Recenze Mario Party Superstars, další z párty kompilací made in Nintendo

Ještě mi ani pořádně nestačily vychladnout JoyCony od posledně a už je musím znovu žhavit. Tam, kde Wario zkoušel mojí trpělivost, a především soutěživost v jeho stovkách mikroher, musí aktuálně navázat Mario s jeho profláklými minihrami. Aby také ne, když tvůrci vzali stovku, dle jejich názoru nejlepších miniher z předchozích dílů série Mario Party a oblékli je do moderního kabátku. Jenže několik odlišností a inovací od posledního Super Mario Party z roku 2018 přece jen titul nabízí a na následujících řádcích se dozvíte, zda byste nejnovějšímu kompilátu měli dát šanci, či nikoli. 

PARTY HARD

Pokud letité Mario Party znáte, v podstatě i dobře víte, co Superstars nabízí. Dvanáctý díl série a druhý pro Nintendo Switch jde na všechno hezky od lesa. Tak nějak sází na to, že o značce již něco víte a nejdete naslepo. Osobně jsem několik dílů odehrál a musím říci, že jakékoliv pokračování, které jsem v minulosti vlastnil, bylo doma de facto nejhranější party hrou. Tvůrci se totiž vždy dokázali trefit do konceptu zábavných a jednoduchých minihříček, které se ve více lidech staly neuvěřitelně návykovými. Nicméně i člověk nepolíbený  sérií v tomto případě dozajista nebude zklamán.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT

• Doporučená cena: 1399 Kč
• Česká lokalizace: Ne
• Znovuhratelnost: Prakticky nekonečná
• Bude vás bavit: protože nabízí obrovskou porci multiplayerové zábavy
• Možná nevíte: Ve hře naleznete minihry ze starších dílů série Mario Party (1 – 10)

Hlavní náplní Mario Party Superstars je v základu pětice herních desek, které ve své podstatě nejvíce připomínají klasické Člověče, nezlob se!. Každá z nich má své zasazení a je něčím originální. Všechny vycházejí ze starších her a je tedy možné/pravděpodobné, že jste s nimi už do kontaktu někdy přišli. K tomu všemu je nutné zmínit i další číslo, které ukazuje, jak široká základna miniher na zájemce čeká.  Hráči jich dostanou do vínku rovnou stovku. Opět se jedná o průřez tím nejlepším, co nabídlo deset číslovaných dílů pro Nintendo 64 nebo Gamecube. Ve hře tedy nenajdete žádný obsah z posledního dílu pro Switch. Což je vlastně škoda, ale k tomu se ještě dostaneme.

V základu jde o to, aby hráč posbíral více hvězd než jeho soupeři.

Trochu zamrzí, že je výběr postav dost ořezaný a deset postaviček rozhodně není mnoho. Hru je možné hrát jak samostatně (což nedoporučuji), tak i ve více lidech (ideálně čtyřech). Pokud máte dostatek chuti a času, nejspíš by vaše kroky měly vést k jedné z hlavních desek, která v sobě kombinuje prvky zmíněného „člobrda“, kdy házíte kostkou a postupujete po trase herním plánem, s obrovskou porcí miniher. V úplném základu jde o to, aby hráč posbíral více hvězd než jeho soupeři, po cestě se vyhnul nástrahám, které se skrývají pod jednotlivými políčky nebo na určitých místech herního plánu, a také posbíral co nejvíce mincí, které bude potřebovat v průběhu hraní. Hraní sólo bez kamarádů však příliš zábavné není. Soupeři sice umí potrápit, ale ta pravá zábava začíná logicky až ve více hráčích.