Recenze Nintendo Switch Sports, hry, která z vás atleta neudělá | Kapitola 3

Neznám žádnou videohru, kde by názornost byla užitečnější než právě tady. Pojďme sport po sportu a rozeberme si, co je na něm dobré a co ne. Nejzábavnější je pravděpodobně šerm alias chambara. Hraje se jeden proti jednomu, přičemž Joy-con samozřejmě reprezentuje rukojeť, z níž jakoby vystupovalo ostří, kterým chcete přeseknout bastarda na druhé straně. Vizuál Switch Sports takovým představám moc neodpovídá, ale co už, jsme muži, my chceme vidět krev alespoň ve vlastní hlavě. Každopádně, jde prostě o to, jakým směrem váš Joy-con směřuje. Seká-li jeden šermíř ze shora dolů, obránce musí tasit meč napříč. Jde-li sek zleva doprava, reakcí by měl být meč ve svislé poloze. Relativně jednoduchá herní pravidla (a hlavně snadná analogie se skutečným šermem) dělají z virtuálního šermu slušnou zábavu. Nemůžete ale spamovat svého nepřítele útoky, protože hra takové pokyny nestíhá zpracovat, čímž vás nutí do rozvážnějšího postupu a útočit prostě potom, co dokončíte pohyb i na obrazovce. To platí i pro režim s dvěma meči najednou, který by měl být brutálně hektickou akcí, anžto ve výsledku je si s jednoruční verzí podobný jako vejce vejci. 

Postavička na obrazovce běhá za míčkem bez vašeho přičinění.

Upřímně si není těžké představit ani bowling. Ten je z již známé trojice her nejpomalejší, ale dokážu si představit, že to bude právě tím sportem, k němuž se uchýlí větší skupina lidí, možná i díky režimu s překážkami. Těžko kritizovat hru za to, že nedokáže předat hráči váhu bowlingové koule nebo její „valivost“ po palubovce směrem ke kuželkám, ale to je v mých očích to zásadní na skutečném zážitku z bowlingu a jeho herní podoba je tudíž nemastná neslaná. Tak jako tak, to zásadní je ve správný čas odhodit kouli, případně se vhodně posunout vlevo nebo vpravo. Víc v tom nehledejte…

No a překvapivě málo se dá najít i v tenisu, ale je fakt, že s kamarádem u obrazovky může jít o vcelku náročnou hru na domluvu. Podáváte nadhozením pohybem vzhůru a odpálením opačným směrem do kurtu, přičemž při příjmu už záleží na úhlu a pohybu ruky, podle čehož zahrajete topspin, backspin nebo lob. Vše je samozřejmě opět o načasování, které rozhoduje o tom, jak odehrajete míček na druhou stranu. V tenhle moment je nutné podotknout, že postavička na obrazovce běhá za míčkem bez vašeho přičinění. Pokud hrajete čtyřhru, vstupuje do hry avizovaná domluva s kolegou na síti. Ten tam je defaultně a nemůže svou přítomnost nijak ovlivnit, ale může do výměny kdykoliv sáhnout a změnit tak dynamiku a rytmus přehazované. Pokud hrajete sólo, můžete do výměny sáhnout z pozice hráče na síti samovolně, veškerá práce tak bude na vás.

Mám pocit, že zbytečně rozebírám očividné, a tak badminton hodně zjednodušeně popíšu jako tenis, jen v mnohem, MNOHEM větší rychlosti. Kdokoliv, kdo badminton někdy hrál, ví, o jak rychlou hru se jedná, a Switch Sports to poměrně hezky napodobují. Možná až příliš často se mi ale stávalo, že jsem nebyl schopný reakce. Na tomhle místě se asi sluší zmínit i umělou inteligenci protivníků, která se dělí do tří obtížností, přičemž na tu největší vás zpravidla vyklepne za pár vteřin, na tu nejmenší jí to vrátíte vy i s úroky, a tak budete zápolit s tou prostřední, která mi snad ve všech sportech přišla vážně dobře vyvážená mému umu, a tak jsem měl rovnocenného soupeře, nad kterým jsem měl mírně navrch, což při hraní samozřejmě chcete, aby příliš netrpělo vaše ego. Ne, teď vážně, jak jsem se rád pokoušel vzdorovat tomu nejlepšímu nepříteli, u badmintonu to prostě nejde, protože AI perfektně mění tempo a občas vám nedá ani setinku na reakci. Čert ví, jestli to je mojí chybou, nebo její dokonalostí. 

No a pak je tu fotbal. Jediný diametrálně odlišný sport ze seznamu.

Podobně jako tenis, i volejbal lze hrát 2v2. Pro mě osobně jde po šermu o druhou nejzajímavější disciplínu, už jenom proto, kolik nabízí pohybů. Nadhodit, máchnout namísto servisu. Zespodu přihrát, ze shora trefit smeč. Ale mezitím na druhé straně už časujete blok! Mým problém volejbalu je jeho relativní pomalost, osobně bych ho zrychlil. Na druhou stranu, přítomnost druhého hráče opět prohlubuje nutnost komunikace a čas navíc se může hodit. 

No a pak je tu fotbal. Jediný diametrálně odlišný sport ze seznamu. A taky proklamovaný sport, který by se měl správně hrát nohama. Ale… ne tak úplně. Předně, ačkoliv Switch Sports dorazí ke koncovému uživateli s páskou na stehno (Leg Strap), abyste si mohli zakopat, lze i kopanou hrát rukama. V základním režimu hrát rukama dokonce musíte. Do jisté míry to vypovídá o tom, jakým způsobem jsou inovace implementované. Na oko, bez většího přemýšlení, jen tak pro vyzkoušení, ale ne pro reálný užitek. Základní mač spočívá v pobíhání po hřišti za pomoci analogové páčky, a pomocí gest ve skórování nohou, nebo hlavičkou. No a ona páska na stehno, tu využijete jen při penaltách. 

Všechno je to zábava, ale jen chvíli. Switch Sports jsou párty hrou, která už ale nikoho nevystřelí na Mars, ale maximálně osazenstvo zvedne ze židle v původním slova smyslu. Jestliže už vás nebaví dřepět na zadku a jíst chlebíčky a zobat jednohubky, směle do toho. Víc než jen občasné zpestření jinak letargického večera bych ve hře ale neviděl…