Recenze Shadow Tactics: Aiko's Choice, nečekaného návratu do krvavého Japonska | Kapitola 2

Tady by asi normálně přišla první výtka, protože tři velké mise jsou jednoduše málo. Na druhou stranu, i tyto tři mise stačí na to, abych s chutí nominoval tohle rozšíření jako to hratelnostně nejlepší z roku 2021 na poli podobných her. Nevyšlo jich mnoho, pravda, navíc Aiko’s Choice fakt nepřináší ani chlup inovací, ale ta akce, ta je naprosto bezchybná, nikde nic neskřípe a vy si jen užíváte průchod skvěle navrženými úrovněmi. Trojice menších misí je odlišná, často ovládáte jen pár vybraných členů týmu, a tak jde vlastně o vítané zpestření. Neřekl bych, že s nimi měli vývojáři mnoho práce. Často se totiž jedná o kusy misí buď nových, nebo těch, které jste hráli v původní hře, ale například vypořádat se s nepřátelskou lodí v roli jinak neohrabaného Takumy bylo skvělé kratičké oživení jinak poměrně jasně nalajnovaného konceptu. 

Za cenu, za níž se hra prodává, bych pořád čekal víc.

Obvykle totiž hrajete všemi dostupnými prostředky; obecně se vyplatí postupovat v tichosti, metodicky, nezanechávat za sebou mrtvoly… prostě hrát chytře. Hayato, Yuki, Mugen a Aiko na to mají svůj vlastní repertoár zbraní. Hayato umí vrhat svůj šuriken, případně využije krátký meč, Yuki s oblibou, kromě dýky, využívá pasti na medvědy, Mugen umí precizně zacházet se svou katanou a jako jediný dokáže porazit v boji muže proti muži nepřátelské samuraje, přičemž Aiko je mistryně převleků a dokáže se snadno dostat za nepřátelské hrdlo svých protivníků. Takuma? Starý belhající se děda bez jedné nohy, místo níž má umělou protézu se schovanou puškou? Ten tichý být neumí. Přesto s ním budete muset přelstít palubu jedné záoceánské bárky. 

Přestože jsem v Aiko’s Choice nechal dobrých pět hodin, nedokážu se ani zpětně ubránit dojmu, že tohle není Beyond the Call of Duty. Za cenu, za níž se hra prodává, bych pořád čekal víc. Faktem ale je, že pokud jste nehráli základní hru, tohle DLC nutně nepotřebujete. A pokud bezmocně toužíte po přídavku, stejně peníze z peněženky vytáhnete, ať to stojí, co to stojí.

Aiko’s Choice ve výsledku dělá z Blades of the Shogun ještě trudnomyslnější zážitek. A, navíc, v mých očích připravuje půdu pro pokračování.

Vtip je v tom, i když jsem ze začátku příběh DLC nechápal, epilog hezky doplnil chybějící střípek skládanky. Ne, nedokáže vypointovat celé rozšíření a pořád si vlastně myslím, že se i příběhově dalo vymyslet něco krapet lepšího, na druhou stranu už konečně chápu existenci tohohle DLC. Tady se dostáváme na velice, velice tenký led, a já logicky nechci příliš mluvit o konci aktuálního balíčku misí ani o konci Blades of the Shogun, ale obě dvě věci spolu velice úzce souvisí a Aiko’s Choice ve výsledku dělá z Blades of the Shogun ještě trudnomyslnější zážitek. A, navíc, v mých očích připravuje půdu pro pokračování. Vývojáři vám prostě chtějí prozradit jednu věc, a namísto toho, aby vám ji prozradili někde v traileru nebo třeba na začátku další hry – pokud tedy skutečně bude – chtějí vám jí prozradit tímto způsobem. Dokážete bez ní žít? Ano, dokážete, pro příběh jako takový není „tak“ důležitá, ale vnáší do celého putování takový nenápadný lidský element, který v původní hře možná trochu chyběl. 

Víc už ale neřeknu. Fakt je ten, že jsem si i přes počáteční výhrady DLC užil, a vy si jej s největší pravděpodobností užijete taky. Nepatří k těm nejtěžším, a je škoda, že si autoři nepřipravili alespoň větší výzvu když nic jiného, ale ve výsledku nijak nevybočuje ze standardu a nějakou chvíli potrvá, než hře přijdete na zub. A o to jde přeci především…