Need for Speed: Unbound Recenze Recenze Need for Speed Unbound - “spýdy” jsou ve formě, ale ne bez chyb

Recenze Need for Speed Unbound - “spýdy” jsou ve formě, ale ne bez chyb

Tadeáš Pepř

Tadeáš Pepř

6. 12. 2022 14:05 5

Seznam kapitol

1. TASTE KALENDÁŘE 2. STYL KONTRA KONTROVERZE 3. KROK OD CÍLE

Need for Speed Unbound si při odhalení vysloužily punc nenáviděného pokračování. O to více ale umí překvapit tím, že jde naopak o jeden z nejlepších a nejzábavnějších dílů série.

Reklama

Jen marně hledám v paměti hru, která by to měla od momentu oznámení tak těžké, jako Need for Speed Unbound. Zpravidla je situace opačná - načančané odhalovací trailery doprovázené velkohubými sliby autorů hráče několik let masírují, aby jim výsledný produkt spíše vychrstl kyblík studené vody do obličeje. V tomto případě ale měla řada fanoušků jasno hned od začátku: “Unbound se svojí hnusnou anime stylizací pro děti a debilním jízdním modelem musí být zákonitě katastrofa.”

Inu…

Nebudu pokrytecky zastírat, že mi stylizace Unbound zkraje také moc nevoněla. Dlouhodobě sice patřím k zastáncům moderní podoby série Need for Speed a už u předchozího Heat jsem zdůrazňoval, že jde o po všech stránkách přístupnou, efektní a zábavnou závodní arkádu. U takto ostře stylizované záležitosti jsem ale byl na vážkách, jestli se pro hru úplně míjející můj kulturní vkus budu schopen nadchnout. Z titulku a reakcí ostatních už asi tušíte, že to nakonec vůbec není špatné. Pojďme se na to vrhnout.


MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT

  • Doporučená cena: 2100 korun
  • Česká lokalizace: Ne, číst prakticky není potřeba
  • Základní herní doba: 20-30 hodin
  • Obtížnost: Tři nastavení, na to standardní zpočátku solidní výzva, později už moc ne, bodované závody jsou směšně jednoduché
  • Která auta mě dovezla do cíle? Řekl jsem si, že tentokrát vyzkouším něco nového… což se opět vůbec nepovedlo. Vsadil jsem tedy na čtveřici (postupně) Mazda MX-5, Mitsubishi Lancer Evo IX, Mercedes AMG GT-R a Lamborghini Aventador

Ve svém jádru Need for Speed Unbound nijak nevybočuje z trendu, který série následuje už sedm let. Klíčovou roli stále hrají auta, peníze, závody, policie a tuning, zhruba v tomhle pořadí. Před nějakou dobou hratelnost v otevřeném světě okořenily ještě okrajové činnosti jako jsou měřené rychlostní úseky, radary, skoky do dálky nebo zóny pro driftování, což autoři celkem otevřeně obšlehli od konkurenční Forzy Horizon. Jinak ale zůstává základní hratelnostní loop úplně identický. Sehnat auto, odjet pár závodů, přežít honičky s policií, vydělat škváru, nahnat pod kapotu pár ořů navíc, ověsit vehikl nevkusnými doplňky a vyrazit zpátky do ulic.

Z předchozích Heat si navíc Unbound půjčuje i princip střídání dne a noci, tentokrát jde ale na věc trochu jinak. Strážci zákona v nové metropoli Lakeshore totiž na rozdíl od svých kolegů nerespektují legální denní závody, a tak vám jdou po krku i za světla. V průběhu celého dne pak odjetými závody stoupá počítadlo pozornosti policie, s tím jak strážci přidávají pod kotel. Vyšší hodnota znamená nebezpečnější složky i jejich vyšší počet v ulicích. A tím pádem i vyšší riziko, že skončíte za mřížemi a přijdete o všechny peníze, které jste za danou půlku dne vydělali. 

Hráči se zkušenostmi z minula už tedy zhruba tuší, jak se Unbound hraje. Situace ale o něco více ozvláštňuje nový koncept příběhových týdnů, v rámci kterých dostává střídání dne a noci hlubší smysl. V rámci absolutně primitivního příběhu má hlavní hrdina za úkol během čtyř týdnů připravit svůj vozový park na závěrečný velký závod, ve kterém vyzve jistého zajímavého soupeře a pokusí se vyhrát zpátky své vysněné závodidlo. Každou sobotu se koná kvalifikační závod a je třeba všechny tři ovládnout, přičemž každý z nich otevírá další z celkem čtyř výkonnostních úrovní aut. Jednoduché jak facka.

Klíčové ale je, že hratelnost je v principu velmi čistá a zábavná. Jízdní model doznal jistých změn, nově nabízí podrobnější nastavení toho, jak se vlastně auta ovládají. Na své si tak přijdou fanoušci stávajícího driftovacího závodění, ale i ti, kteří nad neustálými smyky ohrnovali nos. Ano, nově můžete prakticky každý celý závod projet hezky “gripově”, a hra vás za to odměňuje bonusovým nitrem možná ještě štědřeji, než kdybyste zatáčky brali zásadně dveřmi napřed. Správně vytuněný stroj navíc při zatáčení drží jako přikovaný a nepopulární variantu přepínání do driftu dvojitým stisknutím plynu lze úplně vypnout. Jízdní model je vedle toho příjemně responzivní, akční a přístupný, i když pochopitelně nějakou realističnost hází z okna už na startu.

Charakteristickým prvkem Unbound je také to, že minimálně v první polovině opravdu ctí “progress”. Po oťukávacím intru začínáte s levnou bečkou, která se na rovinkách nemůže soupeřům absolutně rovnat. V jakémkoliv lepším závodě navíc musíte dávat všanc peníze (a v případě neúspěchu o ně přijdete), a těch máte opravdu málo, takže v kapse obracíte každý dolar, který je potřeba později nacpat do motoru. Ale pozor, aby jste pak měli dost kapitálu na kvalifikaci do závodů s lepšími výplatami. K tomu si přičtěte agresivní, velmi početnou policii a vězte, že první hodiny v Lakeshore jsou i na střední obtížnost solidní výzva.

Jen škoda, že to platí zhruba do půlky. V té době se mi totiž povedlo najet na zelenou vlnu, každý den jsem si v kapsách odvážel desítky a statisíce dolarů, a v dokonale vyladěných autech jsem se soupeři totálně zametal podlahu. Na nejvyšší obtížnost se sice výzva vrátí, poměrně časté závody založené na skillu (tedy driftování nebo novinka Takeovers - jakási undergroundovější variace na gymkhanu) jsou ale stále až dětinsky primitivní. Oproti Heatu výrazně otupělá policie mi navíc za celou dobu hraní nedokázala nasadit klepeta, takže ani netuším, jak vypadá cutscéna zatýkání. Ta byla přitom ve starších dílech celkem pravidelným strašákem.

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama