Recenze Lego Star Wars: The Skywalker Saga, ultimátní kolekce, která dělá všechno jinak, ale ne vždy dobře | Kapitola 2
Odehrát všechny Lego hry je už teď mnohem složitější než odehrát třeba všechny hry série Call of Duty. Výčet adaptovaných titulů by vydal na podstatnou část textového fondu této recenze, doba potřebná k jejich odehrání by pak byla přímo astronomická. Přesto se s hrami od Traveller’s Tales snažím držet krok a minimálně v posledních letech jsem hrál snad všechny bez výjimky. Ani tak ale nikdy nezapomenu na tu první, na Lego Star Wars. Na hru, o níž jsem odjakživa tvrdil, že není jen pro děti, a že si ji může užít prakticky kdokoliv. Není moc silnějších značek, které by dokázaly přivábit tolik nových hráčů, a tak si tuhle výzvu můžeme po letech opět zopakovat. Jenže ten, kdo na Lego zanevřel, nemá moc důvodů svůj postoj změnit - přestože celý svět tvrdí opak.
Není pravda, že by někdo byť jen uvažoval o Lego hře kvůli tomu, že v ní může postavit to či ono, rozebrat a následně posbírat každou kostičku, nebo projít všechny lokace znovu, jen tentokrát s jinou postavou. Stejně tak není pravda, že si budete kupovat novou iteraci Lego her díky tomu, že se nově na svět díváte optikou kamery ze třetí osoby.
Mám pocit, že hra až křečovitě dbá na to, aby člověku něco neuteklo.
Takže ještě jednou, potřetí: Lego změnu nepotřebovalo. Ale to, že přišla, nemusí být nutně na škodu. Ba přímo naopak. Je to jednoduše krok do neznáma, který se mohl, ale také nemusel podařit. Nejvýraznější změnou je právě úhel pohledu. Lego díky němu dospělo. Opticky se zvětšilo, protože záběr je mnohem blíž dění na obrazovce, změnila se tak trochu i dynamika a další související věci. Third-person perspektiva sice není jediná novinka, ale je tak zásadní, že zdaleka předčí ty ostatní. Zbytek není ani tak očividný, a částečně jej uvidí jen hráči, kteří mají s Legem nějakou předchozí zkušenost. Mluvím především o skladbě levelů, o level designu… tudíž o důležitých věcech, ale o věcech, které člověk nevysleduje odněkud z trailerů.
To očividné, to se povedlo; musím se ale přiznat, že mi současná hra přijde i v mnoha věcech horší než kritizované, vyčpělé díly z předchozích let (a specificky než první pokus přetvořit Star Wars do kulis dánské stavebnice). Zatímco tým umělců, respektive především grafiků, odvedl skvělou práci, například týmy scénáristů a dramaturgů by si zasloužily budíček! Lego Star Wars jsou v nové iteraci tak prazvláštně strukturované, že mě zaráží, jak málo si na tento fakt ostatní stěžují. Jasně, je super, že mácháte světelným mečem jako v moderní akční hře, ale přitom je právě story telling a s ním související game design to první, čeho jsem si všiml, a to, co mi na celém zážitku vadí suverénně nejvíce. Mám pocit, že mě hra nedokáže dostat do tempa a neustále mě něco vytrhává. Nedokážu ani odhadnout, kolikrát se v první hodině ukáže otázka, jestli chci skutečně pokračovat v příběhu nebo ne, nemluvě o její četnosti v průběhu všech devíti filmů. Samozřejmě, že chci jít dál, jinak bych nevstoupil do jasně vymezeného kruhu, který značí průchod do další sekvence!
Mám pocit, že hra až křečovitě dbá na to, aby člověku něco neuteklo. Levely jsou přímo prošpikovány nejrůznějšími zákoutími, kam lze vylézt, skočit, nebo se dostat s jinou postavou, než kterou aktuálně ovládáte, a vývojáři jako by chtěli, aby vám žádný takový moment neutekl. Jako by předpokládali, že všechny tyhle scény najdete, zapamatujete si je a teprve potom odejdete, abyste se vrátili o několik hodin později.
Absurdní!
To je to slovo.
Celý tenhle systém je prostě nanejvýš absurdní.
Četnost těhlech obrazovek je možná trochu daní za to, že nekoukáte vlevo, vpravo, ale že si primárně užíváte příběh a typický humor Traveller’s Tales. Je daní za systém waypointů, které vás motivují profrčet každou mapou co nejrychleji. Je taktéž daní za to, jak je tahle Lego kolekce majestátní co do obsahu, a kolik lokací vlastně obsahuje. Všechny vám dává na odiv. Co na tom, že některými doslova proběhnete tam a zpátky. Příklad: Druhá návštěva podvodního města Gunganů na Naboo ze Skryté hrozby. Za doprovodu Jar-Jara se Qui-Gon a Obi-Wan vydají do rodného města jedné z nejrozporuplnějších postav celých Hvězdných válek, přičemž se vás hra zeptá, zda chcete pokračovat před příjezdem, po příjezdu zjistíte, že Gunganové odešli, proběhnete městem tam a zpátky, hra se opět zeptá, jestli chcete pokračovat, abyste se nakonec vrátili na místo, odkud jste se do podvodního světa dostali.
???!!!
Myslím, že na tohle existuje krásná anglická zkratka, která se sem náramně hodí. Všichni víme která.
Je to jen jeden příklad z mnoha. Z MNOHA. A všechny jsou úplně stejné a stejně stupidní. Netroufám si říct, nakolik tohle šlo vyřešit jinak a nakolik to byl neřešitelný úkol, ale v mých očích se něco změnit mělo. Jakákoliv Lego hra bývala strukturována do jednotlivých „velkých“ misí, které se odehrávaly na jednom místě, v jedné oblasti. Tuhle strukturu nová sága bourá a spíše se snaží levely oživit různými návštěvami světů, mezi kterými je potřeba cestovat, ale každý přesun je potřeba schválit, stvrdit a odmáčknout. Jak už z vlastního příkladu výše (který není nijak výjimečný) vyplývá, tyto odbočky jsou často velice letmé, do jisté míry zbytečné, a často i neakční.
Souboje a hádanky by měly být v Lego hře tím hlavním, ale rozložených nepřátel máte na svědomí až překvapivě málo a výrazně převyšuje doba, v jejíž rámci se nacházíte na přátelském území, které je vám k dispozici k průzkumu. Třeba jako v rámci krátké návštěvy Kamina z Klony útočí. Coby Obi-Wan letíte na Kamino (Chcete skutečně letět na Kamino?), procházíte se po městě s jedním ze zdejších obyvatel, zajdete na návštěvu k Jango Fettovi, střihnete si kratičký souboj, abyste následně běželi přes celé (nutno podotknout krásné) město zpátky k lodi, tam vyletěli na orbitu (Chcete skutečně letět na orbitu?), na orbitě uletěli asi tak 20 metrů a vydali se za signálem Jangovy lodi (Chcete skutečně letět za Jangem?).
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
