S.T.A.L.K.E.R.: Clear Sky Recenze S.T.A.L.K.E.R.: Clear Sky

S.T.A.L.K.E.R.: Clear Sky

Ulrik_

Ulrik_

14. 9. 2008 22:00 50
Reklama

Ačkoliv bych byl stále nejradši, kdyby knihu bratrů Strugackých na našich monitorech zastupovala adventura nebo hodně promakané tahové RPG, nakonec jsem se s existencí S.T.A.L.K.E.R.a (dále už jen Stalker) jakožto FPS smířil a mohu konstatovat, že ačkoliv to Strugačtí nejsou, zábava to dozajista je. To, že ukrajinští bratia nechtěli jen vypustit další peníze ždímající datadisk dokazuje hned několik věcí. Hlavní z nich je, že Clear Sky funguje jako stand alone a tak k jejímu hraní nepotřebujete původní hru. Když se pak zaposloucháte do příběhu, potěší vás, že se odvážili k plot twistu a místo pokračování se časově ocitneme před událostmi první hry.

Zóna je v této době ještě nebezpečnější a nevypočitatelnější místo než předtím, ač by se to původně nezdálo možné. Procházejí jí takzvané emise, smrtící energetické poryvy, které když už vám nevypálí maso z kostí, vám alespoň vypálí mozek. Výjimkou jste vy, tedy žoldák Jizva, který takovou emisi dokázal přežít. Nikdo neví jak, natož proč, ale zase tak moc to uprostřed těchto rušných dnů nikdo nezkoumá. Celá Zóna se chová divně a vědci mají mnoho teorií z nichž nejčastěji se opakuje ta o narušení rovnováhy vetřelcem na nějakém klíčovém místě tohoto svérázného biotopu. A protože bordel svědčí ještě většímu bordelu, vachrlaté status quo mezi místními frakcemi došlo svému konci a všechna ta uskupení vědátorů, lovců, průzkumníků i obyčejných vrahounů se do sebe pustila. A sem přichází Jizva, málomluvný střelec, kterého zpět k životu probrala skupina zvaná Jasná obloha (Clear Sky), skládající se hlavně z vědců, kteří pomoc chasníka jakým Jizva je potřebuje.

Ty moloďec, Jizva!

Nebojte se, jen s Jasnou oblohou hru nestrávíte. Je vynikající, že Clear Sky se skutečně podařilo uvést v život konkurenční systém frakcí, který skutečně připomíná apokalyptickou společnost. Je jen na vás ke komu se přidáte, možností je víc než dost a vy pravděpodobně vyzkoušíte jako správný žoldák všechny strany. Užijete si plnění jednoduchých úkolů i obran frakčních výsep před mohutnými útoky a právě v tu chvíli ožívá největší plus Stalkera, atmosféra. Jak skvělý je pocit, když se v zájmu jedné strany hodně činíte a pak, když vandrujete na vlastní pěst, zjistíte, že vás nahánějí tři skupiny stalkerů z protivníkova tábora. Přitom dokud si nevybudujete opravdu krvavou pověst, neštěkne po vás ani pes (místní zmutovaná monstra nepočítám). Podobně vypadá i celé prostředí, procházíte se přírodou a ona kolem vás hlučí svými přirozenými zmutovanými zvuky a vše působí jako by bez vaší přítomnosti existovalo dál. Autenticitě napomáhá i vyšší obtížnost. Jizva není žádný Freeman, který kosí monstra po desítkách. Bez krytí je jen kus chladnoucího a brzy ohlodávaného masa a často je útěk lepší než heroický boj.

Toto je má zbraň, říkám jí Nataša a máme spolu velmi intimní vztah.

Zbraně jsou slabé, nepřesné a teprve s upgrady, které zase stojí pořádnou sumu získávají na síle. A tak si svou věrnou pušku vylepšujete, lepíte na ní co vám přijde pod ruku, v duchu jí začnete říkat jménem, znáte každý kousek té omlácené pažby... ano, tohle je ten správný feeling apokalyptického světa! Společně s obtížností zůstal zachován i mírně hororový ráz hry. Ve dne je ještě všechno v pořádku. Ale když prozkoumáváte v noci temné sklady, kde víte, že jsou protivníci, které sotva ustřílíte když je vidíte a teď je naháníte kuželem baterky... Nic se asi nevyrovná okamžiku, kdy jsem se v noci plížil na misi proti nepřátelským stalkerům a z houštin mi přátelsky do obličeje skočil náhodou kolem se potulující mutant. Podobně skvělé jsou okamžiky, kdy pomocí detektoru hledáte artefakt, musíte jej mít v ruce a tak do druhé můžete vzít jen pistoli, sledujete okolí abyste nespadli do anomálie a modlíte se, aby zpoza té houštiny nic nevyběhlo, protože pistolkou zde neustřílíte ani zmutovaného kolibříka.

Vyďeržaj pijaněr!

Nicméně dosti chvály, Stalker má i své achillovy paty a protože je to zřejmě mutant má těch pat hodně. AI je přinejlepším průměrná. Většinou zvládá jen krytí a občasnou střelbu, mnohem raději útočí "na bodák". Nic nenaštve tak, jako když spojenec šlápne do ohně a pěkně vám ohoří, případně když jej v bitevní vřavě nechtěně postřelíte a on z vás nadělá fašírku, protože to bere jako útok. Intelektuální rezervy protivníků ovšem vynahrazuje jejich nelidská přesnost. To, že jsou schopni ustřelit mouše křídla na sto metrů by šlo po první hře už tolerovat. Ale to, že dostali do vínku granáty, se kterými zacházejí jako stroje, to už je větší problém. Granátem je prostě většina protivníků schopna trefit se tak, aby vám způsobila co největší zranění, i když to spočívá v prohození skrz dvě okénka nebo dokonce zasáhnutí vršku zdi. Je to frustrující a onu pečlivě budovanou atmosféru to boří. Podobně ji narušuje i občasné zacyklování úkolů od frakcí, kdy jste co deset minut voláni vysílačkou, abyste jim pomohli ubránit se útoku. Nestává se to naštěstí často.

Kapitolou samou pro sebe je pak česká lokalizace. Překlad do češtiny je sám o sobě takřka bezchybný, textově se drží předlohy a nebojí se nadávat stejně jako originál. Pravda, občas ty nadávky zní předimenzovaně a samoúčelně, ale to už je otázka vkusu. Horší je to ale s dabingem. Mohl by konečně někdo českým dabérům vysvětlit, že pro hru není třeba deklamovat jako na scéně? Hra je médium strukturou rovnající se filmu a nikoliv divadlu, předvádí prostředí a emoce nezprostředkovaně. Když v ní pak někdo dává důraz a užívá dikci jako v divadle, působí to směšně a nepatřičně podobně jako když ve filmu někdo recituje všemi těmi táhlými důrazy zesilujícími emoce. Stalker bohužel často trpí tímto syndromem. Je sice potěšující, že ne všichni dabéři přehrávají, ale i tak je jich až moc. Nicméně toto není záležitost jen čaského dabingu, ten anglický je na tom jen o trochu líp. Nejlepší pak je původní ruský, který můžete slyšet od stalkerů u ohně, kdy, pokud onen jazyk ovládáte, se i můžete zasmát nějakému tomu vtipu. Diskutabilní je pak úloha hudby. Přiznám se, že vzhledem k atmosféře a co nejlepšímu vychutnání si pocitu pobytu v reálné Zóně jsem si hudbu vypínal. Na druhou stranu, ta melodická, typicky východní muzika působila příjemně, zvláště v jednotlivých osadách. Kdo by si chtěl ten pocit ještě prohloubit a nechtěl chodit krajinou bez hudebního doprovodu, nechť zkusí mou oblíbenou folkovou skupinu Nautilus Pompilius, jejíž texty navíc ke hře opravdu sednou.

S.T.A.L.K.E.R.: Clear Sky
Windows PC

Verdikt

S.T.A.L.K.E.R. je hra plná rozporuplných částí. Na poli FPS jde o poměrně unikátní záležitost, rozhodně lepší než první díl, která zapůsobí hlavně svým světem, který už se skutečně podobá živoucímu světu apokalypsy. Na druhou stranu má hodně dětských nemocí, které pro někoho mohou znamenat konec téhle dozajista kvalitní hry.

Co se nám líbí a nelíbí?

Jednoznačně atmosféra, která vás pohltí a po většinu času nepustí. Dobrý je systém upgradování zbraní, artefakty skutečně stojí za hledání a všechno to nebezpečí s ním spojené. Frakce fungují a konkurují si. Grafika je skutečně propracovaná s velkým citem pro detail.
Mírně zabugovaná AI, nelidská přesnost protivníků, kterou snad upraví patch. Příběh je vlastně docela plochý (ale ani si toho nevšimnete), nemalá obtížnost může i hráče hledajícího hromadné masakry odradit. Dabing stále není na profesionální úrovni.
Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama