Recenze OlliOlli World, neskutečného skateboardového zážitku, který uklidní i nakopne | Kapitola 3

POTŘEBUJU OPRAVIT OVLADAČ

Další skvělý prvek OlliOlli je ale fakt, že nikdy nepřestane překvapovat. Doba k odehrání není dlouhá, vysoce závisí na tom, zda chcete projít všechny mise i s výzvami a splníte veškeré vedlejší mise, nebo se soustředíte čistě na základní odehrání. V tomto rozmezí bych tipoval mezi 5 až 15 hodinami. Po celou dobu si ale vývojáři připravují novinky, ke konci především malé drobnosti, s nimiž svůj průjezd dopilujete na úplnou jedničku.

S každou oblastí vám hra ukáže nový herní mechanismus, k čemuž připojí i další prvek ve světě. Samozřejmě na začátku na vás vypálí ty největší, jako je ježdění po zábradlí nebo sjíždění billboardů. Tyto dvoje jsou ale naprostým základem a jejich spojení je úplně neskutečné. S postupem hry začne hra nabírat pořádně na obrátkách a vaše rychlost se stane téměř světelnou. Postupně na sebe napojujete krátké skoky ze zábradlí, ježdění na billboardech a třeba otáčení ve vzduchu. 

Všechno by to bylo super, tyhle jednotlivé části ale musí fungovat vzájemně, v jedné synergii, což se naštěstí děje. OlliOlli World je zkrátka jeden symfonický koncert, který jede perfektně pospolu, všechno drží u sebe a vás vtáhne jako dirigenta, který všechno dává do pohybu. On totiž i ten soundtrack sedí jak hrnec na zadnici. Je to pro mě strašným překvapením, ale vlastně to dává smysl. Jsem fanouškem brass trapu a spíše akčnější hudby, OlliOlli ale do hraní zapojuje kombinaci chillhopu, lo-fi a dalších menších žánrů, které ale celkový průjezd zkrátka mění v plynulý proud, u kterého si nádherně odpočinete.

Zároveň si myslím, že vývojáři chtěli hráčům dodat pocit volnosti. Dělejte si co chcete. Nejde o onu obtížnost, ale zkrátka o to, jak budete onou úrovní projíždět. Dělejte si tríčky jaké chcete, skákejte si jaké chcete, tady máte hřiště a dělejte si co chcete. Aby toho nebylo málo, některé z úrovní nabízí i několik cest, které se v rámci úrovně různé větví, propojují a vzájemně se překřižují. Je jen na vás, jakou si vyberete a jestli po dojetí budete chtít na další úroveň, nebo prozkoumáte další cesty – které na počátku jsou třeba pouze dvě, později jsou jich i vyšší jednotky.

Tohle všechno si uvědomíte především někde uprostřed hry. Právě zde se objeví ta pohoda, perfektní vyvážení obtížnosti i pro základní průjezd (který je daný skladbou oné úrovně) a tak akorát prvků pro tvoření triků, které vy sami chcete dělat pro to, aby daný trik vypadal co nejlépe.

Ke konci hry jsem už cítil, že těch vychytávek je možná až moc – právě kvůli tomu, že hra vám pak použití oněch prvků přímo nutí. Například zakopnutí skateboardu na schodech, abyste nespadli, mi zkrátka nešlo do rukou, v této fázi hry ale navíc byly úrovně už skutečně až moc akční, rychlé a i pro základní průjezd bylo nutné se dost soustředit, než odpočívat. Neříkám, že je to nutně špatně. Přišlo mi, že se lehce změnil i onen soundtrack, který udával tempo celé hry, a ve výsledku se poslední hodinka až dvě staly v trochu svižnější jízdu, která mě ale úplně nesedla.

JO, TOHLE BY MI ŠLO

OlliOlli World je pro mě obrovským překvapením, a to z mnoha důvodů. Bohužel vám tuto recenzi nepřináší fanoušek indie her či podobných žánrů (existují vůbec?), ale kompetitivní multiplayerový hráč, který v OlliOlli nenašel něco, co chtěl, ale co možná potřeboval. Naprosto symfonický, rytmický proud, který ho unášel po svém směru a nechal ho odpočinout od granátů, ultimátek, střílení a možná až nezdravého soutěžení.

OlliOlli World je nádherné, skvělé se hraje, vyšlo bez chyb, přináší skvělý soundtrack a hratelnost ve formě orchestru, který vám dovolí dělat si co chcete. A dle mého je tohle věc, kterou by si měli zahrát nejen fanoušci indie scény nebo milovníci závodních 2,5D her, ale také mainstream borci jako jsem já. Odpočinou si s ovladačem v ruce nikdy neuškodí.