Robert D. Anderson & the Legacy of Cthulhu

V poslední době se ve spojitosti s přebíráním námětů hororových knih mluvilo hlavně o dvou autorech. E. A. Poe a H. P. Lovecraft. Druhý jmenovaný je v herní branži ještě o něco známější a každý, kdo hrál Call of Cthulhu, měl tu čest setkat se právě s tímto mistrem hororové atmosféry, bohem Cthulhu a neuvěřitelnými dějovými zvraty. Legacy of Cthulhu sice není natolik známé jako Dark Corners of the Earth, které se objevilo právě v Call of Cthulhu, to však neznamená, že by jeho děj dosahoval menších kvalit. Opět se dočkáte výborného namíchání sci-fi a reálií z roku 1940, nacistického prostředí doplněného o fantasy svět boha Cthulhu a příběh vás vtáhne a jen tak nepustí. Ve hře naleznete celkem 15 misí, přičemž každá odpovídá jedné kapitole ze stejnojmenné knihy. Račte vstoupit.

AAA titul z toho nebude

Legacy of Cthulhu není žádný herní velikán. Jedná se o titul vytvořený herními fanoušky z Homegrown Games, kteří si jednoduše za 50 dolarů koupili program FPS Creator a v něm vytvořili svůj příběh. Právě proto ve hře nenaleznete žádné možnosti nastavení grafiky, obtížnosti, nemůžete měnit ovládání a nemusíte ani celou hru procházet postupně, jak jste z ostatních titulů zvyklí. Zaseknete se v prvním levelu? Vyjeďte do systému, otočte stránkou v menu a klikněte na kapitolu následující. Nebo celý seznam misí vezměte od poslední. Podstatnou věcí však je, že tímto způsobem velmi brzy ztratíte dějovou linku a jen těžko na ni znovu navážete. A to by pro vás byla velká škoda.

Z úvodního intra, vyprávěného pomocí velmi povedených černobílých obrazů, se dozvídáte něco o hlavní postavě, Robertu D. Andersonovi. Tento muž z New Yorku s kořeny v Německu přišel v mládí o oba rodiče. I sám se ale dokázal vzepřít těžkému osudu, vystudoval a stal se soukromým detektivem. Po nějaké době se dostal k případu, u kterého vedle mrtvoly našel prapodivný dopis týkající se jeho rodiny, především dědy, který žije v Německu na hradě. I přes přísná opatření se hlavní hrdina vydává do rodné země. Těsně před dosažením svého cíle ho však uvězní nacisti hlídající okolo celého hradu. Jaký mají důvod střežit toto opuštěné místo? A proč vás tak záhy uvěznili? To jsou jen úvodní dějové otázky, na které narazíte. U Lovecraftových novel nikdy není nic tak jednoduché, jak se může na první pohled zdát, takže se dočkáte několika velkých dějových zvratů, dostanete se i mimo náš svět a budete pátrat po temných obřadech, rituálech a experimentech, které nacisté v rozsáhlých podzemních prostorech provádějí. Tento chytlavý děj v kombinaci s perfektně namluveným hlavním hrdinou a zajímavě točenými filmečky, kde vystupují přímo autoři hry a plynulou němčinou všemu dodávají věrohodnost, vás bude opravdu bavit a k této části hry nemáme výtek.

Hororová akční adventura?

Zmíněný příběh, temné uličky podzemí, výpravy do jiných světů a všudypřítomné satanistické znaky přímo nahrávají hororové atmosféře na smeč. Ta ale bohužel vše zahrává do autu již zhruba po deseti minutách, ve kterých se seznámíte s poměrně strohou akcí a celým herním systémem. Také zjistíte, že pokud není zbytí a musíte nahrát starší uloženou pozici, tajemná atmosféra je ta tam a horor se stává z něčeho jiného. Nahrávací časy totiž nejsou dlouhé, ale přímo nekonečné a i po desáté, kdy se nahrává stejná mise, si počkáte zhruba čtyři minuty. Takto napsané sice mohou znít směšně krátce, jenže ve hře to je otřesně dlouhá doba a sami uvidíte, že 4 minuty civění na jeden obraz a poslouchání stejného povídání (které navíc zabere zhruba jen půlku času), vás velmi brzy otráví. Legacy of Cthulhu navíc není hrou, kde byste načítali jednou za level, protože jste přehlédli nacistu za vámi. Načítat budete opravdu často a věřte, že počet tohoto čekání velmi prudce stoupá s dalšími misemi. Autoři totiž nasadili laťku obtížnosti velmi vysoko a i když se nesetkáte s více jak několika nepřáteli za jednu kapitolu, bezchybnou střelbou a tuhým kořínkem vám dají pořádně zabrat. Navíc budete neustále bojovat s počtem nábojů, kterých je na mapě jen velmi málo a musíte se vždy dobře rozmyslet, než vystřelíte. Na začátku každé kapitoly vám bohužel žádné zbraně ani náboje nezůstanou a tvůrci vám vždy přidělí to, co považují za vhodné.

A jak se vůbec Legacy of Cthulhu hraje? Se svým hrdinou (v 3D pohledu) chodíte po spletitých chodbách podzemního komplexu a hledáte cestu vpřed. Občas potkáte nějakého toho vojáka (několik málo druhů odlišených navíc pouze zbraní a sem tam sestřička s injekcí nebo doktor) a když budete mít opravdu štěstí, narazíte později i na několik příšer. Kromě nepřátel vám překážkou budou zamčené dveře, do kterých budete buď hledat klíč nebo správnou páčku, kterou je otevřete. Co k tomu dodat? Adventurní prvky, jako občasné rozstřelení barelu, pomocí nějž si probouráte cestu dál, zmáčknutí správné kombinace tlačítek a několik dalších drobností snad ani nestojí za řeč. A odkazovat tuto primitivnost herního stylu na návrat ke kořenům žánru by byla hodně průhledná zástěrka. Wolfenstein 3D v modernějším designu a se špičkovým příběhem je tady. Dá si někdo?

Fandíme nadšencům

Grafiku nemá ani příliš cenu rozebírat. Z okolních obrázků si jistě uděláte představu o béčkovosti celého enginu a všech objektů v něm. Pohyblivost prostředí je na naprostém minimu, postavy vypadají jako nepovedení ufoni a ještě vtipnější pohled nabízejí při pohybu. Sympatické naopak je, že autoři do hry přidali i spoustu bonusového obrazového materiálu a nezapomněli ani na vyznávače multiplayeru. Hra obsahuje čtyři speciální mapy, ve kterých si užijete po LANce srandu až v osmi lidech. Online možnost samozřejmě také nechybí, i když o plnosti serverů značně pochybujeme. Atmosféra tohoto hraní je přitom někde úplně jinde, protože se na malých a dost rychlých mapách nachází i speciální zbraně, jako UZI, Thomson nebo zabijácký samopal. A to oproti singleplayerové nabídce několika pistolí, brokovnice, sekery a pár dalších kousků, dodá hodně adrenalinu.

Nemáme nic proti nadšeneckým projektům, navíc když obsahují tak vyšperkovaný děj, jako právě Legacy of Cthulhu. Bohužel je tento faktor společně se slušnou délkou hry, pěknými videi a LAN hrou tím jediným, co můžeme na hře pochválit. Přitom stačilo trošku více testování, aby sami autoři viděli, že nastavili laťku obtížnosti příliš vysoko a hra je v této verzi opravdu jen těžko hratelná. Hororová atmosféra se vytrácí a jediný horor, který vám u hraní zůstane, bude strach o drahocenné náboje a čekání na načtení mise. FPS Creator holt nedokáže vykreslit rychleji tak veliké plochy, jaké si tvůrci usmysleli. Pokud máte o hru zájem a chcete podpořit tento mladý ambiciózní tým v další tvorbě, zabrouzdejte na zahraniční servery, kde se v online shopech cena pohybuje od dvanácti do patnácti dolarů (do 300 Kč). To sice není nabídka, která se neodmítá, ale za zvážení jistě stojí.