Recenze WRC 10, plně licencovaného rallye plného vzpomínek | Kapitola 2

TRHEJ

Oni milovníci hardcore simulace asi můžou rovnou jít o dům dál. Jízdní model ve WRC 10 má totiž k nějakému simulování hodně daleko. Od minula k žádným výraznějším změnám nedošlo, závodění je pořád celkem zábavné, ovládání příjemně responzivní a výzva tak akorát vysoká. Dokonce mi přišlo, že je letos hra trochu benevolentnější, když přijde na jezdecké chyby nebo drhnutí nebezpečných okrajů cesty. Na druhou stranu jsem nabyl dojmu, že se od sebe mírně liší chování na zdánlivě stejných površích. Keňská a estonská šotolina působí malinko odlišným dojmem, a i když by to tak logicky být mohlo (jiné složení písku a štěrku), pochybuji, že s tím autoři kalkulovali a že je rozdíl tak markantní. I díky tomu jsou některá místa zábavnější než jiná. Třeba kličkování v klouzavých asfaltových serpentinách Monte Carla je naprosto výbornou zábavou, naopak silnice Chorvatska mě svou unylostí brzy přestaly bavit.

i Zdroj: Hrej.cz

Je jen trochu škoda, že WRC 10 oproti Dirt Rally příliš neumí zprostředkovat hrubou sílu závodních speciálů. U nižších tříd to celkem funguje, slabounkou předokolku v juniorské divizi musíte do kopce tlačit pedálem na podlaze úplně stejně jako u konkurence. Zuřivá monstra v nejvyšších divizích jsou ale prostě jen… rychlejší. Jednou z devíz jízdního modelu Dirt Rally 2.0 bylo to, že jste třeba u Fabie R5 doslova cítili, jak vás při roztočení z místa chytne za pupek a vystřelí kupředu jak z praku. A to prosím mluvíme o kategorii WRC2. V novince od KT ten brutální foukaný výkon prostě v sebelepším autě cítit není.

Samostatnou kapitolou jsou pak retro vozy. Opět si s láskou zavzpomínám na Dirt Rally 2.0. Když jste utýranou Fulvii vytočenou na hranici technických možností hnali patnáctikilometrovou erzetou, už někde v půlce jste slyšeli, jak pod vámi historický kus techniky svádí krutý boj s fyzikálními zákony. Hvízdání brzd, vrzání, zoufalý sykot čtyřválcové atmosféry… Prostě jste cítili ten rozdíl oproti moderní technice. V případě WRC 10 jsem měl pocit, že jsou legendy prostě jen mírně zpomalené variace na současné stroje. Univerzálně pak platí, že auta na všech površích mají možná až příliš vysokou brzdnou sílu a skutečně v koncích jste jen tehdy, když do vlásenky vletíte v plné rychlosti.

Jednou z malých novinek je možnost zvolit obutou směs pneumatik nezávisle pro každé kolo

Posledními dvěma odstavci rozhodně nechci jízdní model nějak výrazně hanit. Opět připomínám, že je zábavný, vzrušující, poměrně přístupný a celkem responzivní. K simkádovému ideálu má ale pořád hodně daleko. Jen tak mimochodem, jednou z malých novinek je možnost zvolit obutou směs pneumatik nezávisle pro každé kolo (!). Rally kajšmentke tím pádem můžou experimentovat a třeba u předohrabů na ledě vyzkoušet kombinaci gum na sucho a hřebů na sníh. V praxi pak tento systém přináší především komplexnější správu opotřebení, které je navíc ve hře opravdu zběsilé. Úplně novou gumu sežvýkáte během prvních šesti kilometrů v zásadě standardní jízdy, a to samé platí i pro všechny ostatní součástky vozu, které zřejmě lepí děti v čínské fabrice z kartonu. Na druhou stranu vám narozdíl od Dirt Rally nehrozí píchnutí a i světlomety jsou výrazně odolnější.

EXKURZE DO LET MINULÝCH

Výběr herních režimů je víceméně standardní. Vedle palety šampionátů, rychlých jízd a výzev se asi rovnou vrhnete do Kariéry. Ta se od minula příliš nezměnila, stále nabízí mix správy kalendáře, zaměstnanců a vývoje na jednoduchém talentovém stromě. Kromě rallye podniků v kalendáři najdete i vedlejší aktivity v podobě ježdění za náročných podmínek (bouře, tma a na maděru roztřískané auto), tréninků, zkoušek u nových automobilek a historických závodů. Nabídka těchto kratochvil ale po chvilce značně omrzí, nakonec jsem je i pro jejich nulový přínos přeskakoval.

Právě historické závody představují jedinou větší novinku WRC 10 a vedle kariéry k nim lze přistupovat i přímo z menu. Autoři se jali slavit padesáté výročí ve velkém stylu a nabízejí celou řadu zajímavých erzet zasazených do několika dekád nezpevněného závodění. Jednotlivé trasy se skutečně mírně liší od těch moderních, potěší detail v podobě diváků stojících nebezpečně blízko trati a absence otravných dronů. Jinak jde ale spíše o výplňovou zábavu, která je navíc, oproti klasické kariéře, pekelně obtížná. Je škoda, že se v KT nerozhodli ještě trochu přitlačit na pilu a retro závody dále nepilovat. A co je nejhorší, také se splněním režimu rozhodli podmínit možnost vytvořit vlastní rallye stáj v kariéře. Proč? To skutečně netuším a jde o naprosto hloupé rozhodnutí.

Po pár průletech Akropolí nebo novozélandskou džunglí jen tak z povinnosti se tak stejně nejspíš vrátíte k současným speciálům.