Recenze SpongeBob SquarePants: The Cosmic Shake, dalšího důvodu, proč tuhle houbu milovat, anebo nenávidět | Kapitola 2

Jakkoliv jsem na konci předešlé části vyjádřil jistou víru v nějakou evoluci, byl bych s ní hodně opatrný. Existuje sice spousta her pro děti, které vyloženě selhávají a špatně se hrají, ale v průběhu času jsme si zvykli na jakýsi mustr, z něhož podobné projekty nerady vybočují. Má to svou logiku, která zazněla v samotném úvodu, a jednoduše platí, že pokud si netroufáš na nic lepšího a riskantnějšího, prostě okopíruj to, co funguje jinde.

Cosmic Shake tak neoplývá novými nápady, a dá se s klidem říct, že se hraje stejně, jako ty „dobré“ plošinovky pro nejmenší. SpongeBob většinu času běhá, máchá síťkou na medúzy AKA útočí, rozbíjí věci okolo, umírá, a snaží se o to samé znova a znova a znova. 

Na druhou stranu bych vývojářům křivdil. Jestliže jste hráli jakoukoliv podobnou hru, máte slušnou představu i o téhle aktuální. Vývojáři ale umně dokázali vytěžit víc díky skvělému zasazení hry. Do Zátiší Bikin přijíždí nová pouť, a nebyl by to prostoduchý SpongeBob s nejlepším a nejdebilnějším kamarádem pod sluncem Patrikem, kdyby na ní nechtěli zažít ten nejskvělejší, nejbombastičtější večer jejich života. Jenže tenhle večírek byl přese všechno počáteční nadšení trochu propadák. Jedinou záchranou je prachobyčejný stánek se starožitnostmi jakési mořské panny, která sice naprosto vědomě prodává důvěřivým návštěvníkům staré polorozpadlé harampádí, ale i tak dokáže změnit osudy lidí ve městě.

SpongeBob totiž vytáhne starou, zaprášenou lahvičku s fialovým lepkavým sajrajtem podivného původu kouzelným bublifukem, kterýžto by mu měl splnit všechna jeho přání. Výsledkem téhle jarové vody je pár nových bublin v celém širém oceánu; a asi by to tak i zůstalo, kdyby se všechny nesrazily, nepopraskaly, neroztrhaly realitu okolo Zátiší Bikin na cáry a jednotlivé praskliny poté nasály SpongeBobovi kamarády, a ten je tak musí jednoho po druhém zachránit.

Cosmic Shake tak neoplývá novými nápady, a dá se s klidem říct, že se hraje stejně, jako ty „dobré“ plošinovky pro nejmenší.

Tenhle příběhový exkurz, jinak nepříliš zajímavý, podstupujeme zejména proto, že má vliv na samotnou hratelnost a prostředí, v nichž se pohybujete. Zátiší Bikin funguje jako jakýsi hub, z něhož vstupujete do jiných světů – alternativních realit – v nichž musíte své kamarády najít, a posléze je i zachránit. Jedinou výjimkou je Patrik, který sice nezmizel, ale namísto toho vedle vás poletuje jako heliový balonek. Protože proč ne?