Jedna z nejočekávanějších her Xbox Game Studios konečně dorazila, a pokud jste se na ni těšili kvůli mimořádnému audiovizuálnímu zpracování nebo zajímavému pokračování příběhu máme pro vás dobré zprávy.

Reklama

Když dojde na debatu k tématu “jak důležitá je délka hry”, vždycky jsem se řadil na stranu “raději kratší a vybroušenější, než delší a místy slabší”. Čím jsem starší a volného času i energie mám méně, tím více si vážím her, které dokážou nabídnout skvělý zážitek v rozumném časovém rozpětí. Z toho pohledu mne tedy nijak netrápí, že stejně jako první díl, také druhá Hellblade je záležitostí “jen” na několik hodin (zhruba 6 hodin na 6 kapitol příběhu). Naopak, kdyby záleželo na mně, jisté části (jak vysvětlím dále v textu) bych ještě o něco zkrátil.

Recenze Senua’s Saga: Hellblade II, strhující audiovizuální hostiny s mimořádným příběhem

Specifický žánr

Druhá věc, kterou si kromě délky musíte promyslet, je váš postoj k žánru tzv. walking simulátorů, neboli “zážitkových her”, u kterých celkový dojem z průchodu hrou a její výpravy, příběhu či atmosféry je citelně důležitější a dominantnější, než samotná hratelnost. Opět stejně jako v případě prvního dílu, také Hellblade 2 sice obsahuje herní mechaniky jako jsou souboje nebo jednoduché puzzly, ale ačkoliv jsou oproti minulé hře vylepšené, pořád se jedná spíše o jednodušší aktivity než o mechanicky propracované systémy.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT

Doporučená cena: 1299 Kč (MSS)
Česká lokalizace: textová
Obtížnost: Nastavitelná nebo dynamická
Základní herní doba: 6 hodin (první průchod ze tří doporučených)
Bude vás bavit: Máte rádi jedničku, silný audiovizuál a náročnější příběhy
Nebude vás bavit: Pokud vám vadí walking simulátory či “zážitkové hry”

Příběh a styl vyprávění je opět relativně náročný, ačkoliv úvodní kapitoly jsou snadno srozumitelné a disponují poměrně vysokým akčním tempem, postupně se věci začnou komplikovat a v druhé polovině hry již hraje větší roli symbolika, psychika a představivost. Abyste zde rozklíčovali některé události, musíte dávat dobrý pozor a být schopni definovat, které věci se opravdu dějí a vypadají tak, jak je vidíte - a které jsou opět jen v hlavě vaší hrdinky, trpící psychózou.

Cesta na Island

Před vydáním druhé hry jsem se docela obával, aby se nejednalo pouze o opakování či rozšíření stejné příběhové šablony a myšlenky, jako v první hře - tedy vyrovnávání Senuy s její nemocí a minulostí. Naštěstí se nic takového nekoná a příběh navazuje citelně odlišným způsobem, v mnoha ohledech. Senua zvládla svoji nemoc poměrně účinně zkrotit, přijmula skutečnost, že “hlasy” jsou její součástí. Zároveň s nově nalezenou odvahou opustila rodné souostroví Orkneje a vyrazila na Island, aby tam našla domov vražedných Vikingů, zodpovědných za masakr její vesnice v první hře. Cílem je zastavit nepřátele u zdroje, aby už nikdy nevyvraždili žádné další vesnice.

Příběh navazuje citelně odlišným způsobem.

Za tímto účelem se Senua záměrně nechá polapit vikinskými nájezdníky, kteří ji společně s dalšími lidmi unesou a vezou na své lodi domů jako otroky. Hned v úvodních minutách hry ale bouře způsobí ztroskotání lodi, které Senua málem nepřežije, aby se vynořila na pobřeží Islandu zraněná a neozbrojená. Objevování nové země, jejích přírodních divů i civilizace, patří mezi nejzajímavější novinky v druhé hře. Tím největším rozdílem je ale skutečnost, že Senua tentokrát není sama: během své cesty potká nové postavy, některé přátelské, některé nepřátelské a některé nevypočitatelné. Vztahy s těmito postavami pak představují jednu z nejzajímavějších složek nového příběhu.

Meč, runy a kymatika

Z hlediska hratelnosti budete především procházet úžasnými interiéry i exteriéry Islandu, objevujíce nádhernou rozlehlou krajinu, lokální vesnice nebo stísněné, do tmy utopené hlubiny jeskyní, skrývajících nebezpečná tajemství. Průzkum prostředí je dominantní složkou hratelnosti, ale i tohle pouhé “procházení” vás dokonale ohromí, díky absolutně dech beroucí grafice, podpořené snad ještě propracovanějším zvukem (sluchátka jsou naprostá nezbytnost, alespoň pro první průchod hrou, jelikož binaurální zvuk jinak není možné naplno zažít) a dokonale filmovou hudbou.

Sluchátka jsou nezbytnost, binaurální zvuk jinak není možné zažít.

Pokud dojde na boj, nově hra rámuje souboje tak, abyste vždy bojovali pouze s jedním protivníkem. Díky tomu jednak odpadá frustrace z nečekaných útoků zezadu, ale kromě toho bylo navíc možné citelně vylepšit animace a reakce protivníků i Senuy. Pohyby a choreografie bojujících vypadají ještě živěji, reálněji a pestřeji, mnohem lépe cítíte váhu vaší postavy, meče, i nepřítele. Nepřátel je několik druhů, což zajišťuje odlišnou taktiku pro každého z nich. Přesto jsem se ale nemohl zbavit dojmu, že jakkoliv jsou souboje zábavné, působí stále poněkud jednoduše (prakticky máte vždy k dispozici jen úskok, rychlý úder a silný úder, případně pozicování v aréně) a místy i poněkud natahovaně, když na vás hra například vrhne deset nepřátel v řadě. Osobně by mi tedy vůbec nevadilo, kdyby se autoři rozhodli ještě více přiznat, že boje a související mechaniky nejsou jádrem hry a některé tyto sekvence zkrátili.

Určitého uhlazení se dočkaly také prostorové hádanky a puzzly, díky čemuž budete méně bloudit a některé z nich vás možná příjemně překvapí svojí nápaditostí, alespoň po vizuální stránce - dobrým příkladem tohoto jsou puzzly související s “přepínám podlahy a odrazu na stropě”. Zároveň řadu hádanek doplňují kymatické efekty (zviditelněné vzorce zvukových vln), které jsou vizuálně velmi působivé, což podporuje i skvělá animace či velmi svérázné zvukové efekty, které je doprovází. Tato hra je mistrovské dílo nejen technicky a výtvarně, ale také vyloženě esteticky. Slova ani screenshoty nestačí.

Jednou nestačí

Jak už jsem naznačoval, hra vás od prvních minut zcela ohromí a uchvátí svým zpracováním. Tenhle efekt nijak neopadne a neokouká se po celou dobu prvního průchodu, kromě jiného i proto, že lokace i děj nádherně gradují. Unreal Engine 5 zde skutečně naplno předvádí, co nové technologie dokáží. Umožňuje mu to samozřejmě také design hry jako takové, kdy většinu času je na obrazovce jediná postava a velmi pečlivě orámovaný prostor. Ačkoliv je ale hra víceméně koridorová, budete mít v otevřené krajině pocit nezměrného prostoru kolem vás. Hrál jsem na konzoli Xbox Series X a navzdory mým obavám z plynulosti jsem nezaznamenal žádné problémy v tomto ohledu. Díky neustálým plynulým přechodům mezi hratelnými pasážemi a filmovými sekvencemi jsem údajných 30fps vnímal jako naprosto přirozených, což mne samotného nemálo překvapilo.

Po prvním průchodu hry se vám otevře možnost hrát znovu, ale tentokrát s jiným hlasem vypravěče. Může to znít jako nenápadná změna, ale ve skutečnosti má drastické dopady na příběhový zážitek, protože novým vypravěčem se stanou postavy, které jste po cestě potkali. Díky tomu získáte zcela nový vhled do jejich osudů a v některých případech je tento vhled nemálo dojemný díky tomu, že už víte, jak cesta některých z nich skončí (z vašeho prvního průchodu). Kromě toho můžete také hledat sběratelské předměy, které vám odemknou další extra vrstvy příběhu. Svou naprosto mimořádnou prezentací, ale také dospělostí (či brutalitou) příběhu snese tato hra srovnání snad s jediným konkurenčním titulem. Tím je samozřejmě The Last of Us Part II.

Verdikt

Senua je zpátky, ale od té doby, co jsme ji viděli naposledy, je mnohem odhodlanější. Vydává se na cestu do nového prostředí, plného nádherných lokací, ale i děsivých hrůz nebo nových postav. Tuhle cestu s ní byste si neměli nechat ujít, jedná se o jeden z nejvýpravnějších a nejsilnějších zážitků mezi videohrami. Nejen vizuálně a příběhově je ale hra mimořádná: na první průchod si rozhodně nasaďte sluchátka.