Recenze Mafia: Domovina, přímočarého ale stylového návratu ke kořenům
Mafia: Domovina vás zavede do časů, kdy loajalita byla stejně důležitá jako moc a vliv. Čeká vás příběh muže, který se ocitá uprostřed boje mezi tradicemi a nelítostnou realitou sicilského podsvětí.
Mafia: Domovina po městských gangsterkách z prostředí Ameriky vsadila na návrat ke kořenům tohoto podsvětí a zavedla nás na Sicílii na počátku 20. století. Zpět k začátkům, kde můžeme být svědky formování italské mafie a ochrany toho, co je pro mafii nejdůležitější: rodiny.
Přítel tvého nepřítele je tvůj nepřítel
Už od první cutscény pochopíte, že Mafia: Domovina staví hlavně na příběhu. Enzo Favara se v roce 1904 snaží splatit své závazky v sírovém dole, osud s ním však má jiné plány. Po útěku od zločinecké rodiny Spadaro se dostane mezi jejich rivaly, rodinu Torrisi, kde přijme nabídku, která se neodmítá. Na rozdíl od dolů tu má vše, co potřebuje: čistou postel, slušné zacházení a po několika zvládnutých misích si jej začne všímat samotný Don Torrisi.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
- Doporučená cena: Od 1 230 Kč
- Česká lokalizace: Ano
- Obtížnost: Volitelná
- Základní herní doba: Hlavní příběh vám zabere 10 až 12 hodin, se sbíráním okolních předmětů se může herní doba vyšplhat až na 20 hodin
- Bude vás bavit: Pokud máte rádi lineární hry se zaměřením na příběh, dlouhé cutscény a prostředí mafie
- Nebude vás bavit: Pokud od hry očekáváte velké množství vedlejších aktivit, velký otevřený svět a inovace v příběhu či hratelnosti
Příběh vás od první hodiny nepustí a troufám si říct, že je největší předností celé nové Mafie. Hra vám zprostředkovává vyloženě filmový zážitek, do kterého se občas připlete akčnější mise. Vedlejší úkoly tu nečekejte. Mafia sází na lineární zážitek a poutavou atmosféru. Příběh je uvěřitelný a kvalitně zpracovaný, ale nepřináší do série nic překvapivého nebo nečekaného. Už od začátku tušíte, co se stane dál a jak hra skončí. Pokud ale přistoupíte na klasickou poctivou gangsterku a nečekáte víc, budete se zhruba třináctihodinovým zážitkem nadmíru spokojeni. Prostředí plné rozkvetlých oleandrů a vinic s úchvatnou barevnou paletou mě příjemně okouzlilo, stejně jako projížďky na koni se sicilskou krajinou jako na dlani.
Nabídka, která se neodmítá
Stejně jako u příběhu je znát, jaká pečlivost byla věnovaná postavám. Charaktery jsou sice od začátku jasné, hned víte, kdo vám pomůže a kdo vás nenávidí, že Tino? Hra si ale dává záležet na jejich vykreslení. Charaktery působí uvěřitelně a snadno si k nim vybudujete vztah. I po dohrání se mi často vybaví některé situace a uvědomuji si, jak mi některé postavy během krátké chvíle přirostly k srdci. Velkou roli v tom hraje i kvalitní český dabing. Ten sice místy drhne, zejména u postav na začátku hry, ale u hlavních i vedlejších postav padne skvěle. Oskar Hes jako Enzo Favara věrně ztvárňuje zuboženého chlapce s pevnou vůlí i jeho proměnu v neústupného člena rodiny Torrisi.
Příběh je největší předností nové Mafie.
Zvláštní pochvalu zaslouží také Jakub Saic jako Don Bernardo Torrisi. Jakuba Saice jsem si oblíbila už jako Silca v Arcane, a tak mě potěšilo, že i Don Torrisi na mne promluvil jeho ledově klidným hlasem. Pro srovnání jsem vyzkoušela i anglický dabing, kde mě iritoval silný italský přízvuk, a sicilský, který je také povedený a doporučuji jej pro ještě autentičtější zážitek. Nakonec jsem se ale vrátila k českému dabingu, který mi přišel nejlepší a jsem ráda, že na nás vývojáři z Hangar 13 v tomto ohledu nezanevřeli.
Je to jen byznys, nic osobního
Jednotlivé kapitoly vás provedou několika lety, která Enzo stráví po boku rodiny Torrisi. Každá kapitola obsahuje minimálně jednu delší či kratší misi, po jejichž splnění pokračujete dál v příběhu. Hra vás málokdy pustí, abyste si svět sami prozkoumali. Když už, máte na výběr z několika volnočasových aktivit. Sbírání novin a dobových textů, koupi a vylepšování vozidel, nebo projížďky krajinou a hledání tajemných liščích sošek. Krajina je nádherná, takže strávit čas sbíráním collectibles je příjemné, ale těchto příležitostí je ve hře bohužel jen málo. Většinou vás hra táhne od mise k misi bez možnosti vlastního prozkoumávání.
Přestřelky fungují dobře, ocenila jsem výběr zbraní a variabilitu nastavení pomoci při střelbě.
Mise opakují zásadně čtyři typy aktivit. Přestřelky fungují dobře, ocenila jsem výběr zbraní a variabilitu nastavení pomoci při střelbě. Na výchozí obtížnost a s pomocí při zaměřování jsem neměla větší potíže se zvládnutím misí. Nepřátelé reagují na ztrátu jednoho z nich, což příjemně oživuje akci. Jinak stačí zůstat v zákrytu a střílet hlavy, které na vás vykouknou z jejich zákrytu. Já ráda volila i akčnější styl, když jsem běhala mezi nepřáteli a kosila je nožem, což také fungovalo, i když jsem musela občas doplnit zdraví. Ve hře jsou také dostupné bonusy ke zvýšení či doplňování zdraví a munice, ale je jednoduché na ně zapomenout.
Stealth ukazuje slabiny umělé inteligence nepřátel. Málokdy mě někdo objevil, i když jsem procházela téměř před nosem. Nepřátelé jsou hluší a slepí, můžete se k nim připlížit zezadu nebo zboku a zneškodnit je bez problémů. Stealth mise spočívají ve vyčkání v úkrytu, zatímco dvě postavy naproti spolu komunikují, aby se následně rozutekly na svá vyznačená místa, aby vám jejich likvidaci co nejvíce usnadnily. Chybí strategie či nutnost přemýšlet, jak misi vyřešit. Hra vám sama ukazuje cestu, takže stačí následovat neviditelnou trasu, jak jsou nepřátelé rozmístění. Na odlákání můžete použít lahve nebo mince, ale díky jednoduchosti v plnění stealth misí je tato funkce většinou zbytečná.
Závody si ve hře také několikrát užijete, ale jsou silně naskriptované. Můžete sice prohrát, ale hra vás poté nepřesune na začátek závodu, ale přesně tam, kde vás chce mít. Například když skončíte třetí, hra vás přesune do třetí čtvrtiny závodu a umístí vás na druhé místo, abyste mohli dokončit trať podle scénáře. Měla jsem pocit, že ať udělám cokoli, hra rozhodne za mě. Nejsem velkým fanouškem závodů, ale tento způsob závodění se mi zdál poněkud zvláštní a svým způsobem k hráči nespravedlivý, pokud si totiž chcete svoji jízdu poctivě odjet a vyhrát, hra vám to neumožní a vy můžete mít pocit, že jste si takovouhle výhru nezasloužili.
Nikdy se neomlouvej za to, že chráníš rodinu
Souboje nožem jeden na jednoho jsou v sérii novinkou. Veškeré hlavní souboje probíhají takto, a to i když má nepřítel zbraň. Zkrátka ji zahodí, vezme do ruky nůž a bojuje s ním. Všechny tyto souboje fungují stejně a jakmile si osvojíte techniku odrážení a protiútoků, jsou spíše nudnou povinností, což je opravdu velká škoda protože právě přes nože jsou vyřešeny nejdůležitější souboje hry.
Měla jsem pocit, že ať udělám cokoli, hra rozhodne za mě.
Hru jsem hrála na PlayStationu 5 v režimu výkonu. Občas jsem zaznamenala propady snímků, zejména při přechodu mezi hrou a cutscénami, ale nešlo o nic vyloženě obtěžujícího. Bugy jsem zažila jen výjimečně. Technický stav hry na konzoli je jinak solidní a věřím, že postupné aktualizace ji ještě vylepší.
Když si myslíš, že jsi venku, oni tě vtáhnou zpátky
Opět musím zmínit, jak je hra hodně naskriptovaná a je to na ní znát. Vedlejší aktivity prakticky téměř neexistují a tím více bych čekala, že si dají vývojáři záležet, aby okolní prostředí působilo živěji a uvěřitelněji. Když se vzdálíte od hlavní cesty, kterou máte jít, postavy sice zdánlivě živě diskutují, ale ve skutečnosti nevydávají žádné zvuky, nehýbou ústy a ani se na vás nepodívají. Není tomu tak u všech postav, ale u velké většiny ano. Svět tak působí místy uměle a mrtvě, což je velká škoda.
Unreal Engine 5 Mafii sluší.
Co titul ztrácí na hratelnosti však dohání na grafickém a hudebním zpracování. Unreal Engine 5 Mafii sluší, barevná paleta je úchvatná a nejen okolní krajina, ale také obličeje postav jsou tak dobře zpracované, že i detailní mimiku můžete v jejich očích snadno rozpoznat. Jedno výhružné zablýskutí očí u Dona Torriziho a vy hned víte, že s tímto člověkem není radno si zahrávat. Stejně tak musím pochválit výborný soundtrack, který sice není nijak zvlášť výrazný, ale velmi umně doplňuje celou výpravu i nebezpečné prostředí italského podsvětí.
Verdikt
Mafia: Domovina se vrací ke kořenům klasické mafiánské ságy a přináší silný příběh zasazený do nádherné sicilské krajiny na počátku 20. století. Hlavní postavy jsou dobře vykreslené a autentické, díky čemuž si k nim snadno vybudujete vztah. Hra nabízí filmový zážitek s důrazem na atmosféru a napětí, ale zároveň nepřináší nic, co bychom neznali od jejích předchůdců a místy je až příliš naskriptovaná. Chybí zde větší rozmanitost herních aktivit, čímž je hra i přes její krátkou herní dobu stereotypní. Technicky hra působí solidně a vizuálně je opravdu působivá. Doplňuje ji kvalitní českým dabingem, který se opravdu povedl a neméně povedený je také soundtrack. Pokud hledáte klasickou gangsterku bez zbytečných vedlejších misí a chcete si užít příběh s mafiánskou tématikou, Mafia: Domovina vás pravděpodobně nezklame.
