Recenze NBA 2K23, skvělého basketu stále utopeného v bahně mikrotransakcí | Kapitola 2
Seznam kapitol
Sportovní podzim se opět rozjíždí naplno, tentokrát v trochu jiném pořadí, NHL vychází až pár týdnů po virtuálním fotbalu. Jako první i nadále zůstává NBA od 2K, ostatně právě u basketbalového titulu toho zůstalo stejného opravdu hodně. Dlouhověký souboj mezi skvělým simulátorem a sprostou mašinou na peníze skrz mikrotransakce pokračuje…
Převážnou část kariéry opět strávíte ve basketbalovém Second Life, jenž se za roky přesunul z pouhého The Sousedství až k The Městu. Smutné na celé situaci ale je, že se Second Life blíží i svou náplní, rozmanitostí i navržením města samotného. NBA 2K23 se také letos pouští do teritoria, jež by mělo buď přenechat někomu, kdo má s městskými akcemi zkušenost, nebo ji přeměnit do obyčejného virtuálního hubu.
Město samotné nefunguje, nedokážete se v něm pohodlně pohybovat, animace vytažené z basketbalových utkání prostě nestačí pro kompletní pokrytí pohybu na silnicích a chodnících. Ulice na sebe navazují zcela nesmyslně, pořád tak narážíte na slepé uličky, neviditelné bariéry a nutnost proběhnout se o pár desítek vteřin dál. Ono to jednou nevadí, ale když takto trávíte půlku herního času…
Rychlé cestování je možné buď metrem, případně přes menu lze skočit rychle na trénink či do zápasu. Všechno ostatní si poctivě odchodíte, i dojet na skatu (který se chová jako by vypadl nějaké freewarové hry z přelomu tisíciletí) do metra zabere pár vteřin, slézt z dopravního prostředku, seběhnout schody, vyběhnout schody, naskočit na dopravní prostředek. Je to asi tak stejně nudné, jako číst tenhle odstavec. A děláte to pořád, nikdo s vámi nekomunikuje třeba přes mobil. Pro každé zadání úkolu, pokračování v misi nebo pro přesun na některé z venkovních hřišť musíte pokaždé absolvovat přesun hrůzy.
Není nic horšího, než při nepovedené situaci (či obdržené brance v jiných sportech) čekat nekonečně dlouhé sekundy do další šance moment odčinit
Ostatně roztahanost a nesvižnost je jedním z průvodních jevů NBA od 2K už dlouhé roky a pořád se jej nemůžeme zbavit. Nevím jak ostatní, ale všichni hráči sportovních her v mém okolí chtějí rychle skákat z jednoho momentu do druhého. Jeden dva zápasy sice můžete chvíli vychutnávat opakovačky, nástup na led, prostřihy o přestávce, ale pak už chcete hrát svižně a bez zdržování. Není nic horšího, než při nepovedené situaci (či obdržené brance v jiných sportech) čekat nekonečně dlouhé sekundy do další šance moment odčinit. Tady ale ne, lážo plážo, pohoda.
Po každém kliknutí si počkáte vteřinku dvě, často máte pocit, že jste na tlačítko třeba ani neklikli. Spoustu animací nejde přeskočit, taneční číslo při timeoutu si pokaždé užijete aspoň na 10-15 vteřin, než vás hra pustí zpátky. A peklo v podobě poločasového studia, to vám sebere další půlminutku života. Jakmile si všechno to dobíhání, opožděné reakce na přeskakování čekoholiv a vynucené sledování donekonečna se opakujícího přestávkového programu spočítáte, strávíte „nehraním“ klidně i polovinu celkového času. Peklo.
Alespoň letos v MyCareer skvěle funguje aplikace na snímání obličeje, díky níž si do virtuálního světa můžete přenést vlastní podobiznu. A zatímco v minulých letech stejný nástroj sloužil spíš jako zdroj vtípků, letos je nutno smeknout. Co hra dokáže za pomoci pár fotek vytvořit, je až neuvěřitelné. Rozhodně jde o nejlepší podobný nástroj ve sportovních hrách, a že už se o to za těch pár dekád pokoušelo hodně vývojářských studií.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
