi se kromě úvodu a závěru nesetkáte a tak ve vás hra kromě radosti z povedených puzzlů, zanechá spíše komorní náladu.

I když jsme na Kasařovi našli hodně nedodělků, jedno se hře upřít nedá. Svou hlavní část má zvládnutou na 100%. Hádanky a všelijaké minihry vás prostě pohltí a až na výjimky opravdu baví. Jejich různorodost je až obdivuhodná a vysoký počet vás dokáže zabavit na slušných pár hodin. Otázkou je, jestli máte náladu luštit tyto puzzle jen pro radost, protože veškerou motivaci ztratíte po prvních pěti minutách hraní. Musíte se tedy rozhodnout, jestli máte natolik rádi řešení zajímavých hádanek, že hře odpustíte nezajímavé technické zpracování, zbytečně plytký příběh a zaměření příliš na jediný styl hraní. Logicky jsou všechny puzzle navrženy skvěle a pokud lpíte právě na takové věci, klidně si ke konečnému hodnocení přičtěte nějaký bod navíc.