Recenze Pokémon Legends: Arceus, svěžího pokračování, které série nutně potřebovala | Kapitola 2

KDO CHYTÁ V KEŘI

Alfou a omegou hry je nyní pohyb po rozlehlém prostředí. To netvoří otevřený svět v pravém slova smyslu, na výpravy skrze pětici regionů se vydáváte z centrálního hubu, kterým je vesnice Jubilife. Nechybí zelené pláně, sežehnutá sopečná oblast, pláže i zasněžená pohoří, v tomto ohledu o nic nepřijdete. Jednotlivé lokace jsou až překvapivě rozsáhlé a minimálně do doby, než získáte všechny způsoby rychlejšího pohybu, je cestování napříč nimi celkem objevitelskou zábavou. Postupně si pak odemknete různé formy mountů, kteří urychlí pohyb na souši, po stěnách, vodě i ve vzduchu.

i Zdroj: Hrej.cz

Zábava tkví samozřejmě v tom, že jsou oblasti plné divokých Pokémonů, kteří si žijí svým životem. Kromě toho, že je ve světě přímo vidíte, je zásadní novinkou i způsob chytání. Dokud si vás všudypřítomné příšerky nevšimnou, můžete se k nim plížit, kupříkladu ve vysoké trávě, odlákat je kusem ovoce, omráčit koulí z bahna, následně po nich vrhnout pokéball a doufat v úspěch. Samozřejmě platí, že čím mocnější a vylevelovanější stvoření chytáte, tím obtížnější tento proces bude. Díky tomu ale chytání o něco více připomíná třeba mobilní Pokémon Go a hratelnost má úplně novou dynamiku.

Pokud se však nezadaří a stvoření vás zmerčí, stačí vytáhnout jeden z “plných” pokéballů. V ten moment se hra přepíná do důvěrně známého systému tahových soubojů. I ty se ale od dřívějších značně liší. Jednak se souboje odehrávají ve skutečném světě (přičemž pokud byl poblíž nějaký další Pokémon, postaví se po bok svého “kolegy”), zároveň se stále můžete po prostředí volně pohybovat. Nic vám tak nebrání naběhnout mezi bojující stvoření a nechat se sesmažit mocným bleskem.

Zásadními změnami prošel i systém rychlosti. Tahy se nově odehrávají postupně a extra rychlí bojovníci mohou útočit třeba dvakrát za sebou, případně lze rychle vyměnit bojujícího Pokémona a stále být na tahu. S tím jde ruku v ruce systém “expertních” útoků, kdy se vaši parťáci postupně učí některé útoky provádět “dokonaleji". V takovém případě si můžete vybrat rychlejší, ale slabší, standardní, nebo silnější, ale pomalejší a dražší variantu. Stejných možností aktivně využívají i zdatnější soupeři, šarvátky tak mají nový náboj a umí překvapit i zkušeného veterána.

Fajn změnou je, že se nově jednotlivé útoky Pokémoni učí do zásoby a lze je kdykoliv libovolně proměnit a namíchat. Odpadá tedy nutnost chvaty různě “zapomínat”. Ze hry zmizely otravné environmentální útoky jak byl Cut nebo Push, které uměle stavěly hranice světa. Bohužel, vzhledem k absenci soubojů s vícečlennými týmy, se musíme obejít bez plošných útoků.

VZHŮRU ZA LEGENDAMI

Ožehavým problémem posledních několika pokračování série byla obtížnost. Třeba v případě naposledy recenzovaných remaků Diamond a Pearl tento problém vykvetl do opravdu obludných rozměrů. Hra byla většinu času směšně jednoduchá, jen aby vás na úplném konci brutálně vyškolila. To se naštěstí u Legends: Arceus nekoná. 

V historickém Hisui platí pokébally za úplně přelomovou technologii a nějací trenéři nebo šampionáty jsou ještě staletí daleko. Většinu hry se tedy střetáváte jen s jednotlivými divokými stvořeními a klasických soubojů na vás čeká úplné minimum. Díky tomu je vždy možné se na střety dobře připravit, případně se jim vyhnout, na druhou stranu jsem ale nikdy nebyl zbytečně přelevelovaný a soupeře dramaticky neválcoval. Legends: Arceus tedy, minimálně v hlavní příběhové lince, není nijak obtížná, ale ani nijak směšně jednoduchá hra. V endgame samozřejmě zásadně přituhne, překvapit vás může ještě jedna novinka, kterou jsem zatím nezmínil.

V několika momentech se totiž setkáte s novotou v podobě real time bossfightů. V rámci hlavního příběhu totiž pomáháte poblázněným Pokémonům, kteří potřebují zkrotit pomocí speciálních polštářků. Ty ale v souboji musíte házet pěkně vlastníma rukama. Jakmile tak nastane, hratelnost se změní v celkem zběsilý arénový “hack’n’slash” plný úskoků, v němž se bez vytrénovaných reflexů neobejdete. To samé vás čeká při lovu legendárních Pokémonů, kde je výzva celkem drsná. Pokud nejste u Pokémonů zvyklí na hbité klepání, máte se na co těšit.

POMOŽ, VYROB A CHYŤ

Dalších novinek stojících za zmínku je celá řada. Důležitou roli hrají vedlejší úkoly, za které získáváte hodnotné odměny. Velmi protežovaný je systém craftingu, protože si většinu pomůcek, včetně pokéballů, vyrábíte sami pěkně na koleni v divočině. S tím souvisí i sbírání všemožného haraburdí ve světě, ať už jde o plody stromů, bylinky nebo nerosty. Různých odrůd či typů od každé suroviny je celá řada, bezhlavému sbírání ale brání fakt, že nemáte bezedný inventář. Naštěstí jej lze skrze velmi obskurní systém rozšíření postupně zvětšovat, to ale zase stojí peníze, což je vzhledem k jejich častému nedostatku problém. Minimálně v úvodních hodinách tak budete často odkládat a vyhazovat předměty, které nutně nepotřebujete.

Obrovský svět, obrovská porce možností, cílů, hlavních i vedlejších úkolů

Právě obsahová nabídka je jednou z nejsilnějších stránek Legends: Arceus. Obrovský svět, obrovská porce možností, cílů, hlavních i vedlejších úkolů a hutný endgame dělají z novinky velmi robustní nášup zábavy, který vydrží klidně na čtyřicet padesát hodin. Hra také mírně obohacuje univerzum Pokémon o nové a zajímavé kousky. Kromě klasických regionálních variant (parádní duší Typhlosion nebo huňatý Arcanine) nechybí ani úplné novinky (drsná nová evoluce Scythera nebo čtvrtá přírodní síla Enamorus).