Recenze - Pokémon Scarlet jsou výborní Pokémoni se spoustou velkých “ale”

V poslední epizodě hPodu jsme se s Davidem otřeli o to, jak nás v průběhu letošní podzimní sezóny zásobí jednotliví velcí vydavatelé. Zatímco Xbox se prezentoval skvělým, ale osiřelým a citelně menším Pentimentem, PlayStation vyrukoval s God of War Ragnarök, taktéž výbornou, ale osamělou záležitostí. Nejaktivnějším hráčem je tak v tomto ohledu Nintendo, které otevíralo září s třetím Splatoonem, kritiky nadchlo třetí Bayonettou a v listopadu svůj repertoár uzavřelo další generací Pokémonů.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT

• Doporučená cena: 1600 korun
• Základní herní doba: Zhruba 25 hodin, na vyzobání si ale samozřejmě připravte další desítky
• Obtížnost: Scarlet & Violet stále patří mezi jednodušší Pokémony, bitvy na úplném konci ale představují slušnou výzvu
• Česká lokalizace: Tradičně ne, znalost angličtiny se rozhodně hodí
• Noví Pokémoni: 103 nových kousků, část je super, část má odporný design. V závislosti na verzi hry se dočkáte velmi speciálních variant starých známých
• Multiplayer? Ano, v rámci testování jsem ho nevyzkoušel
• S jakým týmem jsem procházel ligou? Vsadil jsem na všestrannou šestici Garchomp, Gengar, Corviknight, Arcanine, Gyarados a třetí evoluci startera Sprigatito

Pokémon Scarlet & Violet patřili celkem suverénně k mým nejočekávanějším hrám letošního roku. Důvodů existuje hned několik. Kromě toho celkem logického, že mám tahle fiktivní mlátící se stvoření už od mala moc rád, tak především proto, že předcházející spin-off Legends: Arceus poprvé inovoval hratelnost série klasickým 3D otevřeným světem a náramně se to povedlo. Od Scarlet & Violet jsme tak pochopitelně čekali hodně, především další dotažení a ladění modernizované formule. Rovnou však můžu napovědět, že se to úplně stoprocentně nezdařilo.

CÓMO ESTÁS

Pokémon Scarlet je totiž pro mě hra dvou velmi odlišných tváří. Na jedné straně stojí klasická pokémoní hratelnost - robustní JRPG systém postavený na sbírání, trénování, vylepšování a boje s příšerkami, v rámci něhož funguje celá řada velmi jednoduchých pravidel. Tento základní hratelnostní cyklus je stále neuvěřitelně návykový a zábavný. Piplání týmu Pokémonů tak, aby byl schopen smetnout jakéhokoliv nepřítele je především v pozdějších fázích hry až bizarně zábavné a nová generace navíc přináší pár příjemných změn a rozšíření.

Na druhé straně je tu ale fakt, že spousta novinek nepadá na úrodnou půdu. Hra sice poprvé v rámci klasických her ze “skutečnosti” nabízí plně otevřený svět, ve kterém se můžete během studia na pokémoní univerzitě vydat třemi různými směry. V praxi je to ale vlastně úplně jedno, protože pro dokončení příběhu stejně musíte splnit všechny tři zápletky, a ty jsou pomocí úrovní soupeřů naškálované tak, že mají plus mínus jasně dané pořadí hraní. Část mapy je také zamčená schopnostmi vašeho mounta, případně klasickou mechanickou překážkou spjatou s nepřátelským kempem (ano, i do Pokémonů už dorazil trend osvobozování outpostů). Koncept absolutní otevřenosti ve stylu poslední Zeldy tedy funguje spíše napůl.

Osobně mi to vlastně nevadí, protože na takto extrémně bezbariérový progress stejně nejsem moc zvědavý. Tkví v tom ale trochu jiný problém. Na starších hrách série mě bavilo pečlivé vyvážení otevřenosti tréninku Pokémonů s vedlejšími lokacemi a hlavního, lineárně vyprávěného a tak nějak kompaktního příběhu. Ten v tomto případě logicky moc nefunguje, a i když jsou jednotlivé zápletky až překvapivě zajímavé a konečně se zase zabývají dospělými tématy, v otevřené hratelnosti se vlastně vaše putování podivně rozplizne a nedrží při sobě.

i Zdroj: Tadeáš Pepř / Hrej.cz

Otevřená mapa je navíc obrovská, ale z většiny úplně pustá a prázdná. V kombinaci s technickým stavem, ke kterému se samozřejmě ještě dostanu, působí jako nevzhledně zdeformovaná hrouda polygonů, která z hlediska průzkumu otevřeného prostředí moc nedává smysl, a většinu času spíš slepě utíkáte za kontrolním bodem umístěným do mapy. Upřímně mi přijde, že princip větších uzavřených regionů z Legends: Arceus fungoval lépe, a to nejen technicky, ale také z hlediska vyprávění a postupu hrou. Nemluvě o tom, že jste v něm mohli z pokéballu vyházet všech šest členů týmu a hezky si je prohlédnout, což mě naprosto nadchlo. Tady se vrátilo omezení na jednoho jediného vyvolaného Pokémona.

Na závěr tohoto intenzivního úvodu ještě zmíním polomrtvá a zapomenutelná města plná opakujících se obchodů a kaváren. V jedné větší lokaci jsem dokonce objevil tři identické restaurace s mořskými plody nasázené vedle sebe, což mi osobně přijde jako hodně bizarní řešení.