Recenze Kena: Bridge of Spirits, překrásného interaktivního animáku s nezajímavým příběhem | Kapitola 3

Ve světě Bridge of Spirits jsem strávil něco málo přes 10 hodin, dle mého jde o ideální porci. Mám totiž takovou obavu, že pokud by hra obsahovala více kapitol, vyplula by na povrch jistá repetitivnost. Už nyní jsem měl občas pocit, že opakuji to samé stále dokola, podezření sílilo hlavně na konci první části. V tu chvíli ale došlo na razantní změnu, když autoři odemkli nový herní mechanismus (výbušnina a pohybování kameny). Docela jsem si oddechl a byl jsem opravdu rád, že se tak stalo. 

Vlastně se mi líbilo, jak autoři zvládli herní náplň namíchat, že dokázali v kritický okamžik přinést něco nového a pak vše zkombinovat dohromady. Dalo by se vlastně říct, že se celou dobu učíte, finální kapitola vás pak pořádně prověří. Neodpustím si ale poznámku, že autoři zbytečně přestřelili ve snaze doručit epický závěr.

VYNIKAJÍCÍ PRVOTINA

Když jsem se během hraní rozhodoval o výsledné známce, docela se to ve mě pralo. Ukázalo se, že studio Ember Lab skutečně vyniká v tvorbě animací, speciálních efektů, zkrátka všeho, co souvisí s grafikou, k poctivé “pohádce” jim však stále něco chybí. Kena je ale naštěstí videohra, nedostatky dohání vizuální stránkou a zábavnou hratelností. 

Navíc si musíme uvědomit jednu poměrně zásadní věc. V Ember Lab nikdy předtím žádná hra nevznikla. V této souvislosti musím říct, že je Kena: Bridge of Spirits sakra dobrou prvotinou, na kterou autoři mohou být náležitě hrdí. Jsem vlastně docela zvědavý, kam se studio posune. Bude i nadále spolupracovat se Sony? Dovedu si představit, že se v případě dalšího projektu dostane k většímu rozpočtu, což se na další hře zajisté podepíše. A to by bylo moc fajn.