Recenze Need for Speed Unbound - “spýdy” jsou ve formě, ale ne bez chyb | Kapitola 2

Nejdiskutovanějším aspektem hry byla od samého oznámení stylizace. Faktem je, že mi je ve hře vyobrazovaný styl oblékání, hudební doprovod a hiphopová undergroundová kultura úplně cizí. Faktem ale zároveň je, že mě Unbound právě stylizací opravdu nadchl. Souhlasím s tím, že cutscény s kreslenými postavičkami nejsou nic, o čem bych psal domů. Jinak ale harmonie notně přehnaného moderního gangsta, agresivního hiphopu a všudypřítomných animovaných kouřů nebo křidýlek vlastně hře naprosto báječně sedí. 

i Zdroj: Tadeáš Pepř / Hrej.cz

Vyloženě šokovaný jsem ze soundtracku. Ten kromě otravných amerických a latino písniček míchá i příbuzné styly z evropské tvorby, přičemž vám často do uší hraje polština, ukrajinština nebo němčina. V kombinaci s přístupnějšími elektronickými bangery je tak soundtrack nesmírně osvěžujícím, exotickým závanem. I když bych ho normálně rozhodně poslouchat nechtěl, vlastně si nedokážu představit, že by k tomuhle závodění pořád hrály rockově laděné kapely z přelomu tisíciletí, jak by si mnozí přáli.

Se stylem obecně ladí i nabídka aut a jejich tuningu, která je zase o něco bohatší, pestřejší a přestřelenější než minule. Zamrzí absence Audi, několik zajímavých novinek ale stroje s čtyřmi kroužky hravě vynahradí. Jen pozor na tradiční past v tom, že některá auta zřejmě kvůli licencím nelze pořádně vizuálně upravovat. Čtvrtinu hry jsem tak strávil v jen mírně přebarveném AMG GT-R. Na druhou stranu úchylné bodykity můžete pověsit i na Aventador a některé speciální úpravy konkrétních “legendary” aut museli designéři vymýšlet pod silným vlivem omamných látek. Příjemnou novinkou je možnost některým kouskům utrhat nárazníky a lépe tak vyvolávat pocit industriálnějších závodních speciálů. Pro fanoušky blow off ventilů také do nabídky posuvníků úpravy zvuku přibyla hlasitost sání přeplňování. Hezký detail.

Unbound patří k těm pohlednějším hrám dneška

Stylizace mě tedy ani v nejmenším neuráží a většinu jejích prvků lze celkem účinně povypínat. Má to ale své meze. Po delší době vám začnou lézt krkem neuvěřitelně ukecaní soupeři, kteří při závodech tradičně trapně a nesmyslně komentují situaci. Do hry také hodně promlouvá její ambasador A$AP Rocky. Zpočátku sice jen občas okomentuje váš výkon v režimu Takeover, později se ale objeví i přímo na silnicích nebo ve vedlejších misích, které vám občas zadají ostatní postavy. Jakkoliv chápu, že jde minimálně ve Státech a v určité subkultuře o hudební pojem, mě jeho otřesně nezaujaté žvatlání lezlo krkem. Jedna konkrétní vedlejší aktivita je navíc vyloženě jen několikaminutovým monologem, ve kterém vysvětluje, že je vlastně stejný jako ostatní, obyčejní lidé. V ten moment hra upřímně klesá na úplné dno, ale alespoň máte větší motivaci rychle dojet do cíle a Rockyho ehm… A$AP umlčet.

Také moc nerozumím obecné snaze glorifikovat nelegální závodění. Skrz různé nahrávky v rádiu a telefonní diskuze totiž Unbound kreslí obrázek hodných pouličních závodníků, bojujících proti zlým politikům, kteří chtějí vybírat pokuty místo toho aby, třeba, bojovali s příliš vysokými cenami bydlení. Pointa je mi jasná a určitou snahu o kulturní komentář mladé generace chápu. Ale v momentě, kdy se třísetkilometrovou rychlostí ženete pěší zónou a nevinné kolemjdoucí od smrti chrání jen to, že jsou kreslení, to působí extrémně paradoxně.

Na druhou stranu, zbytek dialogů je ve hře až překvapivě snesitelný. Nejde o oscarovou záležitost a občas jsou některé promluvy záporáků HODNĚ cheesy. Na poměry Need for Speed jde ale o příjemný pokrok.

Stylizaci jako celek mimochodem podporuje výborný a efektní audio design i slušná grafika. Z té sice nejsem tak nadšený jako jiní, uznávám ale, že Unbound patří k těm pohlednějším hrám dneška a třeba práce s částicovými efekty a nasvícením scény je vyloženě výborná. Jen škoda trochu haprující fyziky, kvůli které se především při vypjatějších honičkách dějí na cestách krajně neuvěřitelné věci.